Odpovědnost celého Božího lidu za poslání církve

autor: 

Závěr společné synody německých biskupství

(pokračování)

3. Podmínky pro spoluodpovědnost

3.1

Spoluodpovědnost předpokládá připravenost pro Kristovu výzvu a život
scírkví. Křesťan je při naplňování svého poslání zavázán svému Pánu –
Kristu. Ten proto zkoumá jeho službu, jeho myšlení a konání na Písmu
svatém a na slovu církve a používá jeho schopnosti jako dary Ducha ke
,,společnému prospěchu“ (1 K 12,7).

3.2

Spoluodpovědnost je umožněna a uskutečňuje
se skrze komunikaci. Tato komunikace má svůj základ v pochopení církve
jako jednoho těla s mnoha údy, které jsou skrze Krista vzájemně
propojeny a vědí o své vzájemné závislosti. Je činnou otevřeností
křesťanů ve vzájemném naslouchání, ve vzájemných rozhovorech, v učení
se jeden od druhého. Ke komunikaci patří výměna zkušeností a myšlenek,
zvláště při osobních setkáních. Komunikativní postoj činí jednotlivé
křesťany i církev jako celek v dnešní společnosti hodnověrnější a tím i
schopnější pro službu světu.

3.3

Spoluodpovědnost se realisuje kooperativním způsobem práce,
zpravidla ve skupině. Týmová práce by dnes měla platit jako vzorový
model i pro církevní oblast. Při týmové spolupráci zakouší jednotlivec
i povzbuzení, potvrzení, doplnění i kritiku. Poznává osobní možnosti i
omezení, práce získává širší rozměr, rozhodnutí bývají zpravidla
přiměřená. Jednotlivec může být v týmu ovšem i osobně a věcně blokován.
Konflikty je třeba nahlížet jako realitu, již je třeba řešit slušným
způsobem (férově). Předpokladem pro kooperativní pracovní styl jsou
informace, komunikace a důvěra, že všichni přispívají ke zdaru věci
podle svých možností.

3.4

Spoluodpovědnost zásadně obsahuje podíl na procesech rozhodování a na
společném nesení důsledků rozhodnutí, přičemž stupeň odpovědnosti může
být rozdílný.

Při důležitých rozhodnutích, zvláště při stanovení cílů a priorit,
by měl být dán široký prostor utváření názorů, a tedy úsilí o co možná
nejširší konsensus. Současně se musí všichni, kteří nesou spolu
odpovědnost, učit jasně vyjádřit rozhodnutí, vidět jeho důsledky a stát
za tímto rozhodnutím. Spolurozhodování v církvi vyžaduje demokratický
vzorec chování, nemůže se ale uskutečňovat pouze podle parlamentních
pravidel. Proto církev potřebuje pro realizaci rozhodnutí vlastní
cestu.

3.5

Vhodné rozhodnutí předpokládá obsáhlé oboustranné informace a
vnitrocírkevní veřejné mínění. Tento požadavek nalézá svoje odůvodnění
v povinnosti jednotlivce podílet se na procesu vytváření názorů a vůle
v partnersky laděném světě a účastnit se na poslání křesťana, na životě
církve. Účast jednotlivce může být vědomá a odpovědná jen tehdy, když
chápe, proč a jak se má rozhodovat, tedy když si učiní názor na
zdůvodnění své motivace. To usnadňuje přijetí a vykonání rozhodnutí. Na
druhé straně mohou nositelé úřadu a představení společenství již při
přípravě nějakého rozhodování poznat názory, přání a myšlenky členů
obce a porovnat je se svými vlastními úvahami. Právo nainformace a
požadavek veřejnosti církve jsou však omezeny protichůdnými zájmy blaha
obce a právy jednotlivců a skupin (např. právem na ochrana osobnosti)
(Pastorační instrukce Communio a progressio, č. 119 až 121).

3.6

Spoluodpovědnost však vyžaduje znalost věci. Rozličné služby
spoluodpovědnosti mohou být účinně vykonávány jen tehdy, jsou-li
všichni ti, kdo chtějí nést odpovědnost, dále vzděláváni způsobem
odpovídajícím jejich schopnostem a svěřeným úkolům. Tato vzdělávací
práce směřuje ke změně postojů,vědění a schopností ve smyslu evangelia.

To se děje skrze:

- spirituální a pastorální vzdělávání

- všeobecné lidské vzdělání (výchova osobnosti, rozvoj osobnosti,
rozšiřování všeobecných vědomostí, poznávání člověka, vedení člověka)

- výchovu pro vedoucí a poradenské úkoly (vedení shromáždění,
vedenípohovorů, pozorování situace skupin a informování o stavu skupin
a jejichvývoji)

- přípravu na zvláštní úkoly (liturgické služby, návštěvy, správníúkoly, charitativní služby)

3.7

Spoluodpovědnost roste účastnou spoluprací. Nestačí očekávat, že
všichni ponesou spoluodpovědnost na základě svého křtu a biřmování.
Spoluodpovědnost se prožije teprve v konkrétním konání, když je
jednotlivý křesťan přímo osloven s konkrétním úkolem a vyzván ke
spolupráci. Zpravidla je dnešní člověk ochoten ujmout se konkrétní,
cílené a smysluplné služby.

III. díl

1. Farnost

1.1

Rada farní obce slouží výstavbě živé obce a uskutečňování spásného a
světového úkolu církve. V každé farní obci se vytváří jedna farní rada.

1.2

Posláním farní rady je spolupůsobit radou nebo rozhodnutím ve všech
otázkách, které se týkají farní obce, a to podle věcné oblasti a s
ohledem na diecézní předpisy.

Úlohy jsou především tyto:

a) Podporovat faráře v jeho úřadě, zkoumat a radit se spolu s ním
nade všemi otázkami, týkajícími se farní obce, společně s ním
rozhodovat o opatřeních a starat se o jejich provedení, pokud není k
disposici někdo jiný,

b) probouzet v obci vědomí spoluodpovědnosti a aktivovat spolupráci,

c) získávat a uschopňovat členy obce pro službu výchovy ve víře,

d) podávat podněty a návrhy pro utváření bohoslužeb a pro živou účast celé obce na liturgickém slavení,

e) vyžadovat jáhenskou službu v charitativní a sociální oblasti,

f) vidět zvláštní životní situaci různých skupin ve farní obci, mít
ji na zřeteli v práci obce a hledat možnosti pastorační pomoci,

g) sledovat společenské trendy a každodenní problémy, promýšlet je a
přinášet přiměřené návrhy a rozhodovat o odpovídajících opatřeních,

h) zastávat záležitosti katolíků na veřejnosti,

i) bdít nad odpovědností obce za misie a Třetí svět,

j) vyhledávat a podporovat ekumenickou spolupráci,

k) podporovat katolické organizace, zařízení a volné iniciativy
přizachování jejich samostatnosti a spolu s nimi a s dalšími skupinami
obce uvádětv soulad úkoly a služby,

l) hledat kontakty k těm, kdo jsou vzdáleni od života v obci,

m) pravidelně informovat obec písemnou i ústní formou o práci ve farnosti a o jejích problémech,

n) pro uskutečnění stávajících úkolů stanovit pořadí hodnot,

o) zvolit zástupce farní obce pro grémia na střední úrovni,

p) před obsazením farnosti zpravit biskupa o místní situaci a zvláštních potřebách obce.

1.3

Pro zvláštní úlohy farní majetkové a finanční správy vytvoří farní
radasprávní radu, která s ohledem na pastorační směrnice schválené
farní radoustanoví pastorační směrnice hospodaření a bude dohlížet na
jejich plnění.Členem tohoto grémia může být pouze plnoletý člen obce.

(...)

1.5

Farní rada sestává zpravidla ze zvolených, úředních povolaných a
přidružených členů. Nejméně 2/3 členů farní rady jsou voleny
bezprostřední tajnou volbou. (...)

1.6

Právo volit má každý, kdo má svoje bydliště ve farnosti a kdo dosáhl 16 let.

Zvolen může být ten, kdo dosáhl 16 let. Členství ve farní radě
předpokládá, že členu nestojí ve výkonu jeho všeobecných církevních
členských práv žádná překážka. Zvoleni mohou být i katolíci bydlící
mimo farnost, pokud se na životě farnosti aktivně podílejí a pokud tomu
nebrání státní církevněprávní ustanovení.

Členství ve více farních radách je nepřípustné.

Je možná volba dopisem.

Doba členství ve farní radě je stanovena na čtyři roky.

(...)

1.9

Představenstvo farní rady sestává z faráře a člena farní rady
zvoleného dalšími členy představenstva. Ustavení představenstva se koná
podle diecézního práva. Pokud je to přitom možné, nemá být jako
předseda určen farář.

Farář nese jako biskupem vyslaný pastýř a správce obce zvláštní odpovědnost

a) za jednotu obce a za jednotu s biskupem a tím se světovou církví,

b) za správné hlásání poselství spásy,

c) za slavení liturgie a svátostí.

Zvláštním úkolem předsedy nebo, pokud je předsedou farář,
místopředsedy je starat se o živou, časově přiměřenou práci farní rady
v oblastech služby světu.

Předseda spolu s představenstvem připravuje zasedání farní
rady.Předseda může přenést vedení tohoto zasedání nebo zasedání
představenstva farnírady na svého zástupce.

1.10

Zasedání farní rady jsou stanovena rozhodnutím představenstva.
Zasedání se koná neodkladně, jestliže o to požádá nebo to navrhne člen
představenstva nebo jedna třetina členů farní rady. Zasedání farní rady
jsou veřejná, pokud se neprojednávají personální záležitosti nebo pokud
farní rada nerozhodne oneveřejnosti zasedání. Zasedání představenstva a
věcných výborů nejsou veřejná.

1.11

Farní radu tvoří podle potřeby odborné komise nebo ustanovení odborníci, kteří za svojí práci odpovídají farní radě.

Je-li nějaká farnost rozdělena na okrsky, mohou být ustaveny komise i pro jednotlivé okrsky.

1.12

Farní rada je schopná usnesení, je-li přítomna více než polovina
členů. Pak přijímá svoje rozhodnutí prostou většinou přítomných členů.

Rozhodnutí, která odporují závaznému učení víry a mravů nebo všeobecnému či diecéznímu církevnímu právu, nemohou být přijata.

Ve sporných případech rozhoduje biskup s udáním důvodů.

Jestliže farář formálně prohlásí s odvoláním na odpovědnost
vyplývající z jeho úřadu a s udáním důvodů, že musí hlasovat proti
nějakému návrhu, nelze v tomto zasedání přijmout rozhodnutí. Ve
vyměřené lhůtě se musí daná otázka ve farní radě projednat znovu.
Nedojde-li ani tentokrát ke shodě, je možné se odvolat k rozhodčí
instanci.

1.13

Farní rada má nejméně jednou ročně podat před shromážděnou farností zprávu o své činnosti.

Ve shromáždění farnosti se mají dále projednat otázky církevního
života, případně se mají podat podněty a návrhy pro práci farní rady.

(...)

z německého originálu přeložil Ondřej Bastl