Nový styl zacházení s „nekonvenčními páry“ v katolické církvi?

autor: 

Podle zprávy agentury Religion News Service, uveřejněné v internetových novinách Huffington Post1, řekl tajemník italské biskupské konference biskup Nunzio Galantino, že „nekonvenční páry“ by se měly v církvi cítit doma a neměly by být terčem „faktické diskriminace“. „Páry mimo řádnou manželskou situaci jsou také křesťané, ale někdy se na shlíží s předsudky,“ cituje zpráva Galantina a přidává jeho výrok z Orvieta, podle něhož „břemeno vyloučení od svátostí je nespravedlivá cena, kterou musejí platit, nádavkem k faktické diskriminaci.“ Galantino to zmínil v širším kontextu, kdy se přimlouval za větší otevřenost církve i k jiným často diskriminovaným skupinám, zejména chudým, migrantům a tělesně postiženým.

Galantino je dost nekonvenční biskup. Je známý tím, že podobně jako papež František pohrdá privilegii a tituly, myslí na chudé a nedává si vždy pozor na jazyk. Kromě větší vstřícnosti k „nekonvenčním párům“ již také podpořil například zdobrovolnění kněžského celibátu a větší vstřícnost k homosexuálům. Asi právě pro svou nekonvenčnost a prostotu ovšem byl Františkem jmenován na klíčovou pozici v italském episkopátu. Je tedy dost možné, že názory, které vyslovuje, naleznou sluchu na nadcházejícím synodu o rodině, který začne v říjnu.

Kdo jsou „nekonvenční páry“? Citovaná zpráva je vykládá především jako lidi, kteří byli rozvedeni a uzavřeli poté další sňatek. Ti v současné katolické církvi jsou považováni za těžké hříšníky, kteří se proviňují cizoložstvím, a tedy nesmějí přistupovat ke svátostem, pokud nechtějí svoje druhé manželství opustit. Příliš se přitom na úrovni teorie neřeší například to, že v tomto druhém vztahu už mezitím mohou být i děti, které by se takovýmto předpisovým „křesťanským“ řešením ocitly bez rodiče...

Kromě lidí ve druhém manželství po rozvodu se však „nekonvenčnost“ týká i jiných partnerství. Článek na okraj zmiňuje páry žijící spolu bez sňatku a homosexuální páry. I v těchto situacích by lidé měli být v katolické církvi považováni za hříšníky nehodné svátostí. Přitom ovšem se takový stav postupně stává běžnou normou. V některých oblastech západní a střední Evropy například již velmi výjimečně najdeme manžele, kteří by uzavírali sňatek, aniž by předtím spolu nějakou dobu nežili, nemluvě o mnoha dvojicích, které spolu žijí, ale z různých důvodů ani nemají v úmyslu formální sňatek uzavřít. Podobně i homosexuální soužití je v řadě zemí běžně tolerovanou a hojně rozšířenou formou života a je ostatně i z hlediska sebekonzervativnější mravouky mnohem lepší než neregulovaná homosexuální promiskuita.

Jak ovšem věc řešit teologicky? Jistě musí zůstat v platnosti, že těžký hřích vylučuje od stolu Páně. Ale mělo by se především odstranit chápání hříchu jako překročení určitého objektivního příkazu či pravidla. Hřích je především věc subjektivní – dobrovolný rozchod s Bohem, pohrdání boží láskou. Jestliže někdo žije v „nekonvenčním vztahu“ s čistým svědomím, se snahou řešit svůj život co nejlépe, s láskou k druhým lidem, pak nemá smysl mu vyčítat „objektivní hřích“.

Dále by bylo potřeba vzít vážně to, že Bůh může odpouštět minulá provinění. Rozvod má skoro vždy viníky na obou stranách a ten, kdo se rozvedl, by to měl pokorně přijmout. Nicméně i provinění velmi závažná mohou být odpuštěna a jako křestané věříme, že Bůh chce a může odpustit.

A konečně by bylo se potřeba vůbec přeorientovat v oblasti morálky. Současný papež to ostatně zřejmě dost silně cítí a působí tímto směrem. Problémy partnerského soužití, sexuality a bioetiky jsou důležité. Není však dobré se na ně fixovat. Z hlediska křesťanství nejsou nikterak klíčové. Ježíš svou dráhu proroka sice začal na svatbě v Káni, čímž naznačil, že manželství je velmi dobrá věc. Během svého působení však se těmto otázkám, tak drahým modernímu křesťanství, věnoval až pozoruhodně málo. Jeho témata byla jiná: Bůh a boží království, chudoba a utrpení, láska a odpuštění, odmítnutí pokrytectví a falše. Nic specificky matrimoniálního či sexuálního. Ježíš chtěl lidi osvobodit a dát jim vnitřní kompas, kterým by se správně orientovali k Bohu a otevírali Bohu cestu; naopak přílišné lpění na pravidlech se často rovná oživování překonaného zákonictví a farizejství, a jde tedy proti jeho záměru.

Doufejme tedy, že vlaštovka vypuštěná biskupem Galantinem je předzvěstí obratu ve vztahu církve k „nekonvenčním“ lidem všeho druhu a znamením, že se církevnické konvence začínají zase drolit.

1 Josephine McKenna: Top Italian Bishop Nunzio Galantino Says Church Must Welcome 'Unconventional Couples' in http://www.huffingtonpost.com/2014/08/28/bishop-nunzio-galantino_n_57305...