Nedávná synoda německé Starokatolické církve se v jedenácti malých skupinách zabývala dokumentem římskokatolicko-starokatolického dialogu.
Vyjmenovávat papeže v eucharistické modlitbě starokatolických bohoslužeb? Nejde to trochu daleko? A zakázat udělování svátostí římskokatolickým věřícím, pokud jsou udělovány starokatolickými kněžkami? Musíme něco takového bez odporu přijímat?
Takové otázky zazněly v oněch jedenácti skupinách, ve kterých se v druhý den synody projednával tzv. „dokument IRAD", tedy zpráva Mezinárodní komise římskokatolicko-starokatolické pro dialog z roku 2009 zveřejněná pod názvem „Církev a církevní společenství" V rámci současného procesu recepce k tomu měla synoda podat stanovisko. Složitá záležitost, když uvážíme, že dvě třetiny synodálů nejsou teologové. Proto nejen že byla synoda vyzvána, aby zaujala stanovisko k 89 článkům zmíněného dokumentu, ale kromě toho byl zkoumán úsudek Mezinárodní starokatolické teologické konference, který je k dispozici již více než jeden rok. Také měly své mínění vyjádřit pastorační konference na národní i regionální úrovni.
Aby se 130 synodálům 57. řádné synody biskupství ulehčilo rozhodování, předložil biskup Matthias svůj vlastní návrh, který se ztotožňuje s již předloženými stanovisky celocírkevní pastorální konference, případně je jen doplňuje. Ale ani přesto průběh nebyl hladký. Tu a tam docházelo k rozhořčení. Text celocírkevní konference se totiž zdál být příliš krotký, protože podle mínění oslovených ponechává částečně mnohé zraňující myšlenky dokumentu dialogu nezodpovězené. A proto byly ve většině skupin formulovány doplňující návrhy, které se pokoušely objasnit, co podle mínění autorů v dokumentu pastorální konference zůstalo nejasné. To co však ve skupinách vyvolávalo poněkud bojového ducha, později vedlo v aule synody k vystřízlivění, protože se ukázalo, že kritizované myšlenky jsou z největší části pozice Římskokatolické církve, které byly adresovány na vlastní, nikoliv na Starokatolickou církev.
Výsledek: Z mnoha návrhů na změny jich bylo přijato jenom málo a sice jako doplňující stanovisko 57. řádné synody, které pak bylo předloženo na vědomí IBK (mezinárodní biskupské konferenci). Velká část synodálů přitom zažila zkušenost, která je pro mezicírkevní dialog podstatná. Že totiž k určitým otázkám existují různé teologické pozice a že je důležité tyto pozice v jejich rozdílnostech i z nich vyplývajících důsledcích pro každou církev prezentovat. Jakkoliv paradoxně to zní: I tím lze uskutečňovat přiblížení.
Z Christen heute 11/2010 přeložil Josef König