Choulostivý řez: zakázat obřízku?

Bylo jen otázkou času, kdy se z právnických diskusí stane skutečná celospolečenská debata. Už před čtyřmi lety (25. 8. 2008) vyšel v Časopise německých lékařů (Deutsches Ärzteblatt) příspěvek, který zaujímal stanovisko k obřízce novorozených chlapců prováděné z jiných než lékařských důvodů. Vedle dvou lékařů byl jeho autorem také odborník v oblasti práva Holm Putzke, dnes profesor university v Pasově, který se k tématu podobně vyjádřil i na jiných místech a časem se stal reprezentantem nejvlivnějšího právnického názoru.

Věci teď dostaly spád - do pohybu je uvedl zemský soud v Kolíně nad Rýnem, který měl posoudit rozsudek městského soudu. Prokuratura vznesla obžalobu proti lékaři, který byl odpovědný za obřízku s následnými komplikacemi. Zemský soud sice rozhodl, že pachatel si nebyl vědom skutkové podstaty trestného činu, a lékaře zprostil viny, zároveň však konstatoval, že i obřízka provedená z odborného hlediska bezchybně je „prosté ublížení na zdraví" a že tento zásah není ospravedlněn ani souhlasem rodičů, protože poškozuje blaho dítěte.

Rozsudek měl - také vzhledem k začínající okurkové sezóně - zcela mimořádný ohlas. V konkrétním případě šlo muslimskou rodinu; avšak hlasitě se ozvali především zástupci židovských organizací. Koneckonců je odstranění předkožky i pro liberální židy nesporně ústředním symbolem příslušnosti k lidu Božímu. Podle židovské tradice mají být všichni mužští novorozenci osmého dne po narození obřezáni (srov. Gn 17, 10-14). U muslimů je tato povinnost méně přísná, ale obřízka přesto zůstává hojně dodržovaným zvykem.

V diskusi se upozorňovalo i na to, že na celém světě je obřezáno asi 30 % mužů. Jen v USA to platí o více než polovině mužů, jejich podíl ovšem klesá. Z mimonáboženských důvodů se pro obřízku argumentuje především menší pravděpodobností rakoviny nebo nakažení pohlavními chorobami a AIDS.

Odpůrci obřízky vycházejí naproti tomu z toho, že všechny pozitivní důsledky, které obřízka může mít, nastupují nejdříve s pubertou a že obřezání v dětském věku je tudíž neodůvodnitelné. Ve srovnání se zmrzačením pohlavních orgánů u dívek (které se všeobecně odmítá) má zákrok u chlapců sice nepatrné následky, ale přesto je spojen s bolestmi a podle názoru lékaře a psychoanalytika Matthiase Franze může vést k „trvalým tělesným, sexuálním a psychickým komplikacím a bolestivým stavům" (FAZ, 9. 7. 2012). Především je ale nevratný. Proto by podle kritiků mělo větší smysl, aby se dítě pro zákrok rozhodlo později samo.

Ale přesně v tomto bodě jde také o to, jak má konkrétně vypadat zákonem zaručená svoboda náboženství. Především proto patří ke kritikům rozsudku i obě velké německé církve. Skutečně není jisté, zda soudcové při svém rozhodování, jestli více váží nárok dítěte na tělesné blaho, nebo právo na náboženskou výchovu (resp. na vrůstání do náboženského společenství) právě to druhé vážně nepodcenili. Rodiče se přece každým výchovným krokem rozhodují pro určité formování dětí, něco tím riskují a zároveň některé možnosti jejich vývoje eliminují.

Skutečně osudné by však bylo zakazovat židům právě v Německu to, co sami považují za jeden ze základů své náboženské identity, a tím jim pobyt v této zemi znemožňovat. Toho se obává např. prezident Ústřední rady židů v Německu Dieter Graumann v případě, že by po rozsudku následovaly další tohoto druhu. Podobně se vyjádřila i Konference evropských rabínů. To by znamenalo skutečný zlom, zejména proto, že na celém světě se touto cestou nevydala dosud ani jediná země. Problematický signál by to byl i vzhledem k probíhající diskusi o otázce, zda muslimové patří do Německa. Mluvčí Koordinační rady muslimů Ali Kizikaya nazval rozsudek zvratem k horšímu ve věci náboženské svobody. Nadto je zde obava, že jak v případě židů, tak muslimů by v budoucnosti prováděli obřízku lékařští neodborníci za nevhodných hygienických podmínek.

Lékařské organizace v tuto chvíli rozhodně varují před členy před těmito zákroky, neboť vzhledem k probíhající diskusi nikdo nebude moci tvrdit, že si nebyl vědom trestnosti svého jednání. Také Židovská nemocnice v Berlíně oznámila, že zatím nebude obřezání provádět. Politici proto vyzvali, aby byla rychle nastolena právní jistota, což také spolková vláda i opozice přislíbily.

To jistě neznamená, že by všechna náboženská společenství nebyla povinna stále nově uvažovat o tom, zda a do jaké míry vrhají nové poznatky - v tomto případě teprve relativně krátkou dobu vnímaná práva dítěte - nové světlo na staré rity a zda by nebylo rozumné nově interpretovat vlastní identitu. Avšak právě v případě, jako je tento, je zcela nemyslitelné jim něco takového vnucovat.

Z Herder Korrespondenz přeložil Ondřej Bastl