Některé
náboženské představy nám nedělají žádné potíže, zatímco jiné (např. ty, které
tvoří styčné body mezi vědou a vírou) při svých formulacích mohou být dobově
podmíněné, a proto i změny nevylučující. I když ty nejzákladnější pravdy - tedy
konkrétní návod, co máme dělat, abychom došli spásy - jsou spolehlivé, ty
okrajové pravdy (nebo „pravdy") je třeba čas od času zrevidovat. Vždyť např.
již sv. Augustin upozorňuje na skutečnost, že víra ve vzkříšení z mrtvých je
pro mnohé vzdělance jeho doby příčinou nepřijetí křesťanské víry jako celku
(MKR 3-97). Pokud nám tedy nové poznatky vědy - např. astrofyziky umožňují -
byť vylučovací metodou - nové pohledy na to, „kde" je nebe, pak je třeba netahat do třetího tisíciletí lidové představy o tom, že
Nebeský Jeruzalém je nějaké hmotné místo ve vesmíru, kam je možno např.
přemísťovat tělo Panny Marie. Dnes astronomové již zaregistrovali dva vesmírné
objekty ve vzdálenosti deset miliard světelných let. Nebe je již tak dobře
zmapované, že jenom teolog kaskadér (ne teolog amatér - neurážejme amatéry) by
stále ještě obhajoval lidovou představu, že v hlubinách vesmíru existuje hmotný
„zbožný" objekt zvaný třeba Nový Jeruzalém. Dnes už víme, že Nebeský Jeruzalém
je „život v jiných dimenzích" a že jakoukoliv hmotu tam hledat nemůžeme (ani
tělo Panny Marie ne). Hmotu Bůh učinil z ničeho, a pokud určitá konkrétní hmota
splnila svůj úkol, Bůh ji opět vrátí (namísto vrátí je přesnější „může vrátit")
do původního nebytí - což ostatně učiní na konci času s celým vesmírem. Je
proto třeba v katechismu provést příslušné úpravy.