Prestižní francouzský deník La Libération o českých kněžích, jejichž existence je nespravedlivě zpochybněna
Katolická církev ztratila důvěru, kterou měla jako opozice za komunistického režimu. Možná je to i tím, že neuznává své angažované kněze.
Praha, zvláštní zpravodaj Francois Devinat
Krátké rukávy, fialové tričko, rozcuchané šedivé vlasy a odzbrojující úsměv, jež skrývá obrovskou únavu. To je jeden ze šestnácti biskupů podzemní církve v Československu. Byl jako ženatý vysvěcen tajně. Za komunistického režimu byl vězněn. Po sametové revoluci 1989 byl římskými úřady zbaven všech výkonů své funkce, zřejmě pro své řádné manželství. Když jsme se ho dále ptali, smutně se spokojil s názorem jednoho ze šedesáti ženatých kněží východního obřadu této katakombální církve, který říká: .Nechávají nás vymřít. . ." Zatímco většina kněží, kteří se zkompromitovali kolaborací s komunistickou stranou, vykonává své pastorační povinnosti dál, tento biskup zpřítomňuje smutný úděl tajných kněží, kteří byli vyřazeni proto, že se dotkli .nedotknutelnosti" celibátu. Řím je sice oficiálně vyzval, aby dál pokračovali v řecko-katolické církvi, která má ženaté kněze, ale jak říká biskup, hierarchie této sesterské církve byla přinucena Svatým stolcem, aby to těmto kněžím, jež jsou výčitkou svědomí českých katolíků, znemožnila. Paradoxní je, že Řím v téže době uděluje výjimky a přijímá ženaté přeběhlíky z anglikánské církve, kteří nesouhlasí se svěcením žen. Tento postoj vedl pražského provinciála dominikánů k tomu, že papeži napsal: .Byl jste milosrdný k těm, kteří kolaborovali, a odmítáte spravedlnost pro ty, kteří riskovali své životy!" Katolická církev v České republice zůstává stigmatizována čtyřiceti lety ateistického komunismu. A co je horší, kapitál sympatie, kterou si získala tím, že vytvářela prostor odporu proti totalitě, se jaksi vypařil. Václav Malý, kněz, který dříve nemohl vykonávat svou práci, spoluzakladatel Charty 77 (disidentská organizace založená r. 1977, kde významné místo zaujímal i Václav Havel), zadržovaný ještě 7 měsíců před sametovou revolucí, se vyjadřuje jasně: .Jsme dnes neschopni reagovat na to, co se od nás očekává, jak v náboženské, tak v sociální oblasti. Sekty to zvládají lépe. Křesťanská kultura byla komunisty vymýcena a svoboda přišla až příliš rychle. Musíme začít od nuly, a to v zemi, kde antiklerikalismus sílí a střední věk kléru je 69 let!" Ve chvíli pádu komunismu se Václav Malý dostal do popředí dění. Moderoval statisícová shromáždění. Odmítal však vstoupit do politiky. .Za každou cenu je třeba zabránit tomu, aby se obraz církve zkompromitoval politikařením a stranickostí." Je dnes smutný z budoucnosti, o níž se domníval, že bude lepší. .Politická elita se zaklíná bezuzdným liberalismem, církev ztratila mnoho ze své morální autority. Touha po navrácení majetku poškodila její image." Paradoxní situace. Katolická církev stále ještě nedostala nazpět nemovitý majetek (200 000 ha pozemků a lesů), který jí komunisté ukradli r. 1950. Je to vlastně skromná žádost vzhledem k tomu, jak bylo celé dědictví církve rozkradeno a zdevastováno. Na druhou stranu však tyto církevní požadavky probudily staré démony historie: obraz církve spojené s habsburskou monarchií a protireformační potlačení hnutí, započatého národním hrdinou Janem Husem, který byl jako heretik upálen r. 1415. To jsou dědičná pojiva, která české církvi neumožňují soupeřit se svou mocnou polskou spolusestrou a zatěžují celý náboženský život. (Podle statistik z r. 1991 se 45 % populace hlásí ke křesťanství, z toho 40 % ke katolictví; 30 % je agnostiků, 25 % ateistů.)
Městu dominuje vedle prezidentského sídla pražská katedrála. Symbolické vyjádření železného ramene politicko-náboženské moci. Pražský arcibiskup mons. Vlk je však rozhořčen tím, že si musí klíče od .své" katedrály vypůjčovat v prezidentské kanceláři vždy, když tam chce vstoupit. S prezidentem ho však váže upřímné přátelství. Když mons. Vlkovi komunisté zakázali r.1978 vykonávat kněžské povolání, umýval výkladní skříně. Dnes je obecně přiřazován ke konzervativní hierarchii, která nostalgicky sní o své světské moci. .Musíme se stát materiálně nezávislými, aby na nás nevěřící nemuseli platit," říká. Kněží, pastoři či rabíni jsou dosud placeni státem, jako za starého komunistického režimu, což však dnes spíš dráždí antiklerikální nálady.
Mons. Vlk je smutný především z kulturní a duchovní prázdnoty, kterou vytvořila čtyřicetiletá vláda komunismu. .Mohli bychom otevřít katolické školy, ale nemáme učitele, chybí inteligence. Spíše je vidět jak vzrůstají fundamentalistické, předkoncilní tendence." Integraci kněží kolaborantů a udavačů sdružených dříve v Pacem in terris (organizace udržovaná komunistickou mocí) do pastorace ospravedlňuje pražský arcibiskup .nedostatkem kněží". Dějinnou ironií osudu je, že vedle nich musí dál pokračovat .umlčená církev", jejímž kněžím se integrace neumožňuje. Když se jich ale ptáte, zda pokračují ve své činnosti, i když jim to římský zákaz nedovoluje, odpovídají skromně a diplomaticky: .no comment". . .
(mírně upraveno) Libération 25. 5. 1994 přel. -vp-