Jen polovina hostiny, a ještě včerejší chleba

MichelBressolette

Již mnohokrát násnaše církev vyzvala k větší spolupráci mezi kněžími a laiky. Staveniště jeto ohromné a pracuje na něm už spousta dělníků. Nicméně zformulujme přání anávrh povahy liturgické a svátostné: Ať při každém slavení eucharistie,v neděli jakož i během týdne, jsou přijímány obě eucharistické způsoby aať slova „vezměte a pijte z něho všichni“ přestanou být fikcí a stanou serealitou. To bude konečně znamením, že si všichni přejeme toto kommunio mezikněžími a laiky.

Veškerýsymbolismus a celá sakramentální teologie – k tomu, aby něco znamenaly –vyžadují, aby znamení existovalo a bylo skutečností, která je konzistentní anevytrácí se. Proč tedy se v příliš mnoha farnostech stále laikům odpíráúčastnit se přijímání krve Kristovy? Toto zpátečnictví a odmítání jsoupolitováníhodné.

Ať už se přestanoupřipomínat věcné organizační potíže. Víme o farnostech, kde se i při velkýchshromážděních přijímá chléb a víno, viditelný znak kommunia mezi pokřtěnými,laiky a kněžími.

Přestaňme dbát nazdráhání některých věřících. Přestaňme upřednostňovat hygienická opatření.Křesťanský lid, pokud máme zájem dobře ho informovat a vzdělávat, není takustrnulý, jak se o něm říká. Mnohé farnosti o tom svědčí.

Laici jsou nejenukráceni o eucharistické víno, ale ještě častěji mají nárok jen na chléb zezásoby, jako by účast na chlebu a víně konsekrovaných za jejich přítomnostipředstavovala nepřekonatelnou překážku. A co říct o průsvitných hostiích, kteréodčerpávají realitu chleba, když věřícímu představují jen ubohou a hutnostpostrádající nápodobu? Podivné praktiky a zkornatělé obyčeje, které zdraváteologie eucharistie a správné pojetí znamení nemůže než zavrhnout.

Jeden přítel,kterému křesťanské obřady nejsou příliš blízké, se mi posmíval: „Vy laici nejenmáte právo pouze na polovinu hostiny, ale navíc vám ještě servírují včerejšíchleba!“

Autor je emeritní profesor univerzity Toulouse le Mirail