Václav Ventura: Jan Evangelista Urban – život a dílo. Sonda do dějin české teologie a spirituality. (CDK Brno 2001, edice Moderní česká teologie) – Přes název edice už samozřejmě dílo františkánského teologa a hlavně spirituálního, pastoračního a charitativního praktika Jana Evangelisty Urbana (1901–1991) v běžném smyslu „moderní“ není. Těžiště jeho veřejného působení leží ve třicátých a čtyřicátých letech, celá padesátá a počátek šedesátých let už trávil v komunistických žalářích, a stal se tak z teologa martyrem. Václav Ventura však ve své knize dobře ukazuje, že Urbana nemusíme jenom s úctou registrovat jako jednoho z řady (dosud) nesvatořečených světců, ale že v jeho díle lze najít i celou řadu prorockých postřehů o církvi budoucnosti, aktuálních inspirací pro duchovní život i příkladů praktické činnosti církve v moderní době. Dávno odzvonilo Katolické akci papežů Piů, a možná už ani Urbanův milovaný františkánský Třetí řád u nás nikdy nebude tím, co z něho tento kněz udělal ve dvacátých letech minulého století. Pod prachem minulosti však ještě leží žhavé jiskry. Nakladatelství CDK tuto knihu nezařadilo do nesprávné edice.
Koncil a česká společnost – historické, politické a teologické aspekty přijímání II. vatikánského koncilu v Čechách a na Moravě. (CDK Brno 2001, edice Historia ecclesiastica, editoři Petr Fiala a Jiří Hanuš). Pestré množství příspěvků na různá témata a z různých úhlů pohledu (a samozřejmě také různé důležitosti a úrovně), od pokusu o zachycení dobové atmosféry šedesátých let až po zkoumání, co vlastně věděli o koncilu tehdejší odborní pracovníci na poli „vědeckého ateismu“ (a ukazuje se, že byli informováni celkem dobře). Protože boj o koncil je dodnes přinejmenším v české katolické církvi aktuální, má kniha smysl nejen jako historický přehled.
Mark Shaw: Deset významných idejí církevních dějin – kořeny evangelikální tradice (CDK Brno 2001, edice Historia ecclesiastica) je kniha o (u nás bohužel často málo známých) reprezentativních představitelích evangelikální tradice a jejich díle: po kapitole tu mají Luther, Kalvín, Burroughs, Perkins, Baxter, Edwards, Wesley, Carey, Wilberforce a Bonhoeffer. Na první pohled je pozoruhodné, že není psána historikem pro historiky, ale teologem a misionářem pro věřící křesťany. Přitom to není jen hagiografie nebo zbožné čtení, ale pokus o praktické závěry v duchu tradic americké evangelikální teologie: možná místy trochu moc jednoznačné, jednobarevné a jednoduché, ale upřímně míněné a často ověřené životem autora a jeho blízkých. Mnozí křesťané a evangelikálové zvlášť se církevní historií příliš nezabývají, pokud náhodou nebyla zachycena v bibli. Zde je důkaz, že existuje i opačný přístup, církevní historie v pravém smyslu slova jako teologická disciplina, a přitom formou i obsahem vycházející z americké evangelikální tradice.
Tuto knihu si dovoluji doporučit i neevangelikálům, a především jim. Nejen pro poučení o křesťanských myslitelích, o nichž se ve standardních středoevropských učebnicích církevních dějin mnoho nedočteme, nejen pro to, že s její pomocí můžeme lépe pochopit specifika severoamerického křesťanství na základě jeho dějinných kořenů, ale v neposlední řadě také pro to, že nejedna myšlenka, nejeden praktický závěr může být inspirativní i mimo americkou půdu.