Kniha Martina C. Putny Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (nakl. Vyšehrad) nechce a namůže být obsáhlou encyklopedií náboženských dějin USA. K takovému cíli by musela být o pár tisíc stránek delší. V nepřehledném terénu americké religiozity však usnadňuje orientaci pomocí osmnácti „obrazů" - hlavních historických denominací Spojených států, přičemž obrazy jsou malovány i pomocí souvisejících uměleckých děl, fotografií důležitých míst, líčení minulých událostí. Autor není fotograf, maluje skutečně obrazy, a tak se chápe práva na subjektivitu vidění, práva ukázat objekt tak, aby vypadal více malebně, práva komentovat obraz obrazem. O to však je četba zábavnější a kdo chce přesné detaily a objektivní data, budiž odkázán na tisíce stránek religionistických publikací.
Sám autor na začátku knihy říká, že v době dnešní nadvlády americké kultury musíme rozumět i americkému náboženství, abychom tuto kulturu mohli pochopit. Jeho kniha v tomto směru skutečně dobře poslouží a své si v ní najde i ten, kdo už o Spojených státech leccos slyšel a vypil v amerických chrámech Páně po bohoslužbách nějaký ten hrnek kafe.
Karmelitánské nakladatelství vydalo klasickou knihu Henriho de Lubac Meditace o církvi. Je to jedno z děl, která připravovala druhý vatikánský koncil svým novým stylem myšlení a novými náměty k přemýšlení. Nikoli náhodou se eklesiologie stala jedním z velkých témat koncilu a a koncilní Otcové své myšlení nejednou řídili v duchu meditací pozdějšího kardinála de Lubac.
Knížka z doby po válce se čte překvapivě dobře, přes důraz na tradici a úctu k teologii předchůdců dokázal Lubac staré texty nechat zasvítit novými vhledy a otázkami. Slyšel jsem názor, že jeho téměř „citátománie" byla povinnou daní cenzorům, že se tak zaštiťoval před obviněními z přílišného novátorství. Snad na tom i něco je, v tehdejší době to v církvi neměli samostatní myslitelé snadné, ale po začtení se do jeho textu čtenář možná dospěje spíš k závěru, že sv. Augustin a sv. Bonaventura v Lubacově textu promlouvají jako zajímaví partneři v diskusi, že textu dodávají fundament i vnitřní pohyb, že jsou integrální součástí Lubacova myšlení. V této souvislosti si neodpustím zkritizovat nakladatele, který všechny poznámky pod čarou, jichž je zhruba stejně jako vlastního textu meditace, soustředil dozadu knihy, a tím je učinil obtížně dostupnými: knihu buď čtete paralelně na dvou místech zároveň, nebo se musíte vzdát celé jedné dimenze textu.
Na druhou stranu se sluší vzdát chválu překladateli Tomáši Parmovi a redaktorům svazku: náročný překlad z franštiny a často i latiny je zvládnut velmi dobře, čeština je živá a plynulá a jasných chyb je v textu velmi málo. Kniha je tedy velmi potřebným a cenným příspěvkem české teologické literatuře a jediné velké povzdechnutí může čtenář vydat, pomyslí-li, že její první vydání v češtině mělo vyjít o nějakých padesát let dříve.