Po rozsáhlém pašijním vyprávění (Marek 14,1-15,49) následuje v Markově evangeliu překvapivě krátká zpráva o Ježíšově vzkříšení (16,1-8). Hlavním postavami přitom nejsou apoštolové, jak bychom očekávali, ale tři ženy, které brzy ráno prvního dne v týdnu jdou k Ježíšovu hrobu, který byl vytesán ve skále (15,46). Jména těchto žen – Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba mladšího, a Salomé – byla zmíněna už v 15,40 („zpovzdálí se [na Ježíšovo ukřižování] dívaly také ženy“) a 15,47 (bez Salome – „dívaly se, kam byl [Ježíš] uložen“). O autenticitě události popisované v 16,1-8 nejsou pochybnosti. V judaismu 1. století nebylo svědectví žen považováno za věrohodné, proto si lze jen těžko představit, že by církev vytvořila zprávu, kde by hlavními svědky byly právě ženy.
Z hlediska překladatelského je zajímavý verš 16,4, kde je použito řecké sloveso anablepó, které může znamenat jak „vzhlédnout (nahoru)“, tak i „prohlédnout, nabýt zraku“. České překlady obvykle na tuto významovou dvojznačnost neupozorňují. V Markově evangeliu se sloveso anablepó vyskytuje například v pasážích, kde Ježíš předtím, než vykoná něco mimořádného, „vzhlédne k nebi“ (6,41; 7,34). Přestože kámen u Ježíšova hrobu byl „velmi veliký“, je v okamžiku, kdy k němu přicházejí ony tři ženy, už „odvalen“. Přídavné jméno „veliký“ (řecky megas) odkazuje čtenáře na příběh o utišení bouře, kde je toto slovo použito 2x (4,37: „strhla se veliká větrná bouře“; 4,39: po Ježíšově mocném slovu se bouře utiší a nastane „veliké ticho“).
1A [když skončila sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome]a nakoupily vonné látkyb, aby ho šly pomazatc.
2Brzy ránod prvního dne v týdnu jdou k hrobu, když vyšloe slunce.
a. Bezův kodex (5. stol.) neuvádí, že „skončila sobota“, a také vypouští jména oněch tří žen: „A šly nakoupit vonné látky, aby ho pomazaly.“
b. Slovo aróma se v Novém zákoně vyskytuje pouze v množném čísle: arómata („koření, vonné látky, vonné masti“): Marek 16,1; Lukáš 23,56; 24,1; Jan 19,40. Překlad slova arómata se v českých překladech liší: Kralická bible (1613): „vonné věci“; Bible21, Jeruzalémská bible: „vonné masti“; Český liturgický překlad: „vonné oleje“.
c. Kodex K (9. stol.), rodina kodexů/rukopisů f13, Vulgáta Clementina (1592): „aby šly pomazat Ježíše“. Rukopis 1241 (12. stol.): „aby šly pomazat tělo Pána Ježíše“.
d. Bezův kodex vynechává příslovce lian („brzy“) a má jiný slovosled - po spojce „a“ následuje sloveso): „A jdou ráno prvního dne v týdnu k hrobu, když vycházelo slunce.“ „První den v týdnu“ je první den stvoření, kdy Bůh řekl: „Buď světlo!“ (Genesis 1,3).
e. Není obvyklé, aby byl genitiv absolutní na konci věty, jako je tomu v tomto verši: „když vyšlo slunce“ (anateilantos tú héliu). Genitiv absolutní je nejčastějším typem nespojitého participia (konstrukce, při které je podmět participia odlišný od podmětu nebo předmětu řídící věty). Bezův kodex: „když vycházelo slunce“; srov. Český liturgický překlad: „když právě vycházelo slunce“. Podle Petra Pokorného (Evangelium podle Marka, CBS-ČBS, Praha 2016, s. 294) mohou být slova „když vyšlo slunce“ náznakem zlomu – Ježíšova vzkříšení.
3Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“f
4A když vzhlédlyg, vidí, že kámen je odvalenh; byl velmi velikých.
f. Evangelisté Lukáš a Matouš nezmiňují znepokojení žen nad tím, kdo jim odvalí kámen od hrobu. Marek touto otázkou podtrhuje překvapivost toho, co bude následovat.
Starolatinský kodex Bobiensis (itk, 4-5. stol.) vkládá mezi v. 3 a v. 4 následující text: „Ale náhle o třetí hodině dne nastala tma po celém zemském okrsku. Z nebes sestoupili andělé, a když (Ježíš) vstával (z mrtvých) ve slávě živého Boha, vystoupili vzhůru spolu s ním. A hned bylo světlo. Pak šly ženy ke hrobu.“
g. Překladová varianta: „ A když prohlédly“. Sloveso anablepó znamená jak „vzhlédnout (nahoru)“, tak i „prohlédnout, nabýt zraku“. Je možné, že tato dvojznačnost je zde záměrná. Kralická bible (1613): „A vzhlédše“; Český studijní překlad: „A vzhlédly“; Bible21: „Když ale vzhlédly“; Jeruzalémská bible: „A když zvedly oči“; Slovenský ekumenický překlad (2008): „Keď sa lepšie prizreli“. Bezův kodex sloveso anablepó i druhé sloveso „vidí“ vynechává: „Neboť byl velmi veliký. A přicházejí a zjišťují, že je kámen odvalen.“ V Markově evangeliu se sloveso anablepó vyskytuje ještě na těchto místech: 6,41 (Ježíš vzhlédl k nebi – nasycení pěti tisíců); 7,34 (Ježíš vzhlédl k nebi - příběh o uzdravení hluchoněmého); 8,24 (slepý pozvedl oči – uzdravení slepého v Betsaidě); 10,51 („Pane, ať vidím“ – žádost slepého Bartimea).
h. Sloveso apokylió („odvalit“) je v perfektu, které vyjadřuje stav přítomný, vzešlý z děje minulého dokonavého: kámen je odvalen, hrob je otevřen. Není tu uvedeno, kdo odvalil ten kámen. Je možné, že se zde jedná o tzv. pasivum divinum (viz pozn. u verše 6). Toto sloveso se vyskytuje v Novém zákoně 4x: Matouš 28,2; Marek 16,3.4; Lukáš 24,2. Sinajský kodex a Vatikánský kodex místo apokylió (předpona apo-, „od“) mají v tomto verši sloveso anakylió (s předponou ana-, původně „vzhůru na“).
ch. Evangelista poněkud opožděně vkládá na toto místo vysvětlující dodatek: kámen byl megas sfodra, „velmi veliký“.
5Vstoupily do hrobu a uviděly mladíka, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho. A vyděsily sei.
6Říká jim: „Neděste se!j Hledáte [Ježíše, toho Nazaretského, toho ukřižovaného]k. Byl vzkříšenl, není zde. Hle, místom, kam ho položili.
7Ale jděte, řekněte jeho učedníkům i Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte, jak vám řeklo.‘“
i. Sloveso ekthambeomai znamená „užasnout, děsit se, být velmi rozrušen“. Vyskytuje se pouze v Markově evangeliu: 9,15; 14,33; 16,5-6. Bezův kodex má v tomto verši sloveso bez předpony ek-: thambeomai („leknout se, děsit se“). Podle Lukášova evangelia (24,4) tam byli dva muži v zářícím rouchu.
j. Bezův kodex identifikuje toho „mladíka“ jako „anděla“: A říká jim anděl: „Nebojte se!“
k. Bezův kodex a původní verze Sinajského kodexu (4. stol.) vynechávají „toho Nazaretského.“
l. „Byl vzkříšen“ je tzv. pasivum divinum – trpný rod, kterým se opisuje Boží jméno, protože nemělo být vyslovováním znesvěceno.
m. Bezův kodex: „Hle, tam je jeho místo“.
n. Bezův kodex vkládá mezi obě slovesa spojku kai („a“): „Ale jděte a řekněte“.
o. Rodina kodexů/rukopisů f1: „‚Vstal z mrtvých, a hle, jde před vámi do Galileje, tam ho spatříte, jak řekl.‘“ Bezův kodex: „‚Hle, jdu před vámi do Galileje, tam mě spatříte, jak jsem vám řekl.‘“
8Vyšly a utíkaly od hrobup, neboť se chvělyq a byly z toho zmatenér. Nikomu nic neřekly. Bály se totižs.
p. Washingtonský kodex (4/5. stol.): „ A když to uslyšely, vyšly a utíkaly od hrobu“.
q. Řecké slovo tromos („třesení, chvění“) se u Marka vyskytuje pouze zde. Bezův kodex zde má slovo fobos („strach“).
r. Slovo ekstasis znamená 1. „zděšení, zmatení, úžas“. 2. „vytržení (mysli)“. Stejné slovo je v Markově evangeliu použito v příběhu o vzkříšení Jairovy dcery (Marek 5,42).
s. Ve dvou nejstarších rukopisech ze 4. století – Sinajský kodex a Vatikánský kodex – končí Markovo evangelium tímto veršem (Marek 16,8). Náš překlad se snaží vyjádřit, že na konci stojí řecká částice gar („totiž, neboť“). Nebylo to obvyklé zakončení knihy, proto se někteří badatelé domnívají, že původní závěr Markova evangelia se ztratil. Tzv. „Aristonův závěr“ neboli „Delší zakončení“ (16,9-20) bylo přidáno později. Název „Aristonův“ je odvozen z jednoho arménského rukopisu z 10. století, kde jsou verše 9-20 připsány jistému Aristonovi.