Žánr knih o zániku Západu už je starý nejméně sto let a nepsal bych o dalším příspěvku na toto téma, kdyby kniha Emanuela Todda La Défaite de l’Occident (Gallimard 2024) nepřinášela zajímavý pohled na sekularizaci Západu, téma také již mnohokrát zpracované, ale pořád ještě v mnoha otázkách otevřené.
Autorův přístup je demografický a v minulosti autora proslavil, když na základě demografických změn předpověděl zánik komunistického bloku. Ohledně sekularizace toho mnoho nepředpovídá, proces vidí jako u cíle, ale na základě demografických údajů jej nově periodizuje a interpretuje.
Todd se již dříve pokusil popsat proces dechristianizace Evropy v knize L´invention de l´Europe a ve své nové knize na tehdejší popis navazuje.
Procesu sekularizace předcházela christianizace Evropy od konce Římské říše přes křesťanství středověku, a proces byl dovršen protestantskou reformací a katolickou reformou 16. století. V tomto procesu bylo postupně nejen přijato křesťanství jako učení, ale křesťanské představy se staly samozřejmými ve většině oblastí života, z nichž demografa zajímají hlavně proměny rodiny a sociálních vazeb.
Na základě údajů o návštěvnosti bohoslužeb či nových kněžských povoláních – pokles o padesát procent - datuje autor počátky sekularizace římskokatolických oblastí do poloviny 18. století, zejména ve Francii kolem Paříže, jižní Itálii. středním a jižním Španělsku a v Portugalsku. Druhá fáze sekularizace se týká protestantských zemí a projevila se mezi r. 1870 a 1930. Třetí fáze, podle autora definitivní, se týká „zbytků toho, co zbylo z katolicismu“, a projevuje se od r. 1960 v jižním Německu, Porýní, Belgii, na jihu Holandska, ve Švýcarsku, Irsku a zbylých oblastech románských zemí.
Po fázi aktivního křesťanství přichází „fáze zombie“. Zombie křesťanstvím je míněno, že se vytratily projevy náboženství jako např. účast na nedělních bohoslužbách, ale křesťanské představy o životě ve společnosti dále přetrvávají jako samozřejmé. Vznikají náhražky náboženství, na Západě hlavně národní stát či ideologická hnutí, ale ta musí nějak stále ještě suplovat to, co se očekávalo od náboženství. Z toho hlediska zůstává společnost nadále vcelku koherentní a akceschopná, jak to zajišťovalo náboženství.
Tyto relikty náboženství blednou a vytrácejí se a vzniká absolutní náboženské vakuum bez náhražkových náboženství. Autor mluví o nulovém stavu náboženství. Stát se začíná fragmentovat a stává se neefektivním; jeho role se přesouvá na globální instituce. Člověk je od náboženství osvobozen či o náboženství okraden, a stává se individuem v individualistickém prostředí. Mizí národní vědomí, pracovní etika (kterou Todd spojuje s protestantismem), vědomí společenské morálky a ochota obětovat se pro celek.
Zombie fáze daného prostoru se dá dobře datovat podle demografických údajů – docházka do kostela je výjimečná, ale většinově se ještě žádá o křest a o církevní pohřeb, a sice do země. Manželství už převažuje civilní, ale ještě je samozřejmé, že jde o společenství muže a ženy a plození dětí.
Na proměně skrytě stále křesťanské představy o manželství lze pak registrovat, kdy nastala nulová fáze náboženství: Když se prosadilo „manželství pro všechny“ (bez ohledu na to, zda je vidíme pozitivně nebo negativně to je výraz odklonu od kryptokřesťanského pojetí fáze zombie). Letopočty zde jsou přesné, Holandsko 2001, Belgie 2003, Španělsko a Kanada 2005, Švédsko a Norsko 2009, Dánsko 2012, Francie 2013, Spojené království 2014, Německo a Finsko 2017, Severní Irsko 2020. Počátek 21. století je tedy zřejmě dobou zmizení křesťanství i v zombie formě (s časovými rozdíly s ohledem na vztah rodiny a náboženství v jednotlivých zemích).
Autora nezajímá teologické, ale sociologické hledisko, a z tohoto hlediska soudí, že moderní západní Evropa (v souladu s Weberovou teorií, jistě všelijak problematickou) je dítětem protestantismu a spolu s protestantismem také zaniká.
Sekularizace ovšem nemá lineární průběh, zejména ne v angloamerickém světě. Zakladatelé USA jsou deisté a dle Todda představitelé zombie fáze – z náboženství zbyly hlavně morální zásady. V Anglii a ve Skotsku následuje po francouzské a americké revoluci a spolu s průmyslovou revolucí období náboženské obrody mezi r. 1780 a 1840 – jako obnova v anglikánské církvi i v nonkonformistickém prostředí. V průmyslovém Londýně a jeho okolí je podle sčítání v r. 1851 návštěvnost bohoslužeb kolem 40 procent, v celé Anglii 66 procent, ve Walesu 84 procent. Nekonformistické oblasti odpovídají průmyslovým oblastem, a odtud je i pro Británii typické spojení náboženského vyznání a třídního vědomí. Na severu Anglie a ve Walesu a Cornwallu se jedná zejména o metodisty. Mezi 1870 a 1930 se tento aktivní protestantismus hroutí a přichází fáze zombie protestantismu, demograficky se projevující zejména poklesem porodnosti. Z metodismu vzchází progresivní liberalismus a kádr Labour Party. Oslabení náboženství znamená v této fázi posílení nacionalismu. Tento „fantomprotestantismus“ umožnil i uchování solidárního společenství za 2. světové války. Po válce dochází v celém západním světě k náboženské obnově, která ale dle autora zakrývá většinové zombie křesťansví (z demografického hlediska je příznačný poválečný baby boom). Ztělesněním zombie křesťanství se stává sociální stát. Přechod k nulovému stavu křesťanství začíná v šedesátých letech. Klesá počet křtů, exploduje počet nelegitimních svazků, rozvodů, svobodných matek. Prudce stoupá počet pohřbů žehem. Liberalismus se svými hodnotami a produktivitou práce je vystřídán neoliberalismem, v němž protestantskou askezi nahradila nezkrocená nenasytnost a neproduktivní finačnictví místo tvorby produktů.
Autor opakovaně přiznává, že jeho pohled je paušální, takže se jej v závěru pokusím více diferencovat. K tomu mám i osobní důvod: Moji rodiče byli případem jakési socialistické zombie fáze, nábožensky se nijak neprojevovali ani v soukromí, ale jejich morální zásady a názory byly klasicky křesťanské. Já a mnozí v mé generaci jsme se však přiklonili zase ke křesťanství, místo abychom se zřekli i jeho reliktů – zombie fáze zřejmě může být východiskem i pro návrat ke kořenům. Ostatně, moji studenti teologie většinově pocházejí z nekřesťanských rodin – že by čtvrtá fáze? Poválečná obnova křesťanství byla asi ve velkých číslech zombie fáze, ale byla tu i spousta duchovně ryzí tvorby a z této obnovy žijeme a čerpáme dosud (s jejími kořeny v meziválečné tiché a možná hlavně akademické obnově křesťanství). A do třetice: Například autorova Francie je zemí extrémní sekularizace, ale také zemí velmi živého křesťanství v ostrůvcích duchovní deviace.