1,29 A hned, jak vyšli ze synagogy, vstoupili s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.
1,30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní říkají.
1,31 A přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
Nestle-Aland (28. vyd.)
1,29 A hned, jak vyšli ze synagogy, vstoupili s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.
1,30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní říkají.
1,31 A přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. A horečka ji opustila a ona je obsluhovala.
Bezův kodex (5. stol.)
1,29 1,29 Vyšel pak ze synagogy, vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.
1,30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní říkají.
1,31 A přistoupil, vztáhl ruku, uchopil ji a pozvedl. A hned ji horečka opustila a ona je obsluhovala.
Alexandrijský kodex (5. stol.)
1,29 A hned, jak vyšli ze synagogy, vstoupili s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.
1,30 Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní říkají.
1,31 A přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. A hned ji horečka opustila a ona je obsluhovala.
Příběh o uzdravení Šimonovy tchyně v Kafarnaum na severním břehu Galilejského jezera se nachází ve všech třech synoptických evangeliích: Mk 1,29-31; Mt 8,14-15; L 4,38-39. Ti, kdo Ježíše doprovázejí (Jakub a Jan), a ti, které navštěvují (Šimon a Ondřej), jsou totožní s prvními učedníky, které Ježíš povolal u Galilejského jezera (Mk 1,16-20). Tím se také vysvětluje, proč Ježíš šel právě do Šimonova a Ondřejova domu (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, Praha 2016, s. 52n). Lukáš a Matouš se nezmiňují o Ondřejovi, který byl bratrem Šimona, a ani o Jakubovi a Janovi. Lukáš jako jediný uvádí, že uzdravení nastalo pouhým Ježíšovým slovem.
Dnešní údajný Petrův dům, který byl objeven v roce 1968, leží asi 30 metrů od synagogy. Jelikož nemocnou ženou v tomto příběhu je Šimonova tchyně, je velmi pravděpodobné, že zdrojem tohoto příběhu byl sám Šimon (viz Robert H. Stein, Mark, Michigan 2008, s. 94). O Šimonově ženě tu není žádná zmínka. Doklad o tom, že byl Šimon (Petr) ženatý, máme také v 1. listu Korintským 9,5.
a. Bezův kodex a Washingtonský kodex místo spojky kai („a“) mají částici de („a, pak“) a slovesa v jednotném čísle: „Když pak vyšel ze synagogy, vstoupil“. Srov. Vatikánský kodex: „A hned, jak vyšel ze synagogy, vstoupil“. Užitím jednotného čísla se přesouvá pozornost na Ježíše a objasňuje se antecedent pro zájmeno autó („mu“) ve v. 30. Kritické vydání Nestle-Aland (28. vyd.) se opírá v tomto verši o znění Sinajského kodexu: „A hned, jak vyšli ze synagogy, vstoupili“. Lukáš má na paralelním místě sloveso v jednotném čísle (L 4,38: „odešel ze synagogy do Šimonova domu“) a rovněž tak Matouš (Mt 8,14: „vstoupil do Petrova domu“).
Pro některé vykladače a překladatele je „markovské hned startovním signálem děje, na který se má pozornost čtenáře-posluchače soustředit“ (viz např. Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, s. 53). Je tu však i druhá možnost, že řecké slovo euthys („hned“), které na jiných místech vytváří pocit určité naléhavosti, tu slouží pouze jako konektor, tedy jako propojující prostředek. V tom případě by překlad zněl takto: „A když vyšli ze synagogy, vstoupili“ (viz Český ekumenický překlad). V Bezově kodexu a Washingtonském kodexu příslovce euthys na začátku tohoto vyprávění není.
b. Dosl.: „ležela majíc horečku“. Sloveso pyressó („mít horečku“) se v Novém zákoně vyskytuje pouze 2x: Mt 8,14 a Mk 1,30. Lukáš (4,38) má podstatné jméno pyretos („horečka“) a uvádí, že Šimonova tchyně byla soužena „silnou horečkou“. Upozorňuje tím na nezbytnost Ježíšova mocného činu k uzdravení z této nemoci a také předem zdůrazňuje důležitost tohoto zázraku (viz Petr Mareček, Evangelium podle Lukáše, Praha 2018, s. 167). Horečka byla v 1. století považována za zlou, nečistou moc a za původce nemoci, nikoli za její příznak (symptom). Někteří mohli v horečce vidět Boží trest za neposlušnost, srov. Deuteronomium 28,22 (ČEP): „Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou, mečem, obilnou rzí a snětí; ty tě budou pronásledovat, dokud nezanikneš.“
c. Sloveso legó („říkat“) je poprvé v Markově evangeliu použito v historickém přítomném času.
d. Dosl.: „A přistoupiv, pozvedl ji, uchopiv tu ruku“. Bezův kodex: „A přistoupil, vztáhl ruku, uchopil ji a pozvedl“. Je zde navíc sloveso ekteinó („vztáhnout [ruku])“. V L 4,39 nastává uzdravení skrze gesto a slovo, které však není přímo uvedeno.
Podobně jako v jiných případech uzdravení, kde se mluví o tom, že nemocný „vstal“, je užito sloveso egeiró, které se objevuje v evangeliu o Ježíšově vzkříšení. Marek předkládá čtenáři Ježíšova zázračná uzdravení jako předzvěst Ježíšova vzkříšení (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, s. 53).
e. Alexandrijský kodex, Bezův kodex a další pozdější unciální rukopisy přidávají sem slůvko „hned“: „A hned ji horečka opustila“ (viz Kralická bible). Kritické vydání Nestle-Aland (28. vyd.) se v tomto případě přiklání ke znění kodexů Vatikánského a Sinajského kodexu, které slovo „hned“ v textu tohoto verše nemají. Lukáš zde používá příslovce parachréma („hned“), které patří mezi jeho specifické výrazy. Matouš slovo „hned“ v tomto příběhu nepoužívá a oproti Markovi a Lukášovi přidává slovo „vstala“: „A vstala a obsluhovala je.“ Sloveso diakoneó znamená „sloužit, obsluhovat, pečovat“. V Markově evangeliu se vyskytuje celkem 4x: 1,13.31; 10,45; 15,41.