Souhlasím, že „tradiční" křesťan může být zralý a otevřený, ale v tom
případě se k tomu musel nějak dopracovat a protrpět, takže je svým způsobem také
konvertitou. Ale také se domnívám, že i ten nejzralejší a nejotevřenější křesťan
s obtížemi pochopí, co to je žít bez duchovního a křesťanského zázemí, stejně
jako já nikdy nepochopím život ve zbožné křesťanské rodině, ať je úroveň jejích
členů jakákoliv. V tom spočívá - podle mne - rozdílnost té mentality. Kateřina
Tetivová, Ústí n. Labem
Potřebujeme víc ekumenické spolupráce. Církev svatá, koncil, pokoncilový vývoj
jdou výborným směrem, ale katolický lid včetně mnoha kněží to bojkotuje
mlčením. Fr. Bernard O.P., Kingston, Jamajka
K článku „Josef Grim - Náboženské představy ve třetím tisíciletí. . ." G 9/98
str. 201 Skutečně jen kaskadér by obhajoval představu, že „nový Jeruzalém" (Zj 21,2)
je objektem existujícím ve vesmíru. Tedy že je součástí tohoto našeho vesmíru, „prvního
nebe a první země" (Zj 21,1). Ale stejně je chybou představa, že „nové nebe a
nová země" nemá nic společného s hmotou. Jen to není tato naše „první hmota",
ale .nová hmota". Co jiného bude vzkříšení těla? Tělo není hmota? Co jiného
bylo Kristovo oslavené tělo po vzkříšení, které viděli a kterého se dotýkali
apoštolové? Není třeba opravovat katechismus, protože tam nikdo netvrdí, že by
nebeský Jeruzalém byl hmotou tohoto vesmíru. Chtít opravovat katechismus jen kvůli
tomu, co viděli astronomové ve vzdálenosti deset miliard světelných let (jak
píše autor), to by připomínalo argumenty sovětských ideologů, kteří tvrdili, že
Bůh není, protože Gagarin žádného neviděl. A možná by to vůbec chtělo ve věcech
eschatologie (kam nebeský Jeruzalém jistě patří) trochu víc zdrženlivosti.
Vždyť „co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo,
připravil Bůh těm, kdo ho milují". Když to nepřišlo na mysl apoštolovi, těžko
čekat, že to přijde na mysl nám. Jiří Rejlek, Jičín