Kniha bohoslužeb je překladem celosvětově používané The United Methodist Book of Worship (UMBW) vydané v r. 1992. Metodismus vyšel z anglikánství – denominace mající původ v kalvínské reformaci, která však zachovala liturgii v tradiční podobě. Tím, že originál knihy vydala americká sjednocená metodistická církev, kniha dostala do vínku ekumenickou vstřícnost. Tím, že je celosvětově užívaná, přináší bohatství modliteb nejrůznějších kultur. Podle mého soudu je kniha tou nejlepší protestantskou agendou, která dosud v českém prostředí vyšla. Možná je mnohými protestanty považována za „příliš katolickou“, ale spíše je to dáno jen odrazem násilné protireformace v českých zemích, která je stále vryta do protestantské historické paměti, než faktickým obsahem knihy. Porovnání s originálem1 ukazuje, že se jedná o poměrně věrný překlad do češtiny. Je vypuštěna kapitola obsahující zhudebnělé části liturgie vč. not. Byly by zřejmě těžko převoditelné do našich podmínek. Třicet let od vydání anglické předlohy je však poměrně dlouhá doba, liturgie se stále vyvíjí a změny v posledních letech (oddíl Konsekrace a ordinace) překlad již nezachytil. Oproti originálu obsahuje české vydání navíc vcelku zdařilý „Slovník pojmů obsažených v Knize bohoslužeb“. Celému týmu komise pro liturgii ECM pod vedením emeritního superintendanta Petra Procházky patří za rozsáhlé dílo velký dík.
UMBW je postavena na nedělním Revised Common Lectionary („ekumenickém lekcionáři“), který je široce používán v anglicky mluvících zemích a jeho vliv sahá i mimo tyto země. Metodisté i u nás lekcionář užívají, stejně tak i Starokatolická církev a Československá církev husitská. Je využívána původní verze ekumenického lekcionáře se semikontinuálním čtením SZ v liturgickém mezidobí po Letnicích. Alternativní verze, kde jsou SZ lekce po Letnicích vybírány komplementárně k evangeliu, není nabízena. Myslím, že je to dobře. Tato verze byla vypracována se záměrem se co nejvíce přiblížit římskokatolickému lekcionáři, avšak nebyla římskokatolickou církví přijata. Původní verze nahlíží na SZ jako na samostatnou, svébytnou část bible a nikoli jen jako překonaný doplněk NZ.
Pro liturgie, jejichž biblická čtení nejsou obsažena v ekumenickém lekcionáři (křestní, svatební, pohřební, pro nemocné, ordinace atd.) nabízí UMBW bohatou nabídku textů.
Eulogie (dosl. dobrá slova, dobrořečení) jsou centrální části každé liturgie. Přednáší je předsedající jménem shromážděné obce. Obec vyjadřuje svůj souhlas aklamacemi, zejména závěrečným Amen. Jedná se o modlitby adresované Otci s anamneticko-epikletickou strukturou, kde v anamnetické části vzpomínáme na Hospodina a na jeho činy, které pro svět a lidstvo vykonal. V epikletické části pak prosíme o Ducha, který působí, aby se tyto činy naplnily i na nás. Jedná se o eucharistickou modlitbu, tj. díkůčinění Hospodinu nad chlebem a vínem, žehnání křestní vody, tj. dobrořečení Hospodinu nad vodou, dobrořečení Hospodinu nad manželi, nad ordinovanými atd. Eulogie představují liturgicko-teologicky hodnotné texty, které vyjadřují podstatu dané slavnosti.
UMBW používá tento útvar označení The Great Thanksgiving – Velké díkůvzdání. U nás se užívá označení eucharistická modlitba (tj. modlitba díkůvzdání), nebo anafora (tj. modlitba nad přinesenými dary). UMCW obsahuje pět variant eucharistické modlitby v rámci základní řady Bohoslužba slova a stolu I – V. Varianta III. nepředkládá celý text eucharistické modlitby, pouze její rámec, ve kterém předsedající jednotlivé části improvizuje. Varianta IV nabízí k výběru více embolismů (aktualizačních vsuvek) preface, v závislosti na období liturgického roku. V této variantě je celá epikletická část svěřena shromáždění. Varianta V je určena pro slavení v domácím prostředí (např. u nemocného). Je jednodušší a obsahuje pouze jedinou aklamaci - závěrečné Amen.
Další eucharistické modlitby jsou určený pro jednotlivá období liturgického roku: advent, Vánoce, Nový rok (+ Zjevení Páně, Křtu Páně, potvrzení smlouvy,2 začátek doby postní, dobu postní,3 Zelený čtvrtek, Velikonoce, Letnice, dobu po Letnicích, neděle světového společenství,4 slavnost Všech svatých a vzpomínka na zemřelé, Díkůvzdání.5 Oddíl obsahuje ještě dvě eucharistické modlitby (z toho jednu krátkou).
Kromě toho UMBW nabízí na příslušných místech zvláštní eucharistické modlitby pro svatbu, pohřeb, ordinaci starších, konsekraci biskupa.
Eucharistickým modlitbám je v UMBW věnováno místo, které jim náleží. V církvích vzešlých z reformace to v ČR není dosud zcela běžné. Blok večeře Páně je dnes sestavován podle čtyř „eucharistických“ sloves, kterým odpovídají jednotlivé části: vzal chléb (příprava darů), vzdal díky (eucharistická modlitba), lámal (lámání chleba), dával (přijímání, vysluhování). Mezi tyto části není vloženo nic dalšího (jako např. modlitba Páně či pozdravení pokoje). UMBW tento biblický pořad respektuje. Měly by si z něj vzít příklad ostatní církve vzešlé z reformace, ale i např. katolíci.
Všechny eucharistické modlitby obsažené v UMBW jsou nově vytvořené - paleoanafory, jako např. anaforu Apoštolských tradic na rozdíl od řady obnovených agend sesterských církví neobsahují. Eucharistické modlitby mají unifikovanou strukturu, která, až na jednu výjimku, vychází ze západosyrských anafor (podle kterých se dnes nejčastěji současné anafory sestavují):
Úvodní dialog (vyskytuje se již v nejstarší známé anafoře Apoštolských tradic datované do začátku 3. stol.)
Preface (obsahuje připomínku SZ dějin spásy)
Sanktus (aklamace která se objevuje v pol. 4. stol. v Alexandrii; k ní se později (4.-5. stol.) přidává Benedictus, které je dnes součástí aklamace.
Postsanktus (obsahuje připomínku NZ dějin spásy). Všechny dosud uvedené oddíly tvoří anamnetickou část eucharistické modlitby. Zatímco v západosyrských anaforách je do rozpomínání na Ježíšův život chronologicky vsazena večeře na rozloučenou (instituce), po které následuje anamneze v užším slova smyslu obsahující připomínku smrti a zmrtvýchvstání (případně nanebevstoupení, druhý příchod) jsou v UMBW zmíněny celé NZ dějiny spásy a teprve poté následuje instituce.6
Instituce (tj. slova ustanovení)
Připomínka oběti - (Kristovy a naší oběti chvály a díků; zbytná část; měla by být propojena s anamnezí)7
Anamnetická aklamace (bývá umístěna po aklamaci, UMBW nabízí vždy jedinou: „Kristus zemřel, Kristus byl vzkříšen, Kristus přijde zas!“, která je bohužel nahrazena jednou z aklamací, která se užívá v české katolické církvi: „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“
Epikleze („konsekrační“ a „komuniální“)
Přímluvy s ekleziální tematikou (zbytná část, ale v některých případech má jako rozvedení epikleze smysl)
Doxologie se závěrečným Amen.
Pán s vámi.
I s tebou.
Vzhůru srdce.
Máme je u Pána.
Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
Je to důstojné a spravedlivé.
Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom ti vždy a všude vzdávali chválu, slávu a díky,
Otče všemohoucí, Stvořiteli nebe a země.
Stvořil jsi nás ke svému obrazu
a vdechl jsi nám život.
Když jsme se od tebe odvrátili a přestali tě milovat,
ty jsi ve své lásce zůstal věrný.
Vyvedl jsi svůj vyvolený lid z otroctví,
uzavřel jsi s ním smlouvu, stal ses jeho jediným Bohem
a mluvil jsi k němu ústy proroků.
Velebíme tě za tvé skutky, vzdáváme chválu tvému jménu
a se vším tvým lidem na zemi
a všemi nebeskými zástupy
zpíváme píseň o tvé slávě a voláme:
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů.
Nebe i země jsou plny tvé slávy.
Hosana na výsostech.
Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně.
Hosana na výsostech.
Vpravdě jsi svatý, Bože, a požehnaný je tvůj Syn, Ježíš Kristus.
Tvůj Duch ho pomazal,
aby přinesl radostnou zvěst chudým,
aby vyhlásil zajatcům propuštění
a slepým navrácení zraku,
aby propustil zdeptané na svobodu
a aby vyhlásil léto tvé milosti.
On uzdravoval nemocné, sytil hladové a stoloval s hříšníky.
Křtem jeho utrpení, smrti a vzkříšení,
jsi dal povstat své církvi,
vysvobodil jsi nás z otroctví hříchu a smrti
a uzavřel jsi s námi novou smlouvu,
do níž vstupujeme skrze vodu a Ducha.
Při svém nanebevstoupení Pán Ježíš Kristu slíbil,
že v moci tvého slova a Ducha svatého
s námi bude po všecky dny až do skonání tohoto věku.
Tu noc, kdy pro nás dal sám sebe,
vzal chléb, vzdal ti díky, lámal jej,
podával svým učedníkům a řekl:
„Vezměte, jezte; toto je mé tělo, které se za vás vydává.
To čiňte na mou památku.“
Stejně vzal po večeři i kalich,
vzdal ti díky, podal ho svým učedníkům a řekl:
„Pijte z něho všichni;
toto je má krev, která zpečeťuje novou smlouvu
a prolévá se za vás a za všechny
na odpuštění hříchů.
To čiňte, kdykoli budete pít, na mou památku.“
A proto
na památku těchto tvých mocných skutků v Ježíši Kristu
přinášíme sami sebe ve chválu a díkůvzdání
jako svatou a živou oběť
v jednotě s Kristem, který přinesl sám sebe za nás.
Veliké je tajemství víry:
Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme,
Pane Ježíši Kriste.
Bože Otče všemohoucí, sešli svého svatého Ducha na nás
a na tyto dary chleba a vína.
Učiň, ať se nám stanou tělem a krví našeho Pána, Ježíše Krista,
abychom, vykoupeni Kristovou krví,
mohli být světu tělem Kristovým.
Svým Duchem nás sjednoť
s Kristem
a spolu navzájem
a ve službě celému světu,
než přijde Kristus ve slávě
a budeme jíst a pít na jeho hostině v království nebeském.
Skrze Krista a s Kristem a v Kristu
je tvoje všechna čest a sláva, Bože Otče všemohoucí,
v jednotě Ducha svatého
po všechny věky věků. Amen.
Eulogie nad vodou je kromě vlastního křtu klíčovou částí křestní liturgie. V „Obřadech křestní smlouvy“ je uvedena jako „Žehnání vody“. Obsahově i formálně je velmi dobře sestavena. Skládá se ze tří částí: SZ anamneze, NZ anamneze a epikleze. Po jednotlivých částech jsou zařazeny aklamace, po epiklezi doxologie svěřená celému shromáždění. Jedna verze je určena pro křest, druhá, s mírně rozšířenou epiklezí (s anamnetickými prvky) pro obnovu křtu - „potvrzení křestní smlouvy“. Tuto variantu používáme v IES v rámci obnovy křtu na začátku akademického roku.
Pán s vámi.
I s tebou.
Modleme se.
Věčný Otče,
Když ještě nebylo nic než chaos,
ty jsi vtáhl ruku nad temné vody
a učinil jsi světlo.
Za Noemových dnů
jsi provedl vodami ty, kdo byli v korábu.
Když vody potopy opadly, položil jsi nad oblak duhu.
Když jsi viděl svůj lid otročit v Egyptě,
provedl jsi ho vodami moře ke svobodě.
Jeho děti jsi provedl vodami Jordánu
do země, kterou jsi jim zaslíbil.
Zpívej Hospodinu celá země!
Zvěstujte den ze dne jeho spásu.
Když se naplnil čas, poslal jsi Ježíše,
rostl ve vodě matčina lůna.
Jan ho pokřtil a tvůj Duch pomazal.
Povolal své učedníky,
aby se podíleli na křtu jeho smrti a vzkříšení
a získávali mu následovníky ze všech národů.
Vypravujte mezi pronárody o jeho slávě,
mezi všemi národy o jeho divech.
Sešli svého svatého Ducha
aby požehnal tento dar vody a ty, kdo jej přijímají.
Sešli svého svatého Ducha, aby smyl jejich hřích
a oděl je spravedlností,
pro celý jejich život
aby umírali a vstávali s Kristem
a měli podíl na jeho konečném vítězství.
Tobě patří všechna chvála, věčný Otče,
skrze tvého Syna Ježíše Krista,
který s tebou a Duchem svatým
žije a kraluje na věky věků. Amen.
Eulogie nad manželi - „požehnání manželství“ se zřejmě ještě nemusela potýkat s adaptací pro stejnopohlavní páry, neboť využívá pro manželství klíčové biblické místo, kdy je vztah muže a ženy přirovnáván ke vztahu Krista a jeho církve. Jinak je ovšem anamnetická část eulogie poměrně chudá vzhledem k rozvinutější epikletické části. Žehnání nejsou jen prosby, ale i díkůčinění Hospodinu.
Tato eulogie se nazývá „Vzkládání rukou a modlitba“. UMBW rozlišuje mezi ordinací (týká se jáhna a staršího, který slouží slovem a svátostmi) a konsekrací („posvěcením“), která se týká jednak pokřtěných, kterým je svěřena zvláštní služba nevyžadující ordinaci, jednak ordinovaných starších, kterým je svěřena biskupská služba. Ordinace je na rozdíl od konsekrace neopakovatelná. Označení aktu svěření služby je poněkud odlišné než v jiných církvích. Např. v římské církvi se pojem konsekrace užíval pro svěření biskupské služby, dnes se spíše užívá označení biskupská ordinace. Pro služby vycházející ze křtu, jako je lektor či akolyta se hovoří o svěření ministerií. Nový řád uvádění do služeb metodistické církve (2017-2020), který český překlad ještě nezohlednil, ponechává pro akt svěření služby biskupa pojem consecration, zatímco pro služby nevyžadující ordinaci je užito označení commissioning (uvedení, svěření). Tím se problematika stává přehlednější.
Velmi dobře sestavené eulogie nad kandidáty (či kandidátkami) služby, ať už se jedná o commisioning, ordination či consecration, jsou ovšem velmi podobné, v mnohých částech totožné. Liší se jen v zohlednění dané konkrétní služby.
UMBW obsahuje další „malé“ eulogie jako např. nad rakví zemřelého („Odevzdání zesnulého“), nad popelem o Popeleční středě („Díkůvzdání nad popelem“), nad olejem před pomazáním nemocných („Díkůvzdání nad olejem“).
Tento typ modlitby, zmíněný již v pol. 2. stol. v Apologii mučedníka Justina, je svěřený shromáždění. Je nejvýraznějším liturgickým projevem nositelů obecného kněžství. Smyslem přímluvných modliteb je vytvářet solidaritu konkrétního shromáždění se světem, světovou církví, trpícími atd. UMBW se této formě nebrání, ale ani ji nikterak nerozvíjí. Kniha obsahuje velmi málo vzorů. V obecných poznámkách k nedělní bohoslužbě se s ní počítá, je zařazena i v denní modlitbě (ráno ve formě proseb, přes den, večer a před spaním formou díků). V ostatních liturgiích se vyskytuje velmi sporadicky.
Obecné poznámky budí jisté rozpaky: „Vedoucí bohoslužby či účastníci shromáždění přednesou krátké přímluvy, žádosti a díky. Na každou takovou modlitbu by měla zaznít společná odpověď, např. Prosíme tě, vyslyš nás...“ Je chvályhodné, že je možnost, aby modlitby přednášeli účastníci, ale svěřovat přednes předsedajícímu vede ke klerikalizaci bohoslužby. Aklamace Prosíme tě vyslyš nás (Te rogamus audi nos) pochází ze středověké litanie (v anglickém originálu je Lord, hear our prayer – Pane, slyš naši modlitbu). Mnohem vhodnější je starověká aklamace Kyrie eleison – Pane, smiluj se, kterou byl vzdáván hold císaři, odsouzenci takto prosili o milost. Pro křesťany, kteří aklamaci převzali, tím Kyriem – Pánem není císař, ale Bůh.
„Aby lid věděl, kdy má zazpívat či vyslovit své Amen, může farář pravidelně ukončovat modlitbu slovy ,skrze Ježíše Krista, našeho Pána´, ,ve jménu Ježíše Krista, našeho Pána´ atp.“ Konkluze skrze Krista či ve jménu Krista, nemá jen praktický význam, ale vyjadřuje naši biblickou víru, že Ježíš je naším prostředníkem k Otci.
Tím, že je UMBW používána po celém světě, obsahuje ukázky modliteb a ritů velkého množství kultur. Jejich rozumným užíváním můžeme rozšířit své vnímání mnoharozměrného, těžko uchopitelného Hospodina, který se nám ovšem ve svém Synu stal velmi blízkým. V IES jsme v adventu užili paraliturgický útvar „Výzdoba vánoční zelení“, jehož biblické texty poukazují na symboliku několika stromů a keřů. Potřebovali jsme k tomu větvičky cedru, borovice, jedle, cesmíny a břečťanu, které zajistila studentka pracující v Botanickém ústavu AV ČR v Průhonicích.
Není možné si všímat všech pestrých modlitebních forem obsažených v UMBW. Zmíním ještě formu lucernária ve více podobách (i když tyto liturgie tak nejsou nazývány). Jedná se o blok více čtení proložených zpěvy a modlitbami. Např. Slavnost devíti čtení a koled na Štědrý den. Obdobnou slavnost v průběhu adventu. Obřad Tenebrae (temné hodinky) na Zelený čtvrtek v noci. Sedm posledních slov na Velký pátek. Blok slova v rámci první velikonoční bohoslužby. Zjeveni Kristova vzkříšení (jehož základem je devět biblických čtení). Tyto formy předpokládají kreativitu: umožňují využít výzdobu, práci se světlem (jeho ubývání, či přibývání), zařadit hudbu, drama, liturgický tanec atd.
Cením si vyváženosti knihy k užívání pevných či improvizovaných forem. Mnoho modliteb je možné formulovat těmito, nebo podobnými slovy. To se týká i eucharistických modliteb v rámci Bohoslužby slova a stolu III, kde je eucharistická modlitba v pevném rámci improvizována.
Kniha je k dostání v ústředí Evangelické církve metodistické a stojí 1650,- Kč (což je výrobní cena)
Adresa: Ječná 19, 120 00 Praha 2; tel.: 224 919 608; e-mail: rada@umc.cz
1 k disposici mám sedmý dotisk z r. 1997 a internetovou verzi: https://www.umcdiscipleship.org/book-of-worship
2 Jedná se o znovupřihlášení ke smlouvě, kterou Bůh skrze Krista s každým uzavřel. Metodisté slaví zpravidla na začátku roku. Obnova křtu se děje jiným způsobem.
3 v originále: závěr doby postní
4 první neděle v říjnu, metodisté slaví spolu s dalšími církvemi
5 v USA nejvýznamnější národní svátek slavený čtvrtý čtvrtek v listopadu
6 Tato nelogičnost je zřejmě pozůstatkem z doby, kdy byla v církvích vzešlých z reformace eucharistická modlitba redukována pouze na díkůčinění, na které navazovala instituce.
7 Připadá mi, že církve vzešlé z reformace, které odmítly „obětní charakter mše“ a do jisté míry tak vylily s vaničkou i dítě, teď obětní charakter eucharistie nadmíru zdůrazňují.