Z dopisu čtenáře Česlava vyjímáme:
Jaroslavův dopis (ve 4. čísle Getseman, pozn. red.) mi promluvil z duše zejména důrazem na pozitivní misijní linii: víc povzbuzovat než pranýřovat, poskytovat poctivou "tuhou stravu" tomu typu věřících, kteří nechtějí propadnout rezignaci ani fundamentalismu.
Trochu v napětí s touto linií může být rozhovor s Drewermannem. Za případný pokládám postřeh, že u Drewermanna je léčba individuální duše tak v popředí, že zatlačuje společenské, prorocko-kritické prvky biblické zvěsti. Ale Drewermann osobně je křesťanství věren svým zaníceným zájmem o bolest druhých, jímž překračuje rámec své teorie příliš zaujaté nitrem a jeho traumaty.
Pádné důvody takového zaujetí bohužel znám, ale znám také vitální a zdravě uvažující křesťany, které ani zúžené hlásání a svěrací kazajky disciplíny příliš nezneurotizovaly. Neurotizující předpisy a vzory jistě v církvi existují, přece však je v ní možný přístup ke skutečným hodnotám a zdrojům. Osobně jsem osvobozující protiváhu k malichernostem tvářícím se definitivně nacházel ve velkorysosti takového Tomáše Akvinského a zejména v Písmu. Biblické momenty v Getsemanech mě tak utvrzují v důvěře, že linie doporučovaná Jaroslavem je reálná.
Čtenářka Jana nám napsala mimo jiné:
Dočítám se zajímavé věci a názory. Kdybyste si však rekapitulovali dějepis, snadno byste zjistili, že se marně pokoušíte reformovat nereformovatelné. Teď už vás inkvizice nemůže dát upálit, to je jediný rozdíl. Bohužel, kdo chce žít křesťansky, ale moderněji, musí přestoupit k husitům nebo k některým rozumným evangelíkům. Kdybych měla vypisovat klady a zápory katolické církve, byla by z toho kniha. Jsem katolička, ale snažím se spíš o následování Ježíše, než o katolickou pravověrnost.
Gars, 12. května 1993
Milí přátelé,
Ještě dlouho budu vzpomínat na setkání s Vámi v Praze. Všichni jste na mne silně zapůsobili Vaší vykoupenou lidskostí, srdečností a prostotou. Prožil jsem u Vás kousek církve, o jaké jsem vždycky snil a stále ještě sním. Velmi na mne zapůsobila rodina, u níž jsem směl být hostem: tak jednoduchá, tak samozřejmá a velkodušná.
Také mne dojali mladí lidé a děti Vašeho společenství. Všichni jsou nepřekomplikovaní a duchovně zdraví.
Zpáteční cesta probíhala klidně a příjemně. Už necítím žádnou únavu. Zdravím Vás všechny, s nimiž jsem se v Praze setkal, a děkuji Vám ze srdce za Vaši srdečnost.
Zdravím Vás a vyprošuji požehnání Bernhard Häring