Byl to útok arogance. Tvrdá, tupá namyšlenost. Ten muž pocházel z jedné východoafrické země. Příslušníci jeho národa jsou smířliví, vstřícní, nikdy, nikdy arogantní. Kde se tedy vzal ten netypický postoj? Ten muž byl katolík, laik, zastávající ve své arcidiecézi významné postavení. Nás posluchačů bylo pět: čtyři ženy - anglikánka, presbyteriánka, dvě letniční - a jeden muž, já, katolík. Ženy byly vysoce kvalifikované, motivované, laskavé, houževnaté zdravotní sestry, pracující v ohromných čtvrtích chudinských brlohů. Já jsem byl zmatený svědek, čím dál víc se krčící, jak se zvyšovala mužova arogance a ženy přecházely od rozpaků přes zmatenost a zlost nakonec až ke smutku. Předmětem sporu bylo plánované rodičovství. Ženy se snažily svou činnost na klinikách ve slumech dostat pod křídla katolické církve. "Jenže podporujete všechny druhy antikoncepce," pravil onen muž. "Ano, naše ženy potřebují pomoc. Jsou vyčerpané a mají příliš mnoho dětí příliš rychle po sobě," řekla starší porodní asistentka, presbyteriánka. "Tak tedy podporujete hřích a praktikování nevázaného života," řekl ten muž. Nevázaný život ve slumu? Vrtalo mi hlavou, zda jsme členy téže církve. "My jsme spořádané ženy," namítla presbyteriánka, "a nepobízíme ke hříchu. My jenom nabízíme pomoc našim ženám, aby mohly mít děti s určitým odstupem." "Používejte přirozenou metodu?" řekl ten muž.
"Přirozenou metodu?" opáčila anglikánka, hlavní sestra. "Jak byste ji prováděl, kdybyste byl napůl negramotná žena žijící v místnosti s devíti dalšími lidmi a váš manžel by vás vyhledával vždycky po návratu ze svých cest?" "Přirozená metoda je Boží způsob," řekl onen muž. Nebezpečná věc, přetahovat Boha na svou stranu. "Pokud chcete získat podporu a záštitu katolické církve, vzdejte se tohoto zlého učení a provádění plánovaného rodičovství." Zlého? Takže pochybný anglický překlad Humanae Vitae se udržel už 25 let?
"Ale my nejsme katoličky," řekla anglikánka. "Jsme z různých křesťanských církví. Většina z našich žen jsou muslimky. Potřebujeme vaši pomoc." "Dokud budete pokračovat v nabízení oněch hříšných metod, nemůžete mít s námi nic společného." "Děkujeme vám," řekla anglikánka, "obejdeme se tedy bez vás." Muž odešel. Já jsem se nezmohl na žádnou odpověď. Omluvil jsem se za jeho aroganci.
Jsem katolický kněz.
Ona klinika pro ženy z brlohů vedená žena mi nyní nebude mít prospěch z pomoci a podpory současného největšího distributora pomoci na světě - katolické církve. V každé společnosti je to škoda. V Africe, kde žiji, je to tragédie. Tragédie, připravená učitelským úřadem, který i nadále zakazuje prosté užívání antikoncepce, jež má sloužit k tomu, aby se děti mohly rodit s určitým odstupem.
Přišel jsem do slumů před šesti lety. Našel jsem tu ženy zápasící o přežití. Vymyslel jsem pro ně pojmenování "matky Dolardenně". Žily každý den z jednoho dolaru a snažily se vychovat tři nebo čtyři děti. Mnohé z nich na to byly samy, jejich muži se stále někde poflakovali.
Toto "dolardenně" hospodaření v největším slumu ve městě nezměním. Nestačím na to. Jsem hlas, který může být umlčen. Můj papež má hlas mocný. Může si zařídit slyšení u OSN. Může nejspíš dostat slyšení i na konferenci Skupiny sedmi. Já ne.
Když pohlédnu přes hranice svého slumu, vidím sešikované násilníky. Odsuzují "emocionální argumenty" pro plánované rodičovství. "Vrháte kondomy na problém populačního růstu bez smysluplného poučení," říkají. Ano, jsem emocionální. To udržuje oheň hořící. Vývoj je emocionální.
Ano, mohu pouze mluvit o tísnivém postavení chudých, vyčerpaných žen.
Nejsem farním knězem v módním Knightsbridge.
Onen argument - to "musíte vzdělávat" pracovní skupinu - je urážlivý. Skutečně se někdo vážně domnívá, že se kondomy rozhazují po okolí, jako by to byly nedopalky, bez přemýšlení nebo poučování? Když jsem byl mladým jáhnem - někdy kolem roku 1965 - učil mě jeden velmi svatý muž základům toho, jak se stát zpovědníkem. Se svým jemným tynesidským přízvukem řekl: "Zapamatuj si, synu, že máš stejnou povinnost rozvazovat jako svazovat." To byla a je pravda.
Jakožto povolaný k modlitbě by každý vedoucí činitel v církvi, který si přečte tento článek - muži, ženy, laici, klerikové - měl uvažovat po celý měsíc o Matoušově textu z 16. kapitoly. Ne o Petrovi a skále, ale o verši 19. Napomenutí ke svazování a rozvazování. Může se snadno stát, že znovu objevíme děsivý zázrak toho, že jsme hlasateli Boha, jehož milosrdenství je bez konce a který chce obnovit zemi. Může se snadno stát, že budeme chtít čelit skutečným otázkám, a ne se zaplétat do léček krajových sexuálních tabu. Může se snadno stát, že trochu povolíme.
The Tablet, 11. 12. 1993 P. Patrick Shanahan M.Afr. pracuje s dětmi žijícími na ulicích v Ghaně. Přeložila Marie Spoustová.