Koncem roku 2001 se situace na Katolické teologické fakultě (KTF) vyhrotila. Za prvé Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) na základě návrhu Akreditační komise, která v loňském roce posuzovala studijní programy všech teologických fakult, zahájila s KTF správní řízení ohledně pozastavení akreditace magisterského denního studijního programu a odejmutí akreditace v případě dálkového magisterského studijního programu a doktorských studijních programů. Za druhé MŠMT na návrh rektora Univerzity Karlovy a po zjištění závažného porušování zákona o vysokých školách omezilo působnost vnitřních orgánů KTF, jejichž pravomoci tímto přešly na rektora, který by měl zjednat nápravu. Je třeba si uvědomit, že tato dvě rozhodnutí nejenže spolu vnitřně nesouvisí, ale také že byla učiněna až po několikaměsíční neúspěšné snaze ze strany univerzity, Akreditační komise, ale i ze strany církevní hierarchie navázat s představiteli KTF dialog a odstranit závažné nedostatky. Každopádně se tak po jedenáctileté existenci KTF v rámci univerzity vznáší velký otazník nad jejím dalším působením v tomto svazku. Právě důkladné zamyšlení nad smyslem přítomnosti teologické fakulty v rámci univerzity v současnosti i v minulosti a úkoly, které z této symbiózy pro teologickou fakultu vyplývají, je zcela opomíjeno v dosavadní diskusi, která situaci kolem KTF v médiích provází a soustředí se převážně jen na otázky personální. Přitom často zaznívající tvrzení, že teologická fakulta je samozřejmou a integrální součástí univerzity, není z bližšího pohledu do její historie správné.
Odhlédneme-li od starších dějin Univerzity Karlovy, kdy např. v 15. a 16. století v rámci univerzity teologická fakulta vůbec neexistovala, stačí sledovat novodobé dějiny KTF po roce 1891, tj. od vzniku teologické fakulty při české Karlo-Ferdinandově univerzitě, aby bylo zřejmé, jak nesamozřejmá byla existence teologické fakulty v rámci univerzity. Je celkem zajímavé, že jeden z prvních návrhů na vyčlenění teologické fakulty z univerzity pocházel od pražského arcibiskupa Friedricha Schwarzenberga a byl reakcí na rozdělení pražské univerzity na německou a českou v roce 1882. Tento návrh byl odmítnut jak ze strany obou univerzit (tj. české a německé), včetně zástupců společné teologické fakulty existující při německé univerzitě, tak ze strany české politické reprezentace. K rozdělení teologické fakulty, resp. k její aktivaci při české univerzitě, tak mohlo dojít po složitých jednání až za jeho nástupce arcibiskupa Františka Schönberna v roce 1891.
Úvahy o vyjmutí teologické fakulty z rámce české univerzity provázely téměř celou její novodobou historii, přičemž jednou z vhodných příležitostí k demonstracím odmítavého postoje k tomuto svazku bývala před rokem 1918 instalace rektora, pokud do této funkce byl uváděn příslušník teologické fakulty. Polemika se vedla rovněž na stránkách tisku a vydáváním různých brožůrek obsahujících argumenty pro nebo proti vědeckosti teologie a teologických fakult, přičemž v těchto diskusích se hodně angažovali profesoři teologické fakulty, kteří hájili oprávněnost své existence v rámci univerzity.
Po vzniku samostatné Československé republiky se diskuse přenesly do parlamentu a do akademického senátu české Univerzity Karlovy.[1]Hned v listopadu roku 1918 byl v parlamentu podán návrh na vyčlenění teologických fakult ze svazku univerzit, který později nalezl podporu v akademickém senátu české univerzity, zatímco akademický senát německé univerzity tento návrh jednoznačně odmítnul. Přestože v meziválečném období nakonec k realizaci tohoto návrhu na obou pražských univerzitách nebyla dostatečná politická vůle, ostatní teologické fakulty v ČSR byly konstituovány jako samostatné vysokoškolské ústavy mimo univerzity, což byl příklad olomoucké katolické fakulty a nově vzniklé evangelické fakulty v Praze a katolické fakulty v Bratislavě. Rovněž při vzniku nové brněnské univerzity parlament odmítnul návrh na zřízení teologické fakulty při této univerzitě. V meziválečném období se také nepodařilo ani dostatečně vyjasnit otázku oprávněnosti teologických fakult v rámci univerzity ani právně zajistit fungující spolupráci státu a církve při správě těchto fakult, což bylo zřejmé např. v souvislosti s odejmutím kanonické mise pražskému profesorovi Vojtěchu Šandovi v roce 1931.[2]
Vyčlenění teologických fakult z rámce univerzity v roce 1950 bylo sice aktem komunistické moci sledující oslabení pozic římskokatolické církve, v podstatě však navazovalo na hlasy požadující odluku teologických fakult již v první polovině 20. století. Situace po roce 1989 umožnila vstup teologie na univerzitu. V roce 1990 byla do univerzitního organismu inkorporována nejen Katolická teologická fakulta, pro kterou tento krok znamenal návrat k původnímu stavu před rokem 1950, ale zároveň došlo k začlenění obou nekatolických teologických fakult do té doby existujících mimo univerzitu. Byla to jednak Husitská teologická fakulta, zřízená v roce 1950 pod názvem Husova československá bohoslovecká fakulta, jednak Evangelická teologická fakulta, existující již od roku 1919 s názvem Husova československá evangelická fakulta a v roce 1950 přejmenovaná na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu. Pro obě nekatolické teologické fakulty nastala nová historická situace. Dosah této jedinečné dějinné události si uvědomovala především Evangelická teologická fakulta, která nad tímto krokem váhala, ale nakonec se rozhodla vstoupit také institučně do plného dialogu s českou vzdělaností a kulturou.[3]Její členové, vědomi si nesamozřejmosti teologické fakulty v rámci univerzity uprostřed z velké části křesťanství odcizené české společnosti,se snažili uvědomit si nové výzvy a úkoly, které z tohoto kroku vyplývají.[4]
Přijetí Katolické teologické fakulty do rámce Univerzity Karlovy, spojené s přestěhováním z vynuceného exilu v Litoměřicích, bylo jejím sborem přijato se zadostiučiněním. Bylo vnímáno v podstatě jako samozřejmá rehabilitace a návrat ke stavu před rokem 1950. Kromě několika málo hlasů však tento krok nevyvolal v roce 1990 v kruzích římskokatolické církve rozsáhlejší veřejnou diskusi o úkolech Katolické teologické fakulty v nové situaci svobodného působení, jako tomu bylo v případě Evangelické teologické fakulty.[5] Jednou z příčin absence této diskuse byla nepochybně rozsáhlá a hluboká čtyřicetiletá devastace české katolické teologie a římskokatolické církve vůbec.[6]
Cesta k obnovení Katolické teologické fakulty a k jejímu plnému zapojení do univerzitního organismu inkorporací v roce 1990 teprve začala. Vývoj v uplynulých jedenácti letech ukázal, že tato cesta není jednoduchá a že je třeba promýšlet specifické poslání a úkoly této fakulty v dnešní společnosti.[7]Inkorporací univerzita poskytla fakultě právní prostor pro svobodnou existenci, finanční prostředky pro skutečné existování, možnost kontaktů jak mezioborových tak mezinárodních a záruku svobody vědeckého bádání a vyučování. Záleží na samotné fakultě, na vyučujících i na posluchačích, jak bude tento prostor a tato svoboda využita a zda se stane skutečným duchovním a intelektuálním centrem plnícím svůj dvojí úkol, tj. poskytovat vzdělání nejenom budoucím kněžím ale i laikům, a zároveň pěstovat teologii na odborné úrovni. Je třeba si uvědomit, že v době duchovního pluralismu ani římskokatolická církev a ani teologická fakulta nemohou očekávat, že jejich existence bude zcela samozřejmě přijímána společností, která je z velké části ateistická nebo k náboženským otázkám lhostejná.
Dosavadní působení Katolické teologické fakulty v rámci univerzity je více než tristní a nechci se zde zabývat otázkou, kdo nese větší díl zodpovědnosti za vzniklou situaci, která došla tak daleko, že její budoucí existence je dnes vážně ohrožena, přestože se o neuspokojivých poměrech na KTF veřejně hovoří již od poloviny 90. let.[8] Doufám, že současná snaha ozáchranu existence KTF bude uspěná a že se nebude jednat pouze o další provizorní řešení, ale že se představitelé fakulty a církve zodpovědně zapojído diskuse o hledání podoby zodpovědného působení teologických fakultv rámci univerzity. Je třeba vzít vážně hlas, který zaznívá z ETF: „Naděje vkládané do inkorporace teologických fakult do UK se však naplnit nedaří. Nepodařilo se navázat ani užší spolupráci mezi třemi teologickými fakultami jedné univerzity, ani nenastal dialog s ostatními univerzitními vědními obory. To jsou úkoly, které leží před námi.“[9]
[1]Pro zájemce o obsah těchto diskusí odkazuji na článek VAŇÁČ, Martin: Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká a Univerzita Karlova do roku1939. Příspěvek k dějinám Evangelické teologické fakulty. Teologická reflexe 2001, č. 2, s. 132-154.
[2]Tříletá složitá jednání o vyřešení jeho postavení nakonec dospěla v roce1934 ke kompromisu, podle kterého nominálně zůstal řádným profesorem dogmatiky na teologické fakultě s trvalou studijní dovolenou a zároveň vyučoval nafilozofické fakultě jako soukromý docent semitských jazyků.
[3]Jak uvedl Josef Smolík při slavnosti inkorporace teologických fakult doUniverzity Karlovy dne 24. 9. 1990. KUNŠTÁT, Miroslav: Evangelická teologická fakulta. In: Dějiny univerzity Karlovy IV. Praha 1998, s. 359.
[4]Příspěvky k této problematice je možné najít v Ročenkách ETF UK a na stránkách časopisu Křesťanská revue. Za všechny vybírám např. ŠTEFAN, Jan: A – bohudík! – také teologie. Evangelická teologie v pražské univerzitě. In: Ročenka ETF UK 1993-1996. Praha 1996, s. 49-56 a SMOLÍK, Josef: Theologická fakulta na universitě. Křesťanská revue 60, 1993, s. 154-159.
[5]Světlou výjimkou je článek ZVĚŘINA, Josef: K novému pojetí teologie a situování naší teologické fakulty do současného kontextu. Teologické texty 1,1990, s. 138-139.
[6]Naproti tomu Evangelická teologická fakulta mohla v padesátých a šedesátých letech využívat poněkud volnějšího prostoru, který jí zajistil postoj Josefa L. Hromádky (1889-1969). „Jeho veřejně známý kladný vztah k socialismu pomáhal fakultu chránit v letech protináboženského tažení.“HALAMA, Jindřich (ed.): 75 let Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze.Praha 1994, s. 19.
[7]Skutečnost, že v Praze existují v rámci univerzity tři teologické fakulty, vybízí k úvahám o specifickém poslání jednotlivých fakult, respektive jednotlivých teologických tradic, které tyto fakulty reprezentují. Pavel Filipi například specifické poslání české evangelické teologie vidív pěstování biblicky orientované teologie. FILIPI, Pavel: Evangelická teologie v katolické zemi. In Ročenka ETF UK 1993-1996. Praha 1996, s.43-49.
[8]Významný podnět k veřejné kritice KTF dal Ivan Štampach, když se bránil způsobu, jakým s ním fakulta v roce 1996 ukončila spolupráci. Rovněž většina knižních rozhovorů s lidmi z církevního prostředí vydaná nakladatelstvím Portál obsahuje kritiku poměrů na KTF, např. rozhovors Tomášem Halíkem, Janem Konzalem a Václavem Malým.
[9]BENEŠ, Ladislav: Život fakulty 1996-1999. In Ročenka ETF UK 1996-1999, s. 9.