Děkuji za setkání…

Měl jsem to štěstí setkat se na své životní cestě s P. Walerianem Bugelem. Pojí nás Těšín, naše malá vlast z obou stran Olzy. Zde jsme nezávisle na sobě čerpali inspirace pro naše dospělá myšlení i jednání. A žití na tom místě na nás nešetřilo bohatstvím, jelikož nám darovalo různorodost jazykovou, kulturní, historickou, náboženskou. Tím otevíralo naše svědomí a mysli dál, k hodnotám čerpaným i za našimi rodnými ploty. To nám usnadňovalo vzájemné porozumění, úctu, smíření s druhými, kteří byli kolem nás. Nebyli to cizí lidé.

Není ani náhoda, že jsme se s P. Bugelem setkali před několika desítkami let v nádherném polském historickém městě, jakým je Lublin. Je to město v osobitém pohraničí. Osobitém tím, že nerozděluje, ale spojuje, nestaví proti sobě, ale slučuje. Lublin se díky tomu stal městem jedinečné Polsko-litevské unie a dílem neobyčejného svědectví současně. Právě zde byla vyjádřena vůle národů utvářet svůj úděl ve společenství z volby, vůle budování svého života při plné úctě ke vzájemné odlišnosti a svébytnosti.

Strážkyní těchto hodnot se mimo jiné stala a stále je Katolická univerzita v Lublinu. Nositelem jejího svědectví je mj. Ekumenický institut, v němž se P. Walerian Bugel učil přesvědčení, že to, co člověka vnitřně buduje a co sjednocuje lidi, se může zrodit jedině z ducha poslušnosti pravdě. Přesvědčení o pravdě, stejně jako zvolit si pravdu, může vzejít jedině z vidění pravdy. Proto je třeba ji ukazovat a svědčit o ní, i za cenu, že se člověk vystaví znevážení a odmítnutí. Vím, že P. Walerian nejednou zakusil sám, co je být svědkem v odmítnutí. Dělo se to možná proto, že se nebál vlastního hlasu. Byl vždy dalek „slepování textů”. Důkladně zpravuje a vyčerpávajícím způsobem dokumentuje. Neztrácí klíčové pramenné formulace ani uznávané autority, ale nikdy se nestal jejich sémantickým otrokem.

Není těžké si všimnout, že jak prostředí původu (Košice, Těšín), tak základní teologická studia, absolvovaná na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, a doktorská studia na Lublinské katolické univerzitě Jana Pavla II. vytvořila P. W. Bugelovi vhodnou příležitost, aby mohl rozvíjet svůj zájem o mnohost a různorodost teologických tradicí. Svědčí o tom mj. výběr problematiky pro magisterskou a licenciátní práci nazvanou Wersje słowackie liturgii bizantyjskiej św. Jana Chryzostoma z lat 1976 i 19861 (Lublin, 1993) i pro práci doktorskou nazvanou Eklezjologia Unii Użhorodzkiej2 (Lublin, 1998) a práci habilitační nazvanou Anafora jako teologický text. Vybrané otázky na příkladu pokoncilních eucharistických modliteb římské liturgie (Lublin, 2018).

Týká se to rovněž stovek vědeckých a populárních publikací, přednášek, referátů, účasti na mezinárodních i domácích výzkumných projektech a vědeckých grantech. Chci při této příležitosti podtrhnout vyzrálou podobu početných publikací P. Bugela, jeho samostatnost a osobitý styl psaní, zrcadlící otevřený charakter jeho teologického myšlení. Vyznačuje se zřetelnou vůlí učit se i od jiných křesťanských tradicí. A co je důležité, zachovávaje vlastní konfesní identitu dokázal udržovat kritický odstup, pro člověka vědy nezbytný.

Všechna ta kreativita odhaluje P. W. Bugela jako člověka hluboké erudice a snadno patrné vědecké citlivosti i vyzrálé moudrosti. Proto také měl už mnoho let pevnou pozici na české a slovenské teologické a ekumenické scéně. Nebyl člověkem odnikud nebo ze stínu. Za uznání svému teologicko-pastorálnímu myšlení vděčí nejen vědecké tvorbě, ale také činnému působení ve prospěch sblížení a smíření křesťanů různých konfesních tradicí (východní i západní provenience).

Specifičnost reflexe, vyvolávající vzpomínku na osobnost blahé paměti P. Waleriana Bugela, mi velí všimnout si i toho, že není snadné charakterizovat životní postoje a směry myšlení člověka. Pojí se s tím zejména jakási vize vypořádání se, zvážení lidského života v různorodých kontextech a bilancování životního díla. Když se totiž do takového úkolu pouštíme, musíme pamatovat na to, že lidský soud o jiném člověku nikdy nemůže být vyčerpávající. Často totiž, z různých důvodů, nedostatečnost našeho porozumění způsobuje, že k fenoménu života druhého člověka přidáváme vlastní subjektivní perspektivy. Kromě poděkování za setkání proto prosím o prominutí slovní nedostatečnosti.

přeložila Hana Šlechtová

1 Současné slovenské verze byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého z let 1976 a 1986.

2 Eklesiologie Užhorodské unie.