Knihovnička Getseman

Christoph Wolff: Johann Sebastian Bach

Více než sto let chyběla na trhu podobná kniha - shrnuje všechno, co je dnes zjištěno o životě Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), geniálního barokního skladatele, varhaníka, cembalisty, dirigenta, učitele a teoretika. Tato monumentální biografie z pera profesora Harvardovy univerzity a ředitele Bachova archivu v Lipsku Christopha Wolffa se stala okamžitě po svém prvním vydání v USA událostí bachovského roku 2000 a o rok později se dostala do finále Pulitzerovy ceny v kategorii životopisů. Následovaly překlady do němčiny, holandštiny, italštiny, japonštiny, maďarštiny, španělštiny a dalších jazyků. Dílo je výsledkem autorova celoživotního bádání a poskytuje neuvěřitelné množství informací a řadu objevných závěrů. Prostřednictvím četných vyobrazení, dobových citátů a úryvků ze skladatelovy korespondence přenáší čtenáře do Bachovy doby a prostředí, přičemž stále odkazuje na jeho skladby. V češtině ji vydalo nakladatelství Vyšehrad, přeložila Helena Medková (542 stran, cena 698 Kč).

Bach nezanechal žádné autobiografické záznamy. O to důležitější je, že místo dohadů a legend, které byly s jeho jménem v minulosti často spojovány, můžeme poznat příběh reálného člověka a jeho rodiny v konkrétním období evropského kulturního vývoje. Stojíme v údivu nad velikostí umělecké osobnosti, která, ač uzavřena v hranicích své éry a země, svým významem obojí přesáhla a dodnes zůstává mezi tvůrci jedinečným zjevem. Milovník hudby může číst knihu jako životopisný román, odborník v ní najde nepřeberný faktický materiál.

Autor Christoph Wolff, nar. 1940 v Německu, působí od roku 1976 jako řádný profesor hudebních věd na Harvardově univerzitě. Předtím vyučoval dějiny hudby na univerzitách v Erlangenu, Torontu a New Yorku. Je členem významných vědeckých institucí (American Academy of Arts and Science, American Philosophical Society, Sächsische Akademie der Wissenschaften) a od roku 2001 ředitelem Bachova archivu v Lipsku. V roce 2001 mu byl propůjčen Velký záslužný kříž Spolkové republiky Německo.

Hans Küng - Vybojovaná svoboda: Vzpomínky

Hans Küng, jeden z nejvýznamnějších teologů dvacátého století, který působil jako teologický expert (peritus) na 2. vatikánském koncilu, bilancuje svůj život, který se měl stát bojem za jeho vlastní svobodu i svobodu uvnitř římskokatolické církve. První svazek jeho pamětí, nazvaný Vybojovaná svoboda, zachycuje období prvních čtyřiceti let jeho života - od dětství a dospívání, ovlivněného 2. světovou válkou, až do roku 1968, kdy byl již mezinárodně uznávaným teologem. S nadhledem, humorem, ale zároveň bez přikrášlení vzpomíná na teologická studia v Římě, svou kariéru kněze a profesora a na události a osobnosti, které formovaly jeho postoj k náboženství, církvi a ekumenismu. Velkou část knihy pak zabírá Küngův strhující popis zákulisního dění, machinací a intrik během 2. vatikánského koncilu, včetně setkání a spolupráce s tehdy mladým a reformně naladěným teologem Josephem Ratzingerem.

Z německého originálu „Erkämpfte Freiheit: Erinnerungen" přeložili Šárka Blažková a Jiří Blažek. Vydalo Nakladatelství Bergman, 537 stran, 450 Kč + poštovné, lze objednat e-mailem na info@nakladatelstvíbergman.cz.

Donald DeMarco, Benjamin Wiker: Architekti kultury smrti

Kniha z amerických konzervativních katolických kruhů sleduje životní osudy více než dvaceti osobností, které jsou podle autorů odpovědné za současnou „kulturu smrti", tedy kulturu odosobnění a redukce lidskosti, jež umožňuje „akceptovat sexuální zhýralost, homosexuální jednání, antikoncepci i interrupci" (s. 13). Vedle jmen známých hlavně publiku v USA jsou na seznamu portrétovaných i klasikové světového významu jako Haeckel, Darwin, Nietzsche, Marx či Freud.

Samozřejmě, životopisy nejsou psány nestranně. Autoři se soustřeďují na temné stránky a temné důsledky. Je-li o někom z popisovaných velikánů známo, že se dopustil nečestného jednání, trpěl sexuální deviací nebo prožil životní trauma, jistě se to zde dozvíte, méně je ovšem zaručeno, že po četbě pochopíte, proč ho studenti mají dodnes na seznamu povinné četby. To ale není na škodu - kniha svoje zaměření nezastírá, svá faktická tvrzení může doložit a dobře poslouží jako protiváha různých nekritických hagiografií. Ostatně s podobnou myšlenkou přišel před časem Paul Johnson (kniha Intelektuálové) a sotva lze proti tomu něco namítat.

Na druhou stranu lze ovšem namítat (kromě místy kulhajícího překladu) to, že kniha je celkově založena na logickém klamu. Staví proti sobě „křesťanskou kulturu" reprezentovanou nejlepšími myšlenkami jejích nejlepších představitelů od Krista po Jana Pavla II. a „kulturu smrti" reprezentovanou nejhoršími činy lidí, které sami autoři vybrali za představitele této kultury. Kdyby DeMarco a Wiker postupovali objektivně a postavili proti špatným činům špatné činy, mohli by jako Američané například vzpomenout také na křesťanský obchod s otroky (už při samotném chytání černochů a jejich převážení po moři jich podstatná část pomřela), na vyhubení mnoha indiánských kmenů nebo živočišných druhů lidmi, kteří drželi v jedné ruce pušku a ve druhé bibli, na drancování Jižní Ameriky katolickými Španěly (kolik jen Indiánů zahynulo tehdy na nucených pracích ve stříbrných dolech!) a další a další děsy až po ultrapravicové „křesťanské" teroristy v současných Spojených státech. Reálná „křesťanská kultura" bohužel totiž také byla a je „kulturou smrti" a její zločiny měly své - často velmi zbožné - architekty.

Nakladatelství Res Claritatis, 324 stran, cena neuvedena.