Když byl v roce 1969 vydán jako plod 2. vatikánského koncilu nový římskokatolický lekcionář,
stal se impulsem i pro další církve, aby své lekcionáře (perikopální systémy)
revidovaly, případně zavedly. Církve umožnily prostřít stůl božího slova při
bohoslužbách daleko bohatěji a vyváženěji, než bylo předtím obvyklé. V
severoamerickém anglikánském prostředí vznikl koncem sedmdesátých let návrh
společného, ekumenického lekcionáře. Lidé v USA i Kanadě mění mnohem častěji
svůj domov než lidé v Evropě. Mění i sbory a farnosti, které navštěvují.
Praktická potřeba sjednotit nedělní perikopy v co největším počtu liturgických
církví tak přinesla své plody. Společný zážitek bohoslužby, kterému společný
lekcionář výrazně pomáhá, je klíčem pro křesťanskou jednotu. Skrze společnou
liturgii se lidé sbližují ve víře, teoreticky dosud v lecčem odlišné. V roce
1983 byl vydán spojenými liturgickými skupinami Revised Common Lectionary
(Revidovaný společný lekcionář). Lekcionář stále získává nové zájemce, nyní i v
Evropě, vycházejí k němu nové komentáře, kazatelé různých církví nad ním
diskutují při společné přípravě kázání. Věřím, že se stane významným pomocníkem
pro ekumenu i v Čechách. Základem lekcionáře je výše zmíněný nedělní
římskokatolický lekcionář, kvalitně připravený již před třiceti lety. Z něj je
převzat systém tří nedělních lekcí (starozákonní, epištolní a evangelijní).
Spolu se žalmem, který se myšlenkově váže ke starozákonní perikopě, jsou lekce
čtyři. Dominantní perikopou je evangelijní čtení. Lekcionář je rozdělen na tři
roční cykly. V cyklu A se čte převážně evangelium podle Matouše, v cyklu B
evangelium podle Marka, v cyklu C evangelium podle Lukáše. Janovo evangelium se
čte každoročně převážně během svátečních období (adventní, vánoční, postní a velikonoční).
V těchto svátečních obdobích jsou také všechny čtyři perikopy tematicky
harmonizovány. Rozdíl oproti římskému lekcionáři je zejména v nedělích „během
roku", resp. v druhé jejich části, po Letnicích. Týká se prvních -
starozákonních čtení. V římském lekcionáři jsou vybírána tematicky vzhledem k
evangeliu. Souvislost je téměř výhradně typologická. Tato jednostrannost byla
kritizována, neboť takto násilná typologie nerespektuje specifický charakter
jednotlivých knih Starého zákona. Autoři ekumenického lekcionáře volí
semikontinuální četbu SZ (v římském lekcionáři užitou pouze ve feriální části).
V roce A se čtou pasáže z Pentateuchu (zejména Gn a Ex) týkající se smlouvy. V
roce B se čte „davidovská" a mudroslovná literatura (např. knihy Samuelovy,
Královské, Přísloví, Job). V roce C pak literatura profétická (nejvíce je
věnováno Jr). Přesto, že se čte jak řada evangelií, tak řada SZ semikontinuálně,
zůstává zachována souvislost mezi oběma lekcemi. Někde je zřejmá zcela, někde
až po delším uvažování. Výběr těchto vazeb považuji za největší přínos
lekcionáře, odkrývající nové pohledy na Písmo. Dosavadní (římskokatolické)
starozákonní lekce (se svými žalmy) však zůstávají i v ekumenickém lekcionáři
jako jedna z možných variant. Sledujeme-li mikrostrukturu lekcionáře, objevíme
i další zlepšení. Někde jsou vybrány jiné žalmy, které se lépe hodí k
příslušnému SZ čtení. Žalmy, ale i jiné perikopy jsou vybírány ve větších
celcích, verše v tom pořadí, v jakém jsou v bibli, bez vynechávání veršů. To
umožňuje zpěv (čtení) přímo z bible. Daleko více je užito namísto žalmů
starozákonních i novozákonních kantik (podobně jako je tomu v římském
breviáři). Hymnická pasáž bývá z téže knihy jako čtení. Perikopy z
deuterokanonických knih (kterých není příliš mnoho) mají vždy uvedenu obsahově
obdobnou variantu z knihy protokanonické. Epištolní perikopy jsou logičtěji
členěné, zpravidla trochu delší, než tomu bylo dosud. Často je ale v závorce
uveden text, který je možno vypustit (to se netýká jen epištol). Jsou zařazeny
texty, na které se dříve hledělo jako na „pastoračně méně vhodné", např.
perikopy o ženách a psané z pohledu žen. I praktické uspořádání si zaslouží
pozornost. Neděle během roku (po Trojici) nemají pouze pořadová čísla, ale jsou
navázány na profánní kalendář. Tak i ten, kdo se nepohybuje v církevním
prostředí a neví, která je zrovna neděle, si to jednoduše pomocí obyčejného
kalendáře zjistí. Ekumenický lekcionář obsahuje jistě ještě mnohem více
zajímavostí, než jsem stačil pochytit ze zasvěcené přednášky na IES od jednoho
z jeho tvůrců, prof. Davida Holetona, a několikahodinovým listováním v
lekcionáři. Abychom pomohli rozproudit diskusi o lekcionáři a mohli jej začít
používat, vydáváme českou verzi jako pracovní text Institutu ekumenických studií.
Vážným zájemcům ji poskytneme.