Odejdi v pokoji, uzdravena z trápení

autor: 

„K člověku s handicapem lze přistupovat jako k rušivému elementu, znepokojivému faktu nebo k ohrožení, k nebezpečí, které je třeba odsunout co nejdál. Někdy také jako k neštěstí. V lepším případě jako k objektu péče, případně soucitu. Prožijeme-li však plně setkání s tímto člověkem, máme příležitost zaslechnout výzvu, kterou nás Bůh, k jehož obrazu jsme stvořeni, volá k solidaritě spolulidství, k rovným a rovnoprávným vztahům vzájemné inspirace, k sebedarování, sdílení a doprovázení se na cestě k němu." To napsala v úvodu své bakalářské práce Hana Gottwaldová, sama celoživotně postižená, která zemřela 10. března ve věku 43 let.

Evangelický farář Michael Otřísal během rozloučení s Hankou kázal na úryvek o uzdravení ženy s krvotokem. „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení." Poukázal na to, že Hanka sice po tělesné stránce uzdravena nikdy nebyla, ale - právě i díky setkání s Kristem - se uzdravil její duch. Neuzavírala se do sebe ani mezi námi nebyla především jako člověk trpící postižením, kterého by ostatní museli duchovně podporovat a neustále si připomínat jeho problémy. Naopak byla to ona, která často druhým pomáhala, dodávala dobrou náladu, naslouchala. Její berle patřily k pokřivenému tělu, ale nestaly se součástí zdravě rostlé duše.

Na připomenutí zesnulé jsme vybrali úryvek z její zmíněné bakalářské práce, který se věnuje právě problematice, o které mluvil pastor Otřísal: Člověk s handicapem a zaslíbené uzdravení. Časem doufejme vyjde tiskem celá práce, podložená nejen odborným studiem, ale i prožitou a protrpěnou osobní zkušeností autorky.

Další téma, článek Pavla Hradilka o pedofilii kněží, otevřu rovněž citátem. Je z dopisu čtenářky, která reaguje na aktuální situaci v katolické církvi: „Pastýřský list Benedikta XVI. irským katolíkům mě zklamal a pohoršil. Zdá se mi, že papež situaci ještě nedocenil. Myslím, že se měl pouze omluvit, zbožné řeči vynechat, a pak by měly následovat činy, jako např. odvolat biskupy, kteří zneužívání tutlali, zrušit celibát a sám odstoupit. ... Zrušení celibátu neodstraní všechny problémy v církvi, ale odpadla by zbytečná frustrace mnoha kněží. ... Arcibiskup Graubner se v Katolickém týdeníku pohoršuje nad spravedlivou kritikou církve a zjevně mu zneužívání dětí připadá méně závažné! Bohudíky, že se nestal arcibiskupem pražským! Kardinál Vlk tamtéž říká, že u nás k takovým případům nedošlo, což není pravda. Spíš katolická církev sexualitu vnímá jako něco, co církev ohrožuje a je nečisté."

Pedofilie je obvykle selhání jedince. Několika málo jedinců z desítek tisíc katolických pedagogů. Ale to, co v posledních letech vyplouvá v této souvislosti na povrch, hovoří o selhání ve dvou dalších směrech. Jednak o selhání církevní hierarchie, která se obvykle snažila záležitosti tutlat bez porozumění věci, bez ohledu na utrpení obětí, dokonce často bez ohledu na platné světské i kanonické zákony. A to bylo umožněno selháním snahy vybudovat zdravou, sebekritickou, otevřenou a bratrskou církev, která by podobné tutlání sama nestrpěla, nepřipustila. Jinými slovy selháním aggiornamenta, „zdnešnění", které hlásal Jan XXIII. a pro něž svolal druhý vatikánský koncil.

Milí čtenáři, přejeme vám požehnané Velikonoce.