Marie, matka chudých

autor: 

Ohňostroj v šest hodin ráno může leckoho překvapit. Tak i mně, ještě docela neprobuzenému, trvalo během každodenní ranní rutiny několik minut, než jsem si uvědomil příčinu té slávy. Bylo to 12. října, v den, kdy Brazílie slaví svátek své patronky „Nossa Senhora Aparecida". Svátek připomíná objevení malé černé Madony, Panny neposkvrněného početí, ke kterému došlo v roce 1717 v řece na severu dnešního státu Sao Paulo. Objevili ji tři chudí rybáři, kteří byli vysláni nalovit ryby pro místního hodnostáře.  Jak ukázalo množství lidí účastnících se tohoto svátku v Londýně, síla této představy, jak je lid veden k Bohu, stále působí. . . Po celém světě se setkáváme s podobnými příběhy, zázračnými nálezy a oddaností k Marii.  Množství času, který teologie věnuje Marii, může růst nebo ubývat, ale je evidentní, že v lidové zbožnosti Maria pro katolickou náboženskou praxi zůstává na předním místě.

Existují dva základní přístupy k Marii. Jeden zdůrazňuje její jedinečnosti a odlišuje ji od zbytku lidstva. Druhý přístup se zabývá tím, čím je Marie typická, jak představuje lidství. Mnoho článků na toto téma ukazuje, že ideální by bylo sloučit obě dvě pozice. Marie se nemůže stát druhým Ježíšem, stejně tak nám nemůže být zcela podobná ve vší naší hříšnosti. Ale ani se od nás nemůže úplně odlišovat, pokud chceme zůstat věrni koncilu v Efezu, kde byla nezvána Theotokos. To znamená, že může být v každém ohledu naprosto identická se zbytkem lidstva.

Ať si odpovíme jakkoliv, kult Nossa Senhora Aparecida a jiné podobné manifestace mariánské zbožnosti po celém světě nám připomínají, že Marie je ta, která je chudá a na straně chudých. Zmínky o Marii v evangeliích často vyzdvihují její chudobu - Magnificat, narození jejího syna ve stáji, to, že přináší oběť v chrámu tak, jako to dělali ti nejchudší, nebo její zájem o to, aby novomanželé nemuseli být v rozpacích kvůli tomu, že nemají navíc žádné víno. Můžeme diskutovat o historicitě některých z těchto příběhů, přesto všechny umisťují Marii do konkrétní sociální a teologické pozice.  Poslední místo, kdy se objevuje v Janově evangeliu pod křížem, ukazuje na stejnou věc. Budeme-li tuto scénu číst v kontextu s důrazem na komuniální praxi - na solidaritu společenství - dojdeme k závěru, že Ježíš staví svou ovdovělou matku do klasické kategorie chudých vdov v židovské tradici a přeje si, aby tak o ni bylo postaráno.

Argumentem může být i to, že se většina mariánských zjevení přihodila chudým lidem. Vyjmenujme několik případů: Juan Diego v Mexiku a Panna Marie Guadelupská, již zmiňovaný objev sochy v Brazílii, Bernardetta v Lurdech, Fatima, Medjugorje. Mimo to podobně jako setkání se vzkříšeným Ježíšem vedla k misijní činnosti, děje se tak i při zjevování jeho Matky. Lidem jsou svěřována poselství. Juan Diego je poslán za biskupem, Bernardettě je sděleno, aby hlásala Neposkvrněné početí, a tak dále. Zjevení se neobjevují jako potěšení nebo privilegia daná jednotlivci. Jedním z předpokladů, aby církevní autority uznaly pravdivost zkoumaných zjevení, je právě účinnost zvěsti. Stávají se lidé, kterým se Panna Maria zjevila, svědky evangelia?

Teologie osvobození a jiné podobné teologie, které chápou chudé jako prvořadou sílu evangelizace, jsou často odmítány s tím, že jsou ovlivněné marxismem. Ale pokud já vím, neexistuje žádný dokument Magisteria obviňující Pannu Marii z kryptokomunismu. A tak i kdybychom chtěli ignorovat přínos těchto teologií, které vyrostly mimo hranice západního světa, je ještě obtížnější ignorovat Mariiny postoje. Když si Marie vybírá, koho pošle, aby zdůraznil některý z prvků křesťanské zvěsti, neobrací se na bohaté nebo učené, ale na prosté a chudé, tak jak to dělal její syn.  Tato skutečnost naznačuje, že při evangelizaci je třeba vážně mluvit o roli chudých. Pokud totiž byli důležití pro Ježíše i Pannu Marii, potom bychom se o ně měli zajímat také. Je nezbytné, aby chudí byli více než pouze pasivní příjemci a předavatelé evangelia. Těm, kteří žijí v chudobě, musí být umožněno sdílet své zkušenosti o Bohu, předat dále to, co dobrá zpráva znamená pro ně a pro ty, se kterými žijí. Existují již některé skupiny, které se snaží dát prostor těmto pohledům, a je třeba je v tom všemožně podporovat a povzbuzovat.

Často je pro nás jednodušší si myslet, že máme odpovědi na všechno. Tuto pozici bourá Lukášova Marie, která uvažuje, naslouchá otázkám, která odpovídá s jistotou víry, ale ne s arogancí těch, kteří otázky neberou vážně.  Přiznat se o vánocích k Ježíši, který se narodil, žil a zemřel jako chudý, neznamená zpívat slávu chudobě jako takové nebo si dovolit nějakou formu morální nadřazenosti vůči chudým, ale je to výzva pro nás v našem blahobytu, nás, kteří přijímáme systémy, které způsobují chudobu. Znamená to být zajedno s Marií, která uchovává tyto věci ve svém srdci.

The Month, prosinec 1996, přeložil Jan Kirschner