Pod obojí

Přijímání laiků pod obojí bylo obvyklou praxí v obou polovinách církve až do konce 12. století. Zatímco ve východních církvích zůstalo přijímání laiků pravidlem dodnes, na Západě se na přelomu 12. a 13. stol. vžívá přijímání laiků pod jednou způsobou, a to poměrně rychle a bez nějakého výrazného odporu. Je to v době, kdy se liturgické otázky ještě neřeší centrálně (z Říma) a kdy tedy iniciativa k této novotě vzešla z místních potřeb a názorů. Hlavní příčinou bylo asi to, že už několik set let před tím bylo přijímání „pod jednou" pravidlem při zaopatřování nemocných (pro obtíže s donášením kalicha), dále ohledy hygienické (na Západě se přijímalo napitím z jednoho kalicha) a jistě i úcta ke krvi Páně a obavy ze snadného jejího znesvěcení (zejména u dětí, kterým se podávalo jen pod způsobou vína). U nás, jak známo, se požadavek kalicha pro laiky stává nejvýznamnějším znakem husitského náboženského hnutí (první podává z kalicha laikům mistr Jakoubek ze Stříbra r. 1414 u sv. Martina ve Zdi, už v době Husova věznění). Na sněmu basilejském r. 1433 je Čechů povolen kalich na znamení smíru s obecnou církví, ale r. 1462 Pius II. toto privilegium ruší.

Podruhé povolil Čechům (a Rakušanům) laický kalich sněm tridentský r. 1564 ve snaze zabránit náporu luterství do habsburských zemí (kalicha se tehdy velmi intensivně domáhá pro své poddané Ferdinand I.), ale toto opatření se zcela minulo účinkem, přišlo příliš pozdě. Jak víte z návštěvy bohoslužeb sami, bylo přijímání „pod obojí" znovu povoleno pro laiky II. Vatikánem, i když jen v omezeném rozsahu. Tolik z historie laického kalicha. Jindy se zmíníme o názorech, které se snažili ten či onen způsob věroučně zdůvodnit.

Pracovní texty k bohoslužbě slova, Matka Boží před Týnem a sv. Havel, červen 1969, pravděpodobný autor Josef Myslivec.