Ekleziologie v nedávné práci Světové rady církví

Stejně jako v minulých letech zveřejnil vatikánský deník L'Osservatore Romano v souvislosti s Týdnem modliteb za jednotu křesťanů v lednu 2024 sérii článků o ekumenických vztazích, které připravilo Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů. Texty přinesly aktuální informace o ekumenické situaci a o iniciativách uskutečněných v roce 2023. Dne 19. ledna 2024 byl zveřejněn článek polského teologa Andrzeje Choromańského ze západní sekce dikasteria.¹

Obnovení plné viditelné jednoty všech křesťanů, které je konečným cílem ekumenického hnutí, předpokládá podstatnou shodu v pojetí církve, její povahy, poslání a jednoty mezi různými konfesními tradicemi. Z tohoto důvodu je ekleziologie od počátku moderního ekumenického hnutí studována v rámci bilaterálních i multilaterálních dialogů. Zvláště důležitý příspěvek k tomuto výzkumu přinesla Komise pro víru a řád Světové rady církví (SRC). Komise, která byla vytvořena v roce 1948, zkoumá naukové otázky, které jsou i nadále zdrojem rozdělení mezi církvemi.² Její mnohostranné a mezinárodní složení jí dává velký ekumenický význam. Komise, která byla po valném shromáždění v německém Karlsruhe v roce 2022 restrukturalizována, se v současnosti skládá z více než šedesáti členů a poradců, včetně zástupců členských církví SRC a ekumenických partnerů. Katoličtí teologové, kteří do komise vstoupili v roce 1968, od té doby představují deset procent členů.

Komise pro víru a řád se ekleziologií zabývá od svého vzniku. Zvláště významná byla v tomto ohledu pátá světová konference, která se konala v roce 1993 v Santiagu de Compostela na téma „Na cestě k plnějšímu společenství (koinonii)“. Konference zdůraznila potřebu hlubšího pochopení pojmu církve a doporučila, aby komise zintenzivnila studium ekleziologie. Po několika desetiletích intenzivní teologické práce, v jejímž rámci byly vydány různé studijní dokumenty, vydala komise v roce 2013 „konvergenční prohlášení“ o ekleziologii s názvem The Church: Towards a Common Vision (Církev: Na cestě ke společné vizi).³ Dokument zdůrazňuje, že navzdory některým rozdílům existuje konvergentní vize církve, tj. její povahy, poslání a jednoty, v naprosté většině křesťanských tradic, včetně pravoslavné, katolické, protestantské, anglikánské, evangelikální a letniční. Vzhledem ke svému původu a ekumenické povaze nemůže dokument plně odpovídat žádné konfesijní ekleziologii, ale protože čerpá své argumenty především z Písma svatého a společné tradice prvních staletí, ukazuje, že v ekumenickém přístupu mohou být různé konfesní přístupy vzájemně harmonizovány a mohou obohatit společnou vizi církve. Jako „konvergenční prohlášení“ nemá dokument v úmyslu navrhnout novou ekleziologii, která by konkurovala příslušným ekleziologiím jednotlivých církví, ale chce ukázat, jak daleko křesťanská společenství dospěla při společném výkladu církve. Dokument slouží jako referenční bod pro lepší pochopení „církví“ ve vztahu k „církvi“.

Protože však „konvergence“ (tj. sblížení) neznamená „úplnou shodu“, text také uvádí hlavní body rozporů (divergence) mezi křesťanskými tradicemi a nabízí některé perspektivy, jak by mohly být řešeny v budoucím dialogu. I když dokument tvrdí, že je více než jen „průběžnou prací“, není konečným cílem, ale vyzývá k další teologické reflexi zbývajících rozdílů týkajících se různých aspektů církve.

Dokument rozvíjí vizi církve jako společenství (latinsky: communio; řecky: koinonia). V posledních desetiletích byla v církvích zapojených do ekumenického hnutí uznána „ekleziologie společenství“ jako nejvhodnější teologické paradigma pro rozvoj společné vize církve. V bilaterálním i multilaterálním dialogu je biblický pojem společenství vnímán jako něco víc než jen metafora, neboť je schopen vyjádřit podstatu církve jako božsko-lidského společenství spásy. Dokument popisuje společenství církve jako vícerozměrnou skutečnost, která zahrnuje apoštolskou víru, svátostný život, službu, misijní svědectví a diakonickou službu světu. Zároveň jde o duchovní společenství účasti na Boží milosti a viditelné společenství věřících, které se projevuje v různých formách komunitního života. Dokument zdůrazňuje, že jednota církve, aniž by byla „uniformitou“, by měla zahrnovat všechny aspekty života církve. Uznává, že rozdělení mezi křesťany odporuje základní povaze společenství církve a narušuje její schopnost misie a svědectví. V textu se rovněž uvádí, že konsenzus vyplývající z dokumentu, vyzývá všechny církve, aby znovu prozkoumaly možnost konkrétního prohloubení a posílení svého života ve společenství.

Po zveřejnění dokumentu se církve po celém světě zapojily do procesu studia textu a přípravy odpovědí, které byly zaslány sekretariátu Komise pro víru a řád v Ženevě.⁴ Během šesti let přišlo 78 odpovědí od církví, církevních rad, teologických fakult, různých ekumenických skupin a některých jednotlivých akademiků. V letech 2013-2020 se pravidelně scházela (osobně i online) ekumenická skupina přibližně 12 odborníků zastupujících různé tradice, aby analyzovala jednotlivé odpovědi a zaznamenala konkrétní názory, kritiku a návrhy. V roce 2021 byly odpovědi vydány v edici WCC Editions ve dvou svazcích s názvem Churches Respond To The Church: Towards A Common Vision (Církve reagují na Církev: Na cestě ke společné vizi).⁵ To představuje důležitý krok v recepci dokumentu, neboť tyto odpovědi jsou nejreprezentativnějším dokladem ekumenického myšlení církví o církvi. Shromáždění tohoto materiálu a jeho zpřístupnění umožňuje církvím, aby studiem různých odpovědí lépe pochopily své vize církve. Kniha je také významným zdrojem informací pro budoucí ekumenický dialog o církvi v rámci ekumenického společenství.

Kromě odpovědí vydala skupina v roce 2021 zprávu s názvem What Are the Churches Saying About the Church? Key Findings and Proposals from the Responses to The Church: Towards a Common Vision (Co říkají církve o církvi? Klíčová zjištění a návrhy z odpovědí na téma Církev: Na cestě ke společné vizi).⁶ Zpráva konstatuje, že reakce byly převážně pozitivní: různé křesťanské tradice se více shodují, než by se rozcházely na vizi církve, její povaze a poslání. Zpráva shrnuje hlavní oblasti, v nichž se zdá, že se objevuje společná vize církve. Poskytuje přehled hlavních témat, která vyplynula z odpovědí. Uvádí také oblasti, v nichž shoda není zřejmá a kde je třeba dále pracovat. Mezi tyto oblasti patří: chápání pojmu „viditelná jednota“; chápání pojmu „církev jako společenství“ (pojem, který se ukázal jako otevřený různým a někdy odlišným výkladům); přesný význam pojmu „vzájemné uznání“ jako vznikajícího paradigmatu ekumenického hnutí; úloha různých služeb v církvi, včetně svěcení žen, integrace laiků do struktur a rozhodovacích procesů na místní i univerzální úrovni, možnost užší spolupráce při misii a evangelizaci; pastorační důsledky vzájemného uznávání křtu mezi různými křesťanskými společenstvími žijícími na stejném území.

Cílem zprávy není ukončit proces přijímání dokumentu, ale zhodnotit rostoucí ekleziologické sbližování mezi tradicemi a podnítit další diskusi na základě konkrétních poznatků uvedených v odpovědích. Kromě této zprávy vydala komise pro víru a řád v posledních letech další důležité studie o ekleziologii. Příkladem může být sborník z roku 2021 obsahující šestnáct esejů o opakujících se tématech v odpovědích, nazvaný Common Threads: Key Themes from Responses to The Church: Towards a Common Vision (Společná vlákna: Klíčová témata z odpovědí na Církev: Na cestě ke společné vizi)⁷ a dva svazky Towards a Global Vision of the Church (Ke globální vizi církve), první vydaný v roce 2022⁸ a druhý v roce 2023,⁹ zahrnující studie o moderním křesťanství a eklesiologii v různých regionech světa a z různých konfesních perspektiv.

V uplynulých deseti letech komise pro víru a řád intenzivně pracovala na ekleziologii a vydala mnoho důležitých dokumentů v rámci stále probíhajícího procesu přijímání konvergenčního prohlášení „Církev: Na cestě ke společné vizi“. Nový mandát komise začne za několik týdnů, první plenární zasedání se má konat v indonéském Manadu od 1. do 8. února 2024.¹⁰ Doufáme, že na základě předchozích výsledků bude komise pokračovat ve studiu ekleziologie, čímž se bude stále více přibližovat doba, kdy všichni křesťané budou konečně tvořit jednu viditelně sjednocenou církev.

Přeložil a poznámkami doplnil Martin Vaňáč