Na základě zkušenosti s utrpením za II. světové války vytvořil Moltman „teologii naděje“, která velmi ovlivnila teologii jako vědu.
Jürgen Moltmann, jeden z výjimečných evangelických teologů 20. století, se na Květnou neděli dožil 75 let. Jako mladý zdravotník u letectva zažil Jürgen Moltmann v roce 1943 zničení svého rodného města Hamburgu: „Přítel, který stál vedle mě, byl roztrhán bombou, která mě ušetřila. Pocházím z nevěřící rodiny, ale tenkrát jsem se poprvé křičel k Bohu.“ V britském zajetí nachází Moltmann útěchu skrze „náhodnou četbu bible“. Tento zážitek smrti na samém konci války zůstal až dodnes impulsem pro jeho teologii.
Světově proslulým se Moltmann stal v roce 1964 zveřejněním své Teologie naděje. Toto přímo revoluční dílo přeložené do mnoha jazyků bylo inspirováno myšlením marxisticky ovlivněného humanisty a židovského filosofa Ernsta Blocha. Jeho Princip naděje evangelického teologa fascinoval. Eschatologie - tzv. učení o posledních věcech - bylo pro Moltmanna naukou křesťanské naděje. Tato v teologii dlouho zanedbávaná dimenze křesťanské víry se stala úhelným bodem jeho teologického programu. Znamenala pro něj nejenom vytvářet teologii o naději, ale také z naděje.
Moltmannova diskuse s eschatologií se stala spojujícím prvkem ekumenického přátelství: O 80. narozeninách Ernsta Blocha roku 1965 v Tübingen poznává Moltmann svého katolického kolegu Johanna Baptistu Metze. Oba dva se zabývají „teologii tváří ke světu“. To, co Metz zdůrazňuje, že otázka po Bohu musí vést k politické teologii, a tím i ke změně společenského jednání, je Moltmannovým nejvnitřnějším přáním. Nejhlubší motivace politické teologie byla hrůza nad mlčením církve a teologie tváří v tvář Osvětimi. Tady se potkaly životní a válečné zkušenosti obou mužů.
Teologie po Osvětimi znamenala pro Moltmanna, který od roku 1967vyučoval v Tübingen, zcela se upamatovávat na utrpení Ježíše Krista. Kříža řeč „spolutrpícího Boha“ se staly centrem jeho myšlení. Šlo mu o to, abypochopil Boha v Bohem opuštěném ukřižování. Četné publikace o „ukřižovanémBohu“ se od roku 1972 věnovaly této otázce. Moltmannova k utrpení citliváteologie našla četné ohlasy v Latinské Americe, kontinentu „vzpoury“, a v teologii osvobození.
Nejen teologie osvobození byla pro Moltmanna angažovaným partnerem. Také v Evropě se zúčastnil ekumenického dialogu a rozhovorů mezi Židy a křesťany. Profesor, farář a otec četné rodiny byl zahrnut čestnými doktoráty vyznamenáními a cenami. Nyní v minulém roce obdržel nejhodnotnější světovou cenu, americký Grawemeyer Award in Religion 2000.
Naposledy vydaná kniha o zkušenostech teologického myšlení je ještě jednou shrnutím Moltmannovy teologie na osobní rovině. Vědec sám chápe knihu jako „úvod“ do teologie i jako něco, co má stát zde „na konci“ jeho životního díla.
Vlastní životní historie je pro Moltmanna podstatným předpokladem jeho myšlení. Stálo ho však mnoho času a překonávání překážek, říká Moltmann, než se na naléhání své ženy – feministické teoložky Elisabeth Moltmann-Wendelové, s níž je sezdán od roku 1952 – odvážil v teologii použít slova „já“.