Zprávy

autor: 

Byla církev hlavním viníkem násilí v minulosti?

Berlín (KAP) Obvyklá klišé o historické odpovědnosti církve za násilí musí být podle názoru katolického církevního historika z Münsteru Arnolda Angenendta zčásti revidována. To se týká např. zpráv o excesech z doby křížových výprav a pronásledování čarodějnic. Je třeba vzít na vědomí nové vědecké poznatky. Nepochybně ale existují historická pochybení. Proto musí církev při hledání historické pravdy postupovat citlivě. Podle Angenendtova názoru se církev stala obětním beránkem při zkoumání příčin mnoha násilných excesů minulosti. Jelikož se evropská společnost chtěla v minulých staletích stále více od křesťanství emancipovat, násilí se „svádělo" na církev. Angenendt v prosinci představil svou novou knihu Tolerance a násilí. Křesťanství mezi Biblí a mečem. Tato kniha nemá ospravedlňovat ani obviňovat. Na téměř 800 stranách církevní historik tematizuje mimo jiné otroctví a lidskou důstojnost, vývoj lidských práv, násilí ve jménu náboženství, zabíjení odpadlíků, pronásledování čarodějnic, myšlenku Svaté války, antijudaismus a šoa. Angenendt se zabývá také rolí papežů Pia XI. (1922-1939) a Pia XII. (1939-1958) v souvislosti s jejich postoji k nacismu. Oba papeže i Vatikán je podle něho třeba zbavit nálepky antijudaismu. Že Pius XII. mlčel, „bylo špatné, jak dnes víme a kritizujeme". Toto mlčení je ale možné odvodit z jeho charakteru a chápání úřadu a nemůže být vykládáno jako proradnost. To, že se Pius XII. stal „negativní postavou" a symbolem pro celou protižidovskou tradici křesťanství, označuje Angenendt jako grotesku.

V souvislosti s rozšířeným popisem doby křížových výprav vyjádřil Angenendt pochybnosti o korektnosti v něm obsažených proudů krve. Z hlediska dobové historie nebylo obsazení Jeruzaléma křižáky jistě žádným excesem. Jednalo se spíše o „normální" válečnou událost.

Celibát: Žádné změny

Vatikán (KAP) Vatikánský mluvčí P. Federico Lombardi se v televizním vystoupení 4. prosince postavil proti domněnkám o chystaném zrušení celibátu pro katolické kněze latinského ritu, prezentovaným v brazilských a italských médiích. „Kdo si myslí, že se bezprostředně chystají nějaké změny, mýlí se," prohlásil Lombardi. I když celibát není dogma a nikdy dogmatem nebude, není tato otázka na pořadu dne. Pro tradici neženatých kněží mluví závažné teologicko-spirituální a pastorální důvody, argumentoval P. Lombardi.

Diskuzi o celibátu vyvolal svým interview pro brazilské noviny nový prefekt Kongregace pro klérus, kardinál Cláudio Hummes. Jeho vyjádření byla vyložena jako signál možného uvolnění. V oficiálním prohlášení 4. prosince brazilský kardinál své pojetí upřesnil. V církvi latinského ritu bylo vždy jasné, že se v případě povinného celibátu pro kněze nejedná o dogma, ale o disciplinární normu, uvedl Hummes. Tato norma platí pro latinskou církev, neplatí pro katolické církve východního ritu. Opírá se však o starou tradici. Na nedávném biskupském synodu o kněžství byl mezi synodálními otci nejrozšířenější ten názor, že úprava této disciplinární normy by nevyřešila nedostatek povolání ke kněžství, neboť ten je vázán na jiné příčiny, které vyplývají ze sekularizované kultury, což potvrzuje i nedostatek kněží v těch křesťanských společenstvích, v nichž jsou kněží či pastoři ženatí. Tato otázka tedy není na pořadu dne, řekl v závěru kardinál Hummes, a to potvrdila i nedávná porada předsedů všech úřadů římské kurie s papežem Benediktem XVI.

H. Küng: cena Lva Kopeleva

Kolín nad Rýnem (KAP) Tübingenský teolog a iniciátor nadace Světový étos, prof. Hans Küng, byl vyznamenán cenou Lva Kopeleva za mír a lidská práva pro rok 2006. Ruský spisovatel Lev Kopelev, podle něhož je cena pojmenována, se narodil v roce 1912 v Kyjevě a zemřel v roce 1997 v Kolíně nad Rýnem, kde žil od roku 1981 v exilu. Zasazoval se především o smíření mezi Němci a Rusy. Küng byl oceněn za úsilí o lepší porozumění mezi velkými světovými náboženstvími. Podobně jako Kopelev se Küng snaží o otevřenost a toleranci při společném hledání cesty k míru a respektování lidské důstojnosti. Ve svém laudatio vyzdvihla švýcarská ministryně zahraničí Micheline Calmy-Rey Küngovo nasazení pro společný světový étos. Küng podle ní ukázal, že existují společné hodnoty, na jejichž základě se mohou setkávat lidé z různých národů.

Ve své děkovné řeči Küng kritizoval „bezohlednou, neoimperialistickou politiku moci a prestiže", kterou uplatňuje americký prezident George W. Bush. Ten se podle něho sice prezentuje jako křesťan, ale ve skutečnosti vykonává mocenskou politiku, která pohrdá lidmi. Místo pokojných mezinárodních vztahů, v nichž jsou lidé partnery, konkurenty, oponenty, nikoli však nepřáteli, se prosadil starý systém vojenské konfrontace, agrese a odplaty. Küng vyjádřil naději, že budou Spojené státy v budoucnosti hledat dialog se svými odpůrci na Blízkém východě a společně s dalšími státy budou rozvíjet izraelsko-arabský mírový dialog. To by mohlo vzít islamistickým teroristům jejich hlavní argument.

Biskup Stecher se vyslovil pro zdobrovolnění celibátu

Innsbruck (KAP) Innsbrucký biskup Reinhold Stecher oslavil 22. prosince 85 let. Ve známost vešel především díky svým snahám o křesťansko-židovské porozumění, vystupováním na obranu uprchlíků a proti každé formě rasismu a nepřátelství vůči cizincům. Od svého emeritování v roce 1997 i nadále aktivně působí v pastoraci, přednáší, vede duchovní cvičení, píše knihy a maluje.

V rozhovoru u příležitosti svých 85. narozenin Stecher mimo jiné označil za „opravdový problém" přestárlost kléru v některých částech světové církve. A to s ohledem na situaci stávajících kněží, ale i s ohledem na předávání víry mladým lidem. Proto je „přesvědčen, že z biblických, pastorálních a církevněhistorických důvodů potřebujeme změnu podmínek pro přijímání do kněžského úřadu". „Nepotřebujeme žádnou velkou matematiku, abychom si spočítali, jaká bude u nás za deset let situace v pastoraci. To znamená, že se budeme muset stále častěji vzdávat svátostné a osobní pastorace. Jako kněz mohu např. pastoraci nemocných a starých lidí vykonávat jen tehdy, když má moje pastorační oblast přehlednou velikost. Znám mnoho kněží, kteří trpí tím, že nemohou své úkoly plnit tak, jak by na základě svého chápaní kněžského úřadu chtěli." V zásadě nestojí takové změně nic v cestě, uvedl biskup: „Máme zřetelné základy v Písmu svatém. Máme jasné základy v chování samotného Ježíše. Máme slova apoštola Pavla. Máme praxi prvotní církve. Máme praxi východní církve. A je evidentní, že v posledních desetiletích celibátních povolání ubývá. To může být z různých dobových důvodů. Ale je to prostě tak. Věřím, že Bůh k nám promlouvá skrze své Slovo, ale také skrze situaci, do níž jsme postaveni. A proto si myslím, že se zde musí něco změnit".

Slabší vazba na církev, ale lidé zůstávají „náboženští"

Bern (KAP) V Rakousku i Švýcarsku se lidé stále ve větší míře odlučují od církve, religiozita však zůstává. K tomuto závěru dospěli odborníci na socioreligiózní trendy z teologických fakult ve Fribourgu a Salzburgu na společném setkání v Bernu.

„Pojem spirituality téměř vytlačil pojem religiozity. Když lidé mluví o své víře, mluví dnes častěji o spiritualitě než o svém náboženství", uvedla ve svém příspěvku Judith Könemannová, vedoucí Švýcarského pastorálně sociologického institutu v St. Gallen. Referen­čním rámcem tedy podle ní není konfese, ale spíš nejasná „vyšší moc". Taktéž je podle Könemannové možné pozorovat posun k syn­kretismu (mísení náboženských prvků z různých tradic).

Jedním z hesel tohoto vývoje je „Feeling of Connectness", „pocit vázanosti", konstatoval prof. Anton Bucher z teologické fakulty v Salzburgu: „Lidé se cítí být spojeni s kulturou, přírodou a nějakou vyšší bytostí".

Počet lidí, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, i v Rakousku citelně klesl. Stále ale trvá zájem o svátosti, zvláště o křest. V popředí ale stojí především transcendentní „ochrana" pro dítě a rodinný svátek. Náboženství se přesouvá z institucionálně-církevní roviny na rovinu individuální a osobní.

Stále většímu zájmu se ve Švýcarsku i Rakousku těší budhismus. „Padesát procent budhistů ve Švýcarsku jsou Švýcaři. Především ženy se cítí přitahovány tímto náboženským směrem," uvedla Könemannová. V Rakousku podle Buchera plní budhističtí učitelé přednáškové sály: „Když přijede nějaký budhistický učitel do Rakouska, pak jsou všechna místa obsazená. To se při katolických akcích stává zřídka." Všeobecně panuje velká otevřenost vůči alternativním formám náboženství a jiným náboženstvím. Mnoho lidí se chápe sice jako věřící, ale už bez přímé vazby na církev.

Vatikán odmítá popírání šoa

Vatikán (KAP) Vatikán vyjádřil v prohlášení ke konferenci o holokaustu v Teheránu svou úctu obětem šoa a vyzval ke vzpomínce na „hrůzné skutečnosti". 20. století zažilo pokus o vyhlazení židovského národa. Při něm bylo zabito několik miliónů Židů jen proto, že byli Židy. „Šoa byla nezměrná tragédie, před níž nelze zůstat lhostejnými," uvádí se ve vatikánském prohlášení. Vzpomínka na tyto hrůzné skutečnosti musí zůstat varováním pro každé svědomí za účelem odstranění konfliktů, respektování legitimních práv všech národů a jako pobídka k míru v pravdě a ve spravedlnosti. Text dále poukazuje na návštěvy Jana Pavla II. v jeruzalémském památníku holokaustu Yad Vashem v roce 2000 a Benedikta XVI. v Osvětimi během jeho květnové cesty do Polska. Při těchto příležitostech papežové potvrdili postoj církve k holokaustu.

Kontroverzního setkání v Teheránu se podle oficiálních údajů zúčastnilo 67 vědců z 30 zemí. Mezi nimi byli i známí popírači holokaustu jako je Robert Faurisson, Fredrick Töben a Herbert Schaller. Organizátoři oznámili, že chtějí diskutovat o vyhlazování Židů v období nacismu „bez ohledu na existují tabu".