Vyprávění o uzdravení slepého žebráka jménem Bartimaios začíná v Markově evangeliu Ježíšovým příchodem do Jericha, které je poslední zastávkou na jeho cestě do Jeruzaléma. Samotný děj se však neodehrává v Jerichu, ale během Ježíšova odchodu z města. Je to také poslední příběh o uzdravení zaznamenaný v Markově evangeliu.
Holandský novozákoník Bas M. F. Iersel upozorňuje: „Je podivuhodné, že příchod i odchod jsou zmíněny současně, aniž by se v době mezi nimi něco přihodilo“ (Mark: A Reader-Response Commentar, Sheffield Academic Press, Sheffield 1998, s. 339). Podobně se vyjadřuje Joel Marcus ve svém komentáři: „Je zvláštní, že je tu zmíněn Ježíšův příchod i odchod z Jericha, ale nic z toho, co mezitím v té době dělal“(Mark 8-16 [Anchor Yale Bible], Yale University Press, New Haven & London 2009, s. 377).
Když Bartimaios uslyší, že jde kolem něho Ježíš Nazaretský, obrací se na něho s prosbou o smilování. Nenechá se odradit těmi, kteří chtějí, aby mlčel a Mistra neobtěžoval. Ježíš se zastaví a dá si ho zavolat. Vyprávění je uzavřeno slovy „a následoval ho po té cestě“ (Mk 10,52), což by naznačovalo, že tím hlavním v tomto příběhu není zázračné uzdravení, ale povolání k následování. Na začátku sedí Bartimaios „u cesty“, ale po svém uzdravení („prohlédnutí“) následuje Ježíše „po té cestě“.
10,46 A přicházejí do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a početný zástup, seděl u cesty Timaiův syn, Bartimaios, slepý žebrák.
10,47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal křičet a říkat: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
10,48 Mnozí ho napomínali, aby byl zticha, ale on tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
10,49 Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ A volají slepce a říkají mu: „Vzchop se, vstaň, volá tě.“
10,50 On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.
10.51 Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec řekl: „Rabbuni, ať vidím.“
10,52 Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ A hned viděl a následoval ho po té cestě.
10,46 přicházejí: Sloveso erchomai je v historickém přítomném čase (erchontai). Bezův kodex (5. stol.) má toto sloveso v jednotném čísle: „A přichází“.
A když odcházel: Ekporeuomenu je tvar participia prézentu jednotného čísla slovesa ekporeuomai („vycházet, odejít“). Jedná se zde o tzv. genitiv absolutní, což je polovětná vazba obsahující nespojité participium v genitivu. Toto participium má svůj vlastní podmět (viz Josef Bartoň, Uvedení do novozákonní řečtiny, 2009, s. 25). Neobvyklý je několikanásobný podmět u tohoto genitivu: „on“, „jeho učedníci“ a „početný zástup“.
početný zástup: Poprvé v tomto verši popisuje Marek zástup jako hikanos („značný, mnohý, četný“). Běžně používá slovo polys (např. Mk 5,21.24) a jednou pleistos (Mk 4,1).
Srov. Mt 20,29: A když vycházeli z Jericha, následoval ho velký zástup. Matouš v tomto verši má slovo polys. Sloveso akolútheó „následovat“ lze také přeložit „jít za někým“, tedy „šel za ním velký zástup“. Slovo „zástup“ se objeví v Lk 18,36, ale Lukáš neříká nic o jeho velikosti.
Bartimaios: Pouze Marek uvádí jméno uzdraveného. Jméno Bartimaios je aramejsko-řecké: skládá se z aramejské bar („syn“) a řeckého jména Timaios.
žebrák: Slovo prosaités se v Novém zákoně vyskytuje jen v Janově evangeliu (J 9,8). Lk 18,35 také zmiňuje jednoho slepce: Stalo se pak, když se blížil k Jerichu, seděl u cesty nějaký slepec a žebral. Srov. Mt 20,30: A hle, dva slepí seděli u cesty. Když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, zvolali: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“.
Sinajský kodex
A přicházejí do Jericha. A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a početný zástup, seděl u cesty Timaiův syn, Bartimaios, slepý žebrák.
Vatikánský kodex
[A přicházejí do Jericha.]* A když vycházel z Jericha on, jeho učedníci a početný zástup, seděl u cesty Timaiův syn, Bartimaios, slepý žebrák.
*V původním znění Vatikánského kodexu tato slova nejsou.
Bezův kodex
A přichází do Jericha. A když vycházel odtamtud se svými učedníky a početným zástupem, seděl u cesty slepý Timaiův syn, Baritimias, a žebral.
Mk 10,46 ve Vatikánském kodexu. První korektor doplňuje úvodní slova Kai erchontai eis Iereichó („A přicházejí do Jericha“), která v původním znění chybějí. Druhý korektor upravuje jméno města na Ierichó.
10,47 Nazaretský: řecky Nazarénos. Toto označení se u Marka objevuje 4x: 1,24; 10,47; 14,67; 16,6. Velká část rukopisů (např. Sinajský kodex a Alexandrijský kodex) má čtení Nazóraios („Nazorejský“); Bezův kodex: Nazórénos.
Synu Davidův: Pro Bartimaia byl titul „Syn Davidův“ titul Mesiáše-Zachránce. Možná měl na mysli i nejznámějšího syna Davidova Šalamouna, který v židovské tradici proslul svou mocí nad nečistými duchy (Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, s. 195), ale o moci uzdravovat v dobové literatuře není žádná zmínka. Jako by Marek připravoval čtenáře na scénu v Mk 11,9-10, kdy poutníci v Jeruzalémě budou vítat Ježíše slovy: „Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově. Požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“
10,48 Mnozí ho napomínali: Podle Jiřího Mrázka zde Marek vytvořil velice výrazný předobraz církve: „Budoucí církev je zobrazena jako zástup poutníků, zástup na cestě. Zástup, který má Ježíše uprostřed, ve svém středu. Ale současně také zástup, který dokáže velice schopně a efektivně odrazovat a odpuzovat.“ (Jiří Mrázek, Markovo evangelium 9-16, s. 70.)
10,49 a řekl: „Zavolejte ho.“: Velká část rukopisů čte „a řekl, aby ho zavolali“. Srov. Bezův kodex: Ježíš se zastavil a řekl, aby ho zavolali. A oni říkají tomu slepému: „Vzchop se, vstaň, volá tě.“
10,50 On odhodil svůj plášť, vyskočil a šel k Ježíšovi.
Doslovný překlad: On pak odhodiv svůj plášť, vyskočiv, přišel k Ježíšovi.
Bezův kodex
(5. stol.):
On odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k němu.
Washingtonský kodex (4./5. stol.):
On odhodil svůj plášť, vstal a přišel k Ježíšovi.
Minuskulní rukopis 565 (9. stol.):
On si oblékl svůj plášť, vyskočil a přišel k němu.
Proč Marek zmiňuje, že žebrák odhodil svůj plášť (řecky himation)? Je to oživující prvek vyprávění, nebo je tím naznačena radikálního změna v životě slepého žebráka? V tomto verši jsou dvě slova, která dodávají textu dynamiku a která ostatní evangelisté nepoužívají: apoballó („odložit, odhodit“) a anapédaó („vyskočit“). Robert H. Stein (Mark, 2008, s. 496) se přiklání k tomu, že se jedná o spontánní projev radosti. Sloveso „vyskočit“ ukazuje na spěch a také vzbuzuje v čtenářích očekávání, co se bude dále dít. Jako kuriozitu uvádím čtení minuskulního rukopisu z 9. století, který místo „odhodil plášť“ má naopak „oblékl si plášť“.
Marek scénu s odhozením pláště podává tak, aby si čtenář vzpomněl na první učedníky, kteří opustili své sítě a lodě a následovali Ježíše. V tomto případě to bylo mnohem méně, ale pro Bartimaia to bylo všechno, co měl (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, Praha 2016, s. 195).
10,51 A Ježíš se ho zeptal: Dosl. „A odpověděv mu Ježíš řekl“. Alexandrijský kodex, Washingtonský kodex: „A odpověděv říká mu Ježíš“. Unciální rukopis Koridethi (9. stol.) a minuskulní rukopis 565 (9. stol.): „On pak odpověděv říká mu“.
Rabbuni: V aramejštině „Můj Mistře“. Srov. Bezův kodex: „Pane, rabbi“.
10,52 Ježíš: Washingtonský kodex vynechává jméno Ježíš.
zachránila: Nebo „spasila“, „uzdravila“. Mt 20,34 slova o víře nemá: Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí. A hned viděli a následovali ho.
A hned viděl: Nebo „A hned se mu vrátil zrak“. Sloveso anablepó má dva významy: „vidět“ a „opět vidět“.
následoval ho: Rukopisy byzantské skupiny: „následoval Ježíše“.