Florence Nightingaleová

Florence Nightingaleová byla legendou své doby, avšak krymská válka, která ji proslavila, byla jen dvouletou epizodou v jejích devadesáti letech života. Narodila se v Itálii 12. května 1820 ve Florencii, po které dostala i své jméno. Její rodiče, William Edward a Frances Nightingaleovi, dostatečně finančně zabezpečení, trávili dva roky líbánek cestováním po Evropě, kde se v Neapoli narodila jejich první dcera Parthenope, následovaná za jeden rok Florence. Po návratu do Anglie žili Nightingaleovi v létě v Lea Hurst, kde je nyní domov důchodců, a v zimě v Embley, kde je v současné době škola.

Výuku Florence a Parthenope zabezpečoval doma universitně vzdělaný otec. Zatímco Florence byla zaměřená akademicky, její sestra vynikala v kreslenía vyšívání. Florence tak vyrůstala v atraktivní ženu, plnou života, oblíbenou v rodinném kruhu, o níž se předpokládalo, že se dobře vdá.Sama však měla se sebou jiné záměry. V roce 1837 zažila v zahradách v Embley to, co později popisovala jako povolání.Florence slyšela boží hlas, který ji povolával k jeho dílu, avšak tehdy ještě neměla představu, o jaké dílo se jedná.

Florence se zajímala o sociální otázky, navštěvovala nemocné v místních vesnicích, prohlížela si nemocnice a kladla otázky o ošetřovatelství. Její rodiče jí však zabránili stát se ošetřovatelkou; v polovině 19. století se tato profese nepokládala za vhodnou pro vzdělanou ženu. Zatímco rodinný konflikt o její budoucnosti zůstal nerozřešen, rozhodlo se, že pojede na okružní cestu po Evropě s několika rodinnými přáteli, Charlesem a Selinou Bracebridgeovými. Všichni tři cestovali do Itálie, Egypta a Řecka. Zpět se vraceli Německem, kde navštívili nemocnici a školu pro jáhenky pastora Theodora Fliednera v Kaiserswerthu blízko Düsseldorfu. Hned následující rokse Florence Nightingaleová vrátila do Kaiserswerthu a absolvovala tříměsíční ošetřovatelský kurz. To jí umožnila nastoupit roku 1853 na prázdné místo ředitelky zařízení pro nemocné dámy v Harley Streetč. 1 v Londýně.

V březnu roku1854 Velká Británie, Francie a Turecko vyhlásily válku Rusku. Spojenci porazili Rusy v září bitvě u Almy, avšak zprávy v Timesech kritizovaly britská zdravotní zařízení pro zraněné. Proto Sidney Herbert, ministr obrany, který znal Florence Nightingaleovou společensky i pracovně, jí ustanovil jako vedoucí sester ve vojenských nemocnicích v Turecku. 4. září roku 1854 přijíždí Florence Nightingaleová do vojenské nemocnice ve Scutari, předměstí asijské části Konstantinopole, se skupinou 28 ošetřovatelek. Zpočátku lékaři sestry odmítali, avšak po příchodu nově zraněných z bitvy o Inkermann byly zdravotnice brzo zcela vytížené.

„Velitelka“, jak Florence říkali, psala domů jménem vojáků. Působila jako bankéř, posílala mzdu vojáků domů jejich rodinám, do nemocnic zavedla čítárny. Na oplátku se jído stalo od nich plného respektu a úcty. Zavedení ženského personálu do vojenských nemocnic mělo výjimečný úspěch. Aby se projevil dík a uznání národa za tvrdou práci Florence Nightingaleové a jejích sester, byla v roce 1855 uspořádána veřejná sbírka, která umožnila pokračovat Florence Nightingaleové v reformě civilního zdravotnictví v Británii.

Když se Florence Nightingaleové vrátila domu z krymské válkyv dubnu 1856, čtyři měsíce po podepsání mírové smlouvy, skryla se před veřejnou publicitou. V prosinci 1856 pak dala podnět ke vzniku královské komise pro vyšetření zdravotního stavu britské armády. Když se na místopředsedy dostal Sidney Herbert, Florence opět zmizela ze scény a stala se hybnou silou v pozadí. Pro svůj příspěvek k armádním a srovnávacím nemocničním statistikám se v roce 1860 stala první ženskou členkou Královské statistické společnosti.

Největším úspěchem Florence Nightingaleové bylo povznesení ošetřovatelství na respektované povolání, zvláště u žen. V roce 1860 na základě příspěvků z fondu Nightingaleové založila školu pro ošetřovatelky u nemocnice St Thomas. Paní Sarah Wardroperová, vedoucí ošetřovatelek této nemocnice, se stala ředitelkou nové školy. Začínající sestry navštěvovaly roční školení, které zahrnovalo teoretické kurzy, ale převážně se zakládalo na tvrdé práci pod dohledem zkušené sestry. „Slečna Nightingaleová“, jak jí říkaly sestry, podrobně zkoumala zápisky a zprávy školicích sester.

Od roku 1872 se Florence Nightingaleová více věnovala organizaci školy a téměř ročně po dalších třicet let psala otevřené dopisy ošetřovatelkáma nováčkům, aby jim poradila a vzbudila je. Po ukončení kurzu dávala sestrám knihy a zvala je na čaj. Vyškolené sestry byly rozesílány do nemocnic po celé Británii i v zahraničí, kde pracovaly jako ošetřovatelky a současně zakládaly školy po londýnském vzoru. V roce 1860 byla pak publikována kniha Poznámky o ošetřovatelství, jedno z nejlepších děl slečny Nightingaleové. Předkládá principy ošetřovatelství: svědomité pozorování a vnímavost k pacientovým potřebám. Poznámky byly přeloženy do jedenácti jazyků a vycházejí dodnes.

Florence Nightingaleová a její publikace o nemocničním plánování a organizaci měly hluboký vliv v Anglii i ve světě. Podobně jako její přítel, zdravotní reformátor Edwin Chadwick, byla F. Nightingaleová přesvědčena, že infekce vzniká spontánně ve špinavých a špatně větraných objektech. Tento omyl přesto vedl ke zlepšení hygienických poměrů a dospělo se k zdravějším podmínkám v bydlení i práci.

Ačkoliv byla F. Nightingaleová po mnoho let upoutaná na lůžko, neúnavně vedla kampaně za zlepšení veřejné zdraví. Celkem publikovala 200 knih, zpráv a brožur. V roce 1883 jako uznání své činnosti obdržela řád od královny Viktorie. Ve stáří pak byla vyznamenána mnoha cenami včetně řádu za zásluhy (1907), a stala se tak jeho první nositelkou. Zemřela doma ve věku devadesáti let 13. srpna 1910 a podle svého přání byla pohřbena v kostele svaté Markéty v Embley. Její prozíravé reformy ovlivnily podstatu moderní zdravotní péče a její spisy doposud slouží jako zdroje informací pro zdravotní sestry, manažery i úředníky.

zdroj:http://www.florence-nightingale.co.uk/flo2.htm