Velikonoční Triduum jako příležitost pro obnovu liturgie

Iniciovat liturgickou obnovu v našich podmínkách znamená zejména umožnit křesťanské obci, aby se ujala své liturgické role, která vycházíz obecného kněžství. Liturgie není doménou ordinovaných služebníků, je věcí celé obce. Je sice řízena ordinovanými služebníky, ale řízena neznamená prováděna, spíše koordinována. Služebník musí dbát na uplatnění charismat jednotlivých účastníků slavnosti. Řídit také neznamená přebírat veškerou iniciativu – spíše k ní povzbuzovat a rozvíjet ji, případně usměrňovat, pokud by nabyla nevhodných forem.

Myslím, že centrální část liturgického roku – Třídení umučení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista může být příležitostí pro liturgickou obnovu mj. z těchto důvodů:

·      Jádro liturgického roku, Velikonoce, nejsou na rozdíl Vánoc tak přeznamenané komercí, konzumem, folklórem a individualismem. Křesťané tak mohou mít více času na liturgické slavení a jeho přípravu.

·      Výjimečnost slavností, jejich rozsah imnožství potřebných služeb přirozeným způsobem dávají prostor k uplatnění obce při liturgickém slavení.

·      Existuje již stoletá tradice. Liturgické hnutí počátku 20. stol. se projevilo tím, že benediktinské opatstvív Maria Laach začalo zvát vzdělanější lidi ke společnému slavení Svatého týdne.

Církve reformace mají příležitost obnovit slavení velikonoční vigilie, jak to předpokládá např. Leuenbergská konkordie, která sebe samu nechápe jako pouhou deklaraci, ale jako úkol pro signatářské církve: „Je třeba důkladněji vykládat význam křtu a napomáhat rozvoji křestního vědomí a upamatování na křest (např. při slavnosti velikonoční vigilie).“ (Leuenbergské dokumenty – Křestv učení a praxi odst. IV./3)

Velkou výhodou je, že je možné začít stavět “na zelené louce”. Není na místě kopírovat beze zbytku římskokatolické způsoby včetně jejich nedomyšleností, ale je dobré se inspirovat bohatstvím liturgických forem Východu i Západu, a tak se blížit pravé katolicitě.

 

Jak postupovat

 

Tento seriál je zaměřen prakticky a měl by dávat podněty ke konkrétním činům. Je obtížné připravovat liturgii ve shromáždění celé obce, vhodnější je k tomu menší skupina, liturgický tým (naši otcové používali termín „kroužek“). Je vhodné, aby ten, kdo se o tým stará, byl pověřen příslušnou autoritou. Týmů může být více.[1]

Možné angažmá týmu vidím ve dvou oblastech (které se navzájem prolínají):

1. Příprava a vlastní „provádění“ liturgie, jako je např. výběr biblických perikop a jejich čtení, případně sestavení a přednes úvodů ke čtením; výběr zpěvů, zpěv sólových pasáží, instrumentální doprovod, sestavení a přednášení přímluv, příprava liturgického prostoru. Pokud je s předsedajícím možná spolupráce, pak i výběr z variant (nebo sestavení) předsednických modliteb, společná příprava homilie (biblického kázání) apod.

2. Pomoc ostatním účastníkům slavení, jako je např. nácvik zpěvů, zajištění textů slavnosti pro každého účastníka, poskytování stručných pokynů před slavením, výběr speciální symboliky, která se dotkne každého účastníka (jako je jindy běžné vybírání peněz, pozdrav pokoje, přijímání). Některé tyto symboly jsou běžně v liturgiích zařazeny, jiné můžeme upravit tak, aby se týkaly každého účastníka (např. mytí nohou ve čtvrtek večer, uctívání kříže v pátek, zapalování svíce při obnově křestního slibu a individuální pokropení vodou během vigilie). Argument, že se tak liturgie neúnosně prodlouží, nemusí být vždy na místě. Při oslavách konce občanského roku je množství lidí, včetně dětí, vzhůru dlouho do noci. Jednou za rok je to možné. (Děti mají navíc během Tridua prázdniny.)

 

Přehled současného katolického západního Tridua

 

·      ČTVRTEK: dopoledne (nepatří k Triduu)liturgie slova / obnova kněžských závazků / svěcení olejů /eucharistie; večer liturgieslova / mytí nohou / eucharistie / ticho

·      PÁTEK: odpoledne nebo večer liturgie slova (vč. pašijí) s velkými přímluvami / uctívání kříže /přijímání (tzv. liturgie předem posvěcených darů)

·      SOBOTA: aliturgický den

·       NEDĚLE: v noci – liturgie světla(oheň, průvod, Exsultet) / liturgie slova (série čtení se žalmy aoracemi) / křestní liturgie (svěcení vody, obnova křestních závazků, křest, biřmování) / eucharistie; ve dne nedělní liturgie

Tento v jádru římsko-katolický pořad je obvyklý, s menšími či většími odchylkami, v dalších církvích, jako jsou starokatolické, anglikánské či některé luterské. V reformovaných (kalvínských) církvích bývá Velký pátek slaven jako jedna z největších událostí roku. (Existují tzv. „velkopátečníci“, vlažní evangelíci, kteří přicházejí do shromáždění jednou za rok, právě v tento den. Je to obdoba účasti formálních katolíků na vánoční půlnoční bohoslužbě.) O rozdílném pojetí těchto dnů v různých církvích mi kdysi vyprávěl současný ředitel České biblické společnosti. Jako chlapec byl svědkem, jak katolíci o Velkém pátku, aby dali protestantům najevo, že se jedná o úplně všední den, vyváželi na pole hnůj. Protestanté naproti tomu vyváželi hnůj na Zelený čtvrtek, kdy katolíci slaví památku ustanovení večeře Páně…

Shodnout bychom se všichni mohli na slavení velikonoční vigilie. Při ní se jedná zejména o křestní slavnost – a křest nám zůstal naštěstí společný. Proto se i tato stať soustřeďuje na nejdůležitější část Tridua – na vigilii. Charakter dvou předcházejících dnů – pátku (který liturgicky začíná čtvrtkem večer) a soboty – je vážný. Liturgie by neměla být příliš upovídaná. Lidé by měli z obřadů odcházet v tichu, bez zbytečného rozptylování. Slavení vigilie je naopak od samého počátku radostné. Vhodnou součástí slavení je i následující agapé. Arménští křesťané během velikonoční noci přečtou všechna čtyři evangelia, zatímco popíjejí červené víno.

Slavení vigilie má smysl začínat až za tmy. Liturgicky nejsprávnější je začít nad ránem tak, aby liturgie vrcholila s vycházejícím sluncem. Potom se jde teprve spát a slavení ve dne odpadá. Z praktických důvodů je ale většinou těžké to prosadit.

 

Lekcionář vigilie

 

Při čtení většího množství textů než jindy není možné je všechny racionálně strávit. Jsou voleny texty známé, zásadní, průlomové – pro naši potěchu, že spása se děje, že je co slavit. Následující přehled některých starých i nových lekcionářů je uveden jako inspirace pro ty, kteří budou texty vybírat. Dominuje křestní tematika. Nejstarobylejší je lekcionář jeruzalémský, který se kryje s arménským. V žádném z lekcionářů (s jedinou výjimkou) nechybí perikopa o záchraně Izraele v Rákosovém moři (Ex 14). Stejně vysokou frekvenci výskytu má i příběh obětování Izáka (Gn 22). Obvykle začínáme stvořením světa (Gn 1 – kněžský spis či Gn 2 – jahvistický pramen, který v postmoderní době získává na oblibě). Ve starých lekcionářích obvykle nechybí perikopa o třech mládencích v ohnivé peci (Dan 3), která byla součástí každé (nejen velikonoční) vigilie.

 

Přehled lekcionářů velikonoční vigilie

 

Jeruzalém5. st.

ZápadníSýrie
5. stol.

VýchodníSýrie
5. stol.

Gregoriánský

Gelasiánský

Římský

1570

Římský

souč.

Starokatol.

souč.

Ekumenický

souč.

Gn 1

Př 31

 

Gn 1

Gn 1

Gn 1

Gn 1

Gn1/Gn 2

Gn 1

Gn 22

Job27-28

Gn 22

Ex 14

Gn 5

Gn 5

 

Gn 6-9

Gn 7-9

Ex 12

Dan 3

 

Iz 4

Gn 22

Gn 22

Gn 22

Gn 22

Gn 22

Jonáš

Jonáš

Jonáš

 

Ex 14

Ex 14

Ex 14

Ex 14

Ex 14

Ex 14

Joz 2

Gn 8

Iz 54

Iz 54

Iz 54

Iz 54

 

 

Iz 60

2 Sa 24

Iz 60

n. Dt 31

 

Bar 3

Iz 55

Iz 55

Iz 55

Job 38

 

 

 

Ez 37

Ez 37

Bar 3

 

Bar 3

n. Př 8-9

2 Kr 2

2 Kr 2 (4)

 

 

Iz 4

Iz 4

Ez 36

Ez 36

Ez 36

Jr 38(31)

Jr 16

 

 

Ex 12

Ex 12

 

Ez 37

Ez 37

Joz 1

 

 

 

 

Jon 3

 

 

Sf 3

Ez 37

Ez 37

 

 

Dt 31

Dt 31

 

 

 

Dan 3

Iz 52 (60)

 

 

Dan 3

Dan 3

 

 

 

 

Gn 22

 

 

 

 

 

 

 

 

Ex 12-14

 

 

 

 

 

 

 

1 K 15

1 K 15

Ř 5-6

Ko 3,1-4

Ko 3,1-4

Ko 3,1-4

Ř 3, 3-11

Ř 6, 3-11

Ř 3, 3-11

Mt 28

n. Ef 1-2

 

Mt 28

Mt 28

Mt 28

synoptik

synoptik

synoptik

Pozoruhodná a homileticky využitelná je souvislost mezi lekcemi velikonoční vigilie a lekcemi postních nedělí. Obě řady připravují na křest, nedění systematicky, vigilijní bezprostředně – tematiku připomínají a rozvijejí. Tak např. v ekumenickém lekcionáři v 1. neděli postní cyklu A čteme o pádu člověka, zatímco 1. čtení vigilie svědčí o tom, že celé boží dílo (včetně člověka) bylo stvořeno jako dobré. 2. čtení vigilie o potopě a nové smlouvě s Noem má svou analogii ve čtení 2. neděle postní cyklu B. Druhou neděli postní cyklu A čteme o vyvolení Abrama, zatímco o vigilii čteme o tom, jak přesto měl obětovat svého syna. Atd.

Jako vhodné mezizpěvy po starozákonních perikopách vigilie lze doporučit antifonální žalmy komponované prof. Petrem Ebenem, které jsou ve Svatohavelském kancionálu. (Jsou navrženy pro současný římský pořad.)

Pozoruhodné na současném starokatolickém pořadu je řada úvodů k jednotlivým čtením, které jsou inspirovány pesachovým sederem a odpovídají vždy na otázku nejmladšího účastníka shromáždění: Proč je tato noc úplně jiná než ostatní noci? (pracovní překlad)

Úvod k prvnímu čtení (Gn 1,1 - 2,4 nebo Gn 2,4b - 24):

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci? Proč posloucháme to, co jsme již slyšeli? A proč se vracíme k počátkům světa? / Abychom nezapomněli, odkud přicházíme a kam jdeme. Abychom chválili Stvořitele, původce všeho života. Abychom uviděli, poznali a uvěřili, že jsme lidé.

Úvod k druhému čtení(Gn 6,13 - 7,12. 17 - 8,12. 9,13.15.16):

Proč je tato noc úplně jiná, než všechny ostatní noci? Proč slyšíme o tom, jak se v celém lidstvu šířilo zlo? /Abychom nezapomněli, že zlo stále ještě žije, / ale také abychom prožili Boží záchranu, / jeho milosrdenství a jeho věrnost – smíření nebe a země.

Úvod k třetímu čtení (Gn 22, 1-18):

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci? Proč se zabýváme počátky izraelského národa? / Abychom nezapomněli, že Boží spása byla přislíbena Abrahámovi, / jeho potomkům, ale také nám. / Abychom Bohu děkovali, protože uchránil Abrahámova syna, / ale svého vlastního Syna vydal za život světa.

Úvod ke čtvrtému čtení (Ex 14,15 - 15,1):

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci? Každý večer můžeme být pospolu, ale tento večer jsme všichni shromážděni na tomto jednom místě. / Protože i my jsme byli otroky, ale jsme povoláni ke svobodě. / Protože jsme byli zachráněni, abychom k sobě navzájem patřili. / Protože této noci jsme povoláni ke svobodě.

Úvod k pátému čtení (Iz 55, 1-11):

Proč je tato noc úplně jiná než všechnyostatní noci? / Poznáváme svůj smysl a své povolání: / náš život je pečováno, jsme milováni a zachráněni. / Kdo slyší Boží slovo, ten najde život. / Smysl najde ten, kdo je úrodnou půdou pro slovo z Božích úst.

Úvod k šestému čtení: ( Ez 36, 16-17 a 18-28):

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci? Proč posloucháme, že Bůh zapomněl a opustil lidi? / Abychom poznali radost ze spásy: / že nám Bůh dal nové srdce, srdce z masa, ne z kamene. / Že nám dává nového Ducha: / svého Ducha jako dar a současně úkol.

Úvod k sedmému čtení (Ez 37, 1-14):

Proč je tato noc úplně jiná než všechny ostatní noci? / Často jsme ztracenými lidmi bez naděje. / Dnes ale cítíme něco z Božího oživujícího Ducha. / V temnotě smrti, když jsme hříchem sráženi, nás zachraňuje Bůh. / Život, domov, útočiště a ochranu – to všechno prožíváme. /Nastávají Velikonoce – život, který nezná konec.

 

 


 

[1]Např. v obci, kam patřím, ačkoli je početně malá (asi 70 osob), působí v současnosti 5 stálých týmů (čítajících 6-8 osob) a jeden tým mimořádný. Zpočátku ležela starost na jednotlivcích, kteří zvládali jednotlivé liturgické služby asi nejlépe. Ustavení týmů před deseti lety pomohlo odstranit přetížení těchto jednotlivců a umožnilo zapojit všechny zájemce do tvorby a slavení liturgie.