Pravda nás osvobodí

autor: 

Na konci loňského roku 2011 došlo ke dvěma věcem hodným zaznamenání z hlediska českého křesťanství.

První z nich je smrt dvou bývalých předních disidentů, básníka Ivana Martina Jirouse a dramatika a politika Václava Havla. O jejich významu pro stát, národ a kulturu již bylo řečeno mnoho a svou vděčnost vůči nim za současnou politickou a náboženskou svobodu si jistě ještě budeme připomínat. Méně se připomíná jejich význam pro náboženství. Ostatně ani jeden z nich nebyl právě vzornou ovečkou církve. Oba nekonformní kumštýři se asi cítili lépe v restauračním zařízení než v kostele a názorově se také možná leckdy rozcházeli s tím, co se nám předkládá z Vatikánu. Jejich dílo i jejich občanské postoje však přesto dosvědčují jak vědomí Nejvyššího a jeho vedení, tak i plné nasazení pro mnohé z křesťanských ideálů, třeba pro ten, který Ježíš vyjádřil slovy „pravda vás osvobodí" (Jan 8,32). Neznamená to, že bychom si zejména Havla mohli my křesťané úplně bez výhrad přivlastňovat. Ale znamená to podle mě, že bychom si měli lépe přivlastnit my sami některé jeho vlastnosti. A lépe si uvědomovat, že víc než formální pravověrnost znamená srdce, které naplno hledá pravdu, lásku, krásu a spravedlnost.

Druhou událostí hodnou zmínky je vyhlášení výsledků sčítání lidu. Přesnější údaje najdete na obálce tohoto čísla Getseman. Počty těch, kdo se hlásí k některé z hlavních církví, opět výrazně poklesly. Sarkasticky lze poznamenat, že jedinou dobrou zprávou je, že tímto tempem již dále klesat nemohou - příštím sčítáním bychom se totiž dostali do záporných čísel.

Zčásti je pokles členstva jevem spíše optickým. Řada lidí se totiž prostě nevyjádřila, řada využila možnost přihlásit se k „bezkonfesní" víře. Návštěvnost kostelů ve skutečnosti zůstává stále přibližně stejná. I sám fakt ovšem, že tak rychle klesá počet lidí, kteří jsou ochotni se přihlásit k církvi, je ovšem smutný, alarmující. Zrovna tak je varující, že asi tři čtvrtě milionu Čechů se považuje za věřící, ale nedokázalo si vybrat z pestré nabídky církví a náboženských společností ani jedinou, ke které by byli ochotni se přihlásit. Je za tím asi směs nedůvěry, neinformovanosti, předsudků a vzájemného nezájmu: „anonymní věřící" nic od církví nečekají, a ty zase oslovují hlavně své vlastní členy.

Hlavním tématem prvního čísla Getseman v roce 2012 je ortodoxie čili pravoslaví. Začínáme velkým rozhovorem se znalcem křesťanského Východu, polským teologem Waclawem Hryniewiczem. Mimo jiné velmi výstižně popisuje zdroje a příčiny vzájemné nedůvěry mezi pravoslavnými a katolíky. Druhý článek se zabývá místem pravoslaví v moderním pluralitním světě a jeho autorkou je Ina Merdjanova. A konečně třetí, volněji související text napsal Otto Hermann Pesch a zabývá se klíčovou ekumenickou otázkou, problémem papežství.