Peredur - ideál křesťanského rytíře

Úvod

Známe tu postavu dobře z artušovských pověstí – obvykle vystupuje pod jménem Perceval nebo Parsifal. O něm, stejně jako o svatém Grálu, bylo napsáno mnoho knih a natočeno několik filmů – ačkoliv tom nejslavnějším, „Monty Python a Svatý Grál“ z roku 1975, se přímo s Percevalem nesetkáme. Já se tu chci zabývat historickou (Peredur) a mýtickou (Pryderi) osobností, v níž má tento ideál křesťanského rytíře, svůj původ, přičemž ponechám poněkud stranou kurtoazní velšskou „Romanci o Peredurovi1.

Tři rytíři Artušova dvora, kteří střežili Grál:

Cadwg, syn Gynlliwův;

Illtud, posvěcený rytíř

a Peredur, syn Evragův.“

(Velšské Triády 121)2

Kdo byli tito „rytíři“ svatého Grálu? Cadwg ap Gwynllyw, zároveň král, biskup, opat (a posléze i mučedník), zakládal v pátém století komunity3 na křesťanských principech, jako duchovní alternativu ke světským společnostem. Jeho starší současník, „nejučenější z Britů“ Illtud, původně vojenský velitel glywysingského krále Poulenta, stál na počátku „temného věku“ u zrodu první středověké univerzity v Británii. A Peredur? Co vlastně víme o rytíři toho jména?

1. Peredur historický

Nejstarší zmínku o něm nacházíme k roku 580 se v Annales Cambriae: „Gwrgi a Peredur (synové Eliferovi) zemřeli.“4 Podle Velšských Triád 38 (8) - které zde snad skutečně zachycují historickou vzpomínku – zahynuli oba bratři u Caer Greu (Crau), v boji s králem deirských Angů Idou „Velké koleno“ poté, co je jejich vojsko zbaběle opustilo.

Peredur a Gwrgi byli potomci římské rodiny, stojící v čele městského státu Efrawc (původně Eburacum, dnes York), která – ve druhé polovině šestého století – sváděla boje s kmeny Anglů (neúspěšně, jak se mělo ukázat), jakož i s dalšími drobnými britskými královstvími, jimž vládli jejich příbuzní. Jako „synové Elliferovi“ – bez udání počtu (poněkud snová báseň Rozhovor Myrddina s Taliesinem5 jich zmiňuje sedm) – jsou uvedeni v Annales Cambriae ve spojitosti s bitvou u Arfderyddu v roce 573, vedenou proti králi Gwedoleuovi.

Opomenout nelze asi slavnou báseň Y Gododdin,6 připisovanou bardovi Aneirinovi, jejímž námětem je bitva u Catraethu, svedená mezi keltskými náčelníky ze Severu a Angly. Starší verze básně ještě Peredura nezná, ve verzi mladší (sl. XXXI) je mezi těmi, kdo „pro svátek medoviny životy své položili“ zmiňován také jakýsi „Peredur v ocelové zbroji“. Nabízí se otázka, je-li totožný s Gwrgiho bratrem. Pokud má pravdu John T. Koch (The Gododdin of Aneurin: text and context from Dark-Age North Britain, Cardif: University of Wales Press, 1997), když umisťuje bitvu u Catraethu na konec třetí čtvrtiny šestého století, pak by to možné bylo. Ale obvyklé datování do doby kolem roku 600 svědčí pro to, že jde o dvě rozdílné osoby stejného jména. A budeme-li souhlasit s Rachel Bromwich, že jméno Peredur je odvozeno od latinské vojenské hodnosti „pr(a)etor eubracium“,7 pak můžeme odvážně předpokládat, že se vůbec nejedná o vlastní jméno, nýbrž o titul pozdně římského (přísně vzato už „po-římského“) velitele Yorku.

Když k tomu připočteme přítomnost Gwrgiho a Peredura v rodokmenech (např. Původ mužů ze Severu),8 je to pravděpodobně vše, co lze pokládat za historické.9 Neboť další zpráva ve Velšských Triádách nese už pohádkový nádech: „Tři kouzelné útěžky lůna na ostrově Prydein. (…) Třetí byli Gwrgi a Peredur, synové (E)liffera „Toho s velkou válečnou hordou“, a Arddun byla jejich sestra, a (…) a Corman byli jejich koně, a Šedá Kůže byla jejich Kráva.“ Jiná verze (PEN 30) uvádí jako jejich sestru Ceindrech „Okřídlenou Hlavu“.10

Exkurz: Gwrgi mezi historií a mýtem

Jakýsi Gwrgi Garwlwyd („Šedivá srst“) krutě sužoval podle Velšských triád (46) Brity – každý den zabil z jejich národa muže a ženu, v sobotu pak dva páry – to aby nemusel vraždit v neděli – a sežral je.11 To ukazuje, že se mohlo jednat o vlkodlaka (či psodlaka),12 nejspíš křesťanského. Navíc se dozvídáme, že jde o zrádce a vraha, ženatého se sestrou Edlfleda, za kteroužto zkomoleninou se snad skrývá Aetelfrith, pohanský král Bernicie (a od roku 604 i Deiry). Jakkoli lidožravý renegát patří do zhruba stejného období jako Peredurův bratr, totožnost s ním je nejistá. Na jiném místě navíc Velšské triády (38) Gwrgiho řadí – možná ale záměnou za Peredurova syna Gwgona – mezi tři „skromná knížata ostrova Prydein“.

Ostatně, jméno Gwrgi není neobvyklé. Například ve čtvrté větvi Mabinogionu je uváděn jakýsi Gwrgi Gwastra13 jako první ze čtyřiadvaceti rukojmí (ostatní zůstávají bezejmenní), které dyvedský král Pryderi posílá ke gwyneddskému dvoru. Po Pryderiho smrti je Gwrgi i se svými druhy propuštěn a z vyprávění nadobro mizí.

Máme před sebou mýtického hrdinu, zařazeného do dějin, nebo historického válečníka, kterého vypravěči vložili mýtického vyprávění?

2. Peredur mýtický (Pryderi)

Postava Peredura se vyskytuje v osmé větvi sbírky mýtů Mabinogi („Sen Rhonabwyův“) mezi rytíři krále Artuše, s přízviskem „Dlouhé kopí“ (Paladyr Hir), a to hned za božským Mabonem, syna Modroniným. Ale jeho skutečný předobraz byl správně rozpoznán v postavě, vystupující ve čtyřech prvních větvích pod jménem Pryderi („vysvobození“).14

Zlatovlasý chlapec, hned po narození unesený – a podivuhodně nalezený – v příběhu první větve („Pwyll, vládce dyvedský“), se ve větvi druhé („Branwen, dcera Llyrova“), už jako král, vydává s Bendigeidfranem (Branem15 Blahoslaveným), obřím vladařem ostrova Prydein, na tažení proti Irsku, které skončí strašlivým krveprolitím. Pryderi je jedním ze sedmi přeživších Britů, kteří odvážejí Branovu uťatou hlavu zpět do vlasti. Svou roli v příběhu sehraje též kouzelný kotel, oživující padlé bojovníky.

Ve třetí větvi („Manawyddan, syn Llyrův“) se Pryderi stane zajatcem na hradě Llwyda, který začaroval sedm okresů jeho království. K vlastnímu zajetí dojde poté, co se Pryderi dotkne zlatého poháru, visícího na čtyřech řetězech, a nedokáže se odtrhnout – stejně jako jeho matka Rhiannon, která se ho vypraví hledat. Hrad je pozoruhodný tím, že v reálném světě neexistuje (nakolik je ovšem reálný ten pohádkový Dyved, kterému Pryderi vládne, na kolik je vůbec reálný svět velšských pověstí?), je stvořený mstitelovým kouzlem.

A na začátku větve čtvrté („Math, syn Mathonwyův“) zahyne Pryderi v souboji s Gwyddyonem, synovcem gwyneddského krále Matha.16 Jeho smrt je obzvlášť tragická, protože jí se neblaze završuje válka, do níž byl tento dobrý král hanebně vlákán, a protivník proti němu použil mocná kouzla.

Podle „Mabinogi17 je dyvedský rek pohřben v Maentywyawgu u „Žlutého brodu“, jiná verze udává místo na mořském břehu:

V Abergenoli je Pryderiho hrob,

tam, kde vlny do pobřeží bijí.“18

Pryderi se vyskytuje i ve dvou básních, připisovaných bardovi Taliesinovi – „Vyplenění Jiného Světa19 a „Píseň před syny Llyrovými20. Obě hovoří o místě za hranicemi „toho našeho“ světa, a v obou nacházíme motiv kouzelného kotle. Jednou je to nádoba patřící vládci zásvětí, a pečuje o ní devět panen, jindy patří čarodějnici Ceridwen z Llyn Tegid („opeir keritwen“).

Sabine Baring-Gould a John Fisher21 upozorňují na souvislost obou Elifferových synů s Illtudovým monastýrem v Llantwit na jihu Walesu, kde měl být Peredur dokonce představeným. Není-li toto tvrzení pouze pozdním výmyslem, pak se možná týká spíše Pryderiho a Gwrgiho Gwastry z mýtu. A to nikoli, že by se předkřesťanští hrdinové stali mnichy, ale komunita v Llantwit mohla být založena na místě spojeného s jejich kultem. Na druhou stranu ovšem mnozí „gwr y Gogledd“ („muži ze severu Británie“), po obsazení svých území Angly, odcházeli do Walesu – Deiniol, Llywarch „Starý“, Eleri.

3. Hlava a kopí v „Romanci o Peredurovi

Tento velšský rytířský příběh čerpá mnoho ze starých keltských mýtů (hrdinův boj s bobřím zlotvorem Afankem nebo s devaterem čarodějnic22), vpravdě důležitá je „hradní scéna“.23 Tam totiž nacházíme dva důležité „grálové“ symboly: hlavu a kopí.

Jakkoli uťatá hlava na hradě patří Peredurovu bratranci, jde zřejmě prvotně o hlavu Bendigedfranovu. Ta měla – pohřbena na Bílém kopci – ochraňovat ostrov Prydein,24 než jí nechal odstranit sebevědomý představitel mladší generace héroů – Artuš. Kult hlav je pro Kelty (nejen britské) příznačný a nachází své populární pokračování v četných středověkých legendách o světcích a světicích.25

Tím druhým motivem je zkrvavené obří kopí, nesené v průvodu. Tato zbraň zde snad představuje oštěp, jímž je smrtelně raněn do nohy božský obr Bendigeidfran,26 případně kopí které zabije svatého gwyneddského krále Cadwalladera Fendigaida (sedmé století) na konci jeho „druhého kralování“, očekávaného v budoucnosti.27 Pokud přijmeme tradiční teorii Grálu jako kalicha s Ježíšovou krví, pak jde o kopí, které probodlo Spasitelův bok (Jan 19,34). V konečné verzi se však do obrazu zřejmě prolnuly všechny tyto možnosti (a nejspíš i mnohé jiné).

Závěr

Pryderi z Mabinogi – krásný, čestný, vznětlivý28 (a poněkud prostoduchý) vládce mýtického období království Dyved, je – možná nejen na základě podobnosti jmen – spojen s historickým válečníkem Peredurem pozdního šestého století v oblasti dnešního Yorku. Co mají na první pohled společného - to je jejich hrdinská smrt na bojišti: jeden podlehne nečistým kouzlům černokněžného nepřítele, druhý - zrazený a opuštěný svými lidmi – padne v bitvě proti pohanům.

Ať už bylo v prvotní verzi Grálem cokoli – kouzelný kotel, uťatá hlava nebo něco docela jiného – v křesťanské verzi je to nádoba s Krví Božího Syna.29 Je to kalich Večeře Páně, vrcholného a nejniternějšího bodu duchovního života křesťanského společenství ve středověku stejně jako dnes.30

Rytířské garanty křesťanského společenství tak zde reprezentují - ve zhuštěné podobě Velšských Triád (121) - tři základní typy: 1. král-biskup (Cadwg), 2. učenec-kněz (Illtud) a 3. rytíř-laik (Peredur). Ale z těch tří zůstává Peredur dosud zdaleka nejpřitažlivějším.31

1 The Romance of Peredur in. http://www.maryjones.us/ctexts/peredur.html (navštíveno 6.7.2015)

2 Triads of Ynys Prydein in: http://www.kingarthur.justwizard.com/Triads.html (navštíveno 26.8.2016)

3 Šlo o sice – přísně vzato – monastýry, ale žily v nich i rodiny, protože celibát tehdy nebyl povinný nejen u kléru, ale ani u těch, kdo se rozhodli následovat Krista intenzivně. Ostatně, dnes začínají podobná společenství znovu vznikat.

4Guurci et Pereturus (filii Elifer) moritur.“ Annales Cambriae by John Williams in: (navštíveno 25.8.2016) http://orchive.org/details/annalescambriae00wilgoog

5 The Dialoque of Myrddin and Taliesin in: http://www.maryjones.us/ctexts/bbc01.html (navštíveno 3.2.2015)

6 in: http://www.maryjones.us/ctexts/a01.html (navštíveno 17.10.2015)

7 heslo „Peredur“ in: http://www.maryjones.us/jce/peredur.html (navštíveno 22.7.2015)

8 „Gvrgi a Pheredur meibon Eliffer Gosgorduavr m Arthwys m Mar m Keneu m Coel“ in: www.kmathews.org.uk/history/gwyr_y_gogledd/index.html (navštíveno 2.7.2016)

9 Za historické nelze v žádném případě pokládat svědectví Galfrida Monemutensis (of Monmouth, Geoffrey, Historie of the Kings of Britain in: http://sacred-texts.com/neu(eng/gem/index.htm), který vtipně rozdělil Peredura na rytíře Artušova dvora (IX., 12), a britského krále z doby dávno před Caesarovou invazí do Británie (III., 16-18).

10 Triads (navštíveno 25.8.2016).

11 Podle jiné verze (32) zabil pouze každý den jednoho muže, v sobotu dva.

12 Pes je posvátné (totemové) zvíře starých Keltů a celá řada britských či irských náčelníků nese označení psa ve svém jméno (např. slavný Cú Chulainn). A v artušovské básni z desátého století Pa Gwr je osoba se stejným přízviskem (a pravděpodobně s Gwrgim zcela totožná) jedním – a možná nejhlavnějším - z cinbin („psohlavců“), proti nimž bojuje hrdina Bedwyr u řeky Trywruidu. (Pa Gur in: http://kingarthur.wikia.com/wiki/Pa_Gur).

13 Mabinogi, Brno: Zvláštní vydání, 1995, str. 62. To může být dokladem závislosti postavy Peredura na Pryderim. Viz. heslo „Peredur“. (in: Mary Jones Celtic Encyclopedia).

14 Např. Carey, John, Ireland and the Grail, Aberstwyth: Celtic Studies Publication, 2007.

15 Bran znamená česky „havran“.

16 Math znamená „medvěd“.V Risinghamu byl nalezen nápis, zmiňující božstvo, jménem Matunnus. Viz. Vlčková, Jana, Encyklopedie keltské mytologie, str. 208.209, Libri, 2002.

17 Mabinogi, str. 62.

18 The Stanzas of the Graves in: http://www.maryjones.us/ctexts/bbc19.html (navštíveno 13.3.2015) V téže básni jsou lokalizovány do Walesu i hroby Peredurova bratra Gwrgiho a syna Mora.

19 The Spoils of Annwn in: http://www.maryjones.us/ctexts/t30.html (navštíveno 2.1.2013) Více např. Gruber, Martin, Mýtus krále krále Artuše, Getsemany, listopad 2013, in: www.getsemany.cz/node/3078.

20 Song before the Sons of Llyr in: http://www.maryjones.us/ctexts/t14.html (navštíveno 5.2.2013).

21 Baring-Gould, S., Fischer, J., Lives of British Saints, London, The Honorauble Society of Cymmrodion, 1913, sv.IV., str.91 in: www.archive.org/stream/livesof britishsa04bariuoft...(navštíveno 21.8.2016)

22 Devatero čarodějnic se objevuje v keltských pramenech vícekrát, a je to téma dobře zpracované. Zde stačí poznámka, že jde zřejmě o kolegium předkřesťanských kněžek. Co do činění s nimi měl jak mýtický Artušův bojovník Cei (Pa Gur), tak i historický biskup Samson z Dol (Život svatého Samsona).

23 Bylo-li by třeba (což není, vždyť jde o mýtus) lokalizovat hrad, v němž se shledává Peredur s uťatou hlavou a krvavým kopím, pak dost přesvědčivým kandidátem jsou zbytky hradiště z doby železné Caer Bran v Cornwallu. Nepříliš daleko odtud byl nalezen devět stop vysoký kámen s nápisem „RIALOBRANI CUNOVALI FILI“, zřejmě na památku odjinud neznámého kmenového náčelníka či krále, jehož jméno lze přeložit jako „Král Havran“. O posvátnosti havrana a jeho spojení k královským majestátem Keltů lze sotva pochybovat.

24 Se stejným záměrem se údajně nechal pohřbít na pobřeží dobrý král Vortimer Blahoslavený (páté století), lstivá macecha však nechala jeho ostatky vykopat.

25 Některým hlava znovu zázrakem přiroste (panna Gwenfewi), jiní s – uťatou hlavou v ruce nebo podpaží – ujdou ještě hodný kus cesty, než jejich duch opustí tělo a vystoupí k Pánu (poustevník Nectan).

26 Mabinogi, str. 40.

27 Rozhovor Myrddina s jeho sestrou Gwynddydd in: http://www.maryjones.us/ctexts/h01.html (navštíveno 21.3.2015). O Cadwalladerovi více: Gruber, Martin, Keltské křesťanství na Britských ostrovech (bakalářská práce ETF UK, 2015) in: http://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/165772/ .

28 Viz. Mabinogi, str. 46.47.

29 Ne nutně musí jít o Ježíšovu krev, zachycenou Josefem z Arimatie při Ukřižování.

30 1Kor 10,16. Příběh byl utvářen před tím, než se na Západě rozmohl nešvar nepřipouštět laiky k přijímání z kalicha.

31 Jistě, vznik rytířských řádů vyžadoval ideál ještě duchovnější, tělesně „čistší“, ideál rytíře-mnicha. Tak povstal panický Galahad. Ovšem ten byl svou podstatou pouze literární figurou a Peredurově živé plastičnosti se rovnat nemohl.