Jan Spousta
Do nového roku 2004 Getsemanyvykročí mimo jiné dvěma návraty k loňským číslům. Předně se vracíme knešťastným souvislostem odvolání římskokatolického kněze Reného Milfaita z tachovské farnosti. Pavel Hradilekpíše z pozice vyjednavače, který se ke sporu dostal zvnějška, zatímco JosefSvoboda patří k bývalým Reného farníkům. Shodují se v názoru, že krokyplzeňského biskupství možná zachovají tachovským konzervativcům pocit jistoty abezpečí, ale pro všechny ostatní se rovnají podrazu.
Další ohlas je z diskusezahraniční. Raymund Schwagerreaguje na Küngovu „jubilejní“ kritiku Jana PavlaII., jejíž překlad jsme otiskli v prosincovém čísle Getseman. Snaží se vyvrátit„protipapežské“ argumenty Hanse Künga a poukázat napapežovy světlé stránky. – Neodpustím si ovšem dodat, že Schwagerovaargumentace na základě slavného výzkumu amerického náboženství od Finkeho a Starka je podle mne poněkud sporná: Je pravda, žeúspěšné náboženské proudy nebývají „mainstreamové“. Nadruhou stranu však Schwager svou příliš tradičníoptikou nevidí, že ani Küng zdaleka nepatří v dnešníEvropě k hlavnímu proudu myšlení – to by pak skutečně musel vystoupit z církve,jak mu Schwager poněkud neomaleně dává ke zvážení.Hlavním proudem už není liberální křesťanství, jak tomu snad mohlo být někdypřed sto lety, mezi Schleiermacherem a Bultmannem. Hlavním proudem už totiž není křesťanství.
Nadto není nekonformnost anizárukou úspěchu (i ti nejpotrhlejší proroci naštěstí většinou zůstanou s hrstkoustoupenců kdesi na okraji), ani zárukou správnosti (nástup radikálního fašismuve třicátých letech ještě neznamenal, že bylo tehdy správné pozabíjet Židy).Uznávám a podporuji nekonformnost, je-li následkem toho, že se člověkv srdci pevně drží víry, naděje a lásky a odmítá faleš a zlobu. Zatoostatní druhy nekonformity často zavánějí hloupostí, schválností či marnivostí.Měli bychom k nim být opatrní, ať už jsou úspěšné nebo nejsou.
Pokud se týče proudů evropskéhonáboženského myšlení, je zajímavá i přednáška Ivana Štampacha.Právem se pozastavuje nad podivným způsobem kladení „náboženské“ otázky vposledním sčítání lidu a ukazuje na skutečnou pestrost názorů v této oblasti.Rozšíření spektra náboženských názorů a rostoucí individualismus v této oblastije důležitý faktor současného vývoje.
Dalším velkým tématem tohotočísla Getseman je ekologie. Navazujeme tak na 17. seminář zájemců o teologii natéma Křesťanství a ekologie, který se konal koncem listopadu 2003. Jiří Nečasprezentuje několik textů, které náschtějí povzbudit k odpovědnějšímu a uvědomělejšímu přístupu i v této oblasti.
V novém ročníku začínáme nový –rovněž poněkud ekologický – seriál obálek. Po kunsthistorickém výkladu Jana Klípy nyní přichází botanika: seriál o rostlinách významnýchpro pochopení biblického textu. Autorka, Pavla Friedrichová Sirůčková,je absolventkou oboru zahradnictví Zemědělské univerzity v Praze a bakalářskéhooboru teologie křesťanských tradic Evangelické teologické fakulty UK v Praze.Jako základní zdroj pro seriál používá knihu Daana Smita Plants ofthe Bible. (Mimochodem zakoupenou za pouhých 49 Kč vLevných knihách na Václavském náměstí v Praze.)
A vportrétu osobnosti na tento měsíc představujeme rovněž botanika, J. G. Mendela. Veškerépověsti o spojení Getseman se Stranou zelených se ovšem nezakládají na pravdě.To se nám to tu jen tak náhodou sešlo. Úspěšný start do nového roku!