Prohlášení
církevního hnutí My jsme církev
u příležitosti 2.
ekumenického Kirchentagu v Mnichově 2010
Dvě události znamenaly největší impuls pro naši cestu k sobě navzájem:
- založení Ekumenické rady církví před 62 lety (1948)
- Druhý vatikánský koncil před 45-48 lety (1962-1965)
Vzpomínáme na další důležitá zastavení, která po roce 1970 nejvíce ovlivnila cestu evangelických, katolických a dalších křesťanů k sobě:
- ekumenické setkání o Letnicích v Augsburgu 3. - 5. června 1971
- würzburský synod biskupství Spolkové republiky Německo, 3. 1. 1971 - 23. 11. 1975
- konvergenční dokumenty o křtu, eucharistii a úřadu, Lima, 12. ledna 1982
- „limská eucharistická liturgie" a počátek „konciliárního procesu za spravedlnost, mír a uchování stvoření" ve Vancouveru 1983
- závěrečná zpráva společné ekumenické komise z 26. srpna 1985, která na otázku „Odsudky ve věroučných otázkách - rozdělují církve ještě dnes?" odpověděla „Ne".
- tři ekumenická shromáždění na území NDR v letech 1988/1989 - v Drážďanech, Magdeburgu a znovu v Drážďanech s heslem „Naděje nás učí jít dál"
- tři evropská ekumenická shromáždění v Basileji (1989), Štýrském Hradci (Graz, 1997) a Sibiu (2007)
- společná deklarace k učení o ospravedlnění, podepsaná 31. října 1999 v Augsburgu
- podepsání Charty Oecumeniky 30. května 2003 během 1. ekumenického Kirchentagu v Berlíně
- vzájemné uznání křtu, deklarované a podepsané 29. dubna 2007 v magdeburském dómu
Od uzavření druhého vatikánského koncilu jsme ušli již 45 let naší společné cesty, od vyhlášení koncilu v roce 1959 uplynulo již 51 let: jsme tedy na cestě už celé půlstoletí, po dobu delší než bylo 40 let Izraele na poušti. S vděčností za všechno, co přispělo k našemu sblížení, se ptáme, jak dlouho ještě bude trvat, než budeme moci v našich církvích sklízet plody této cesty. Po padesáti letech na cestě totiž již nejsme stejní jako na jejím začátku.
Na naší dlouhé cestě k sobě jsme společně učinili jednu zásadní zkušenost: To, co nás spojuje, je mnohem důležitější a silnější než to, co nás ještě od sebe odděluje. Protože:
- při vzájemném navštěvování a setkávání jsme byli v mnohém obohaceni
- společně jsme se zamýšleli nad mnoha pasážemi Bible
- v modlitebních týdnech za jednotu křesťanů a při světových modlitebních dnech jsme si osvojili spiritualitu společné modlitby
- při mnoha různých příležitostech slavíme společné bohoslužby slova
- vzájemně uznáváme křest udělený v jednotlivých našich církvích
- společně se účastníme konciliárního procesu pro spravedlnost, mír a uchování stvoření
- uzavíráme závazná místní ekumenická partnerství
Není to konfesijní vymezení se a ohraničení jednotlivé církve vůči jiným, ale ekumenický profil každé církve, co je s ohledem na výzvy dneška tím nejnaléhavějším. Jen společně mohou dnes církve věrohodně a důvěryhodně zvěstovat poselství Ježíše Krista, poselství naděje. Neboť: „Jsme všichni na cestě k církvi Ježíše Krista a k jeho poselství!" (Roger Schütz)
Protože jsme již společně ušli dlouhou cestu a dokážeme se v tolika věcech sdílet, nechceme zůstat stát v půli cesty, ale pokračovat v započatém směru. Naše naděje na uskutečnění plného společenství mezi křesťany a církvemi by měla dostat konkrétní podobu:
- naše již dosažené společenství chceme slavit o svátcích a (církevních) dnech setkání - a nečekat přitom vždy na „povolení shora"
- chceme pravidelnou výměnu předsedajících při našich nedělních bohoslužbách, aby tak mohlo být zvěstováno evangelium Ježíše Krista, dobrá zpráva o našem ospravedlnění, již jsme si připomněli roku 2009 v Augsburgu při příležitosti 10 let od podpisu společného prohlášení k nauce o ospravedlnění
- požadujeme pokračování společné práce na ekumenickém překladu Bible, která je podle Luthera počátkem i koncem veškeré teologické práce
- na základě vzájemného uznání křtu podporujeme pravidelné slavení ekumenických bohoslužeb s připomínkou křtu, s pavlovskou šíří ve zvěstování a inspirujícími liturgickými znameními
- zasazujeme se také za společné křestní bohoslužby, při nichž evangelický účastník křtí katolického a katolický účastník evangelického uchazeče o křest
- požadujeme, aby nejen nauková odsouzení v otázce ospravedlnění, ale všechna vzájemná nauková odsouzení z doby reformace byla oficiálně prohlášena za neplatná
- požadujeme uznání presbyterní sukcese v evangelických církvích, která v dřívějších dobách byla možná a rozšířená i v katolické církvi
- zasazujeme se za vzájemnou eucharistickou pohostinnost, nejprve pro členy konfesně smíšených rodin a poté - při zvláštních příležitostech jako je ekumenický Kirchentag - pro všechny účastníky
2. ekumenický Kirchentag v Mnichově je dobrou příležitostí k slavení a k pokračování na naší společné cestě k plnému církevnímu společenství, „abyste měli naději".
K objasnění a doplnění našich postojů a návrhů odkazujeme na knihu vydanou u příležitosti letošního Kirchentagu - autoři Johannes Brosseder, Joachim Track: Kirchengemeinschaft jetzt! Die Kirche Jesu Christi, die Kirchen und ihre Gemeinschaft (Církevní společenství již nyní! Církev Ježíše Krista, církve a jejich společenství, Neukirchener Verlag, 2010).
Pracovní tým Wir sind Kirche Německo, květen 2010, přeložil Filip Outrata