Mořena barvířská (Rubia tinctorum)
Mořena je vytrvalá bylina spřímou nebo popínavou lodyhou. Popínání ji umožňují osténky na listech alodyhách. Svým habitem je podobná známému svízeli. Drobné a nenápadné žlutékvěty jsou sestaveny v latách. Plody jsou peckovičky velikosti hrachu. Největšívýznam pro člověka mají podzemní části rostliny – oddenky. Jsou přibližněcentimetrové tloušťky a obsahují červené barvivo. Rostlina pochází zeStředomoří a ze Střední Asie, ale její pěstování se rozšířilo také do našichkrajin. Pro technické účely, získávání barviva, se u nás pěstovala až do 19.století. Jindy byla dovážena jako tzv. levantská mořena z Francie a Malé Asie.Z oddenků mořeny se získávala tzv. turecká červeň. Oddenky se vykopávaly nakonci vegetačního období a vylouhovaly se za přídavku mořidel. Podle použitéhomořidla vznikal výsledný odstín – od oranžovočervenépřes červenou až červenohnědou barvu. Zavedení umělého barviva alizarinu její používání zcela vytlačilo. Kroměprůmyslového využití se někdy oddenky spolu s kořeny využívaly v medicíněpro rozpuštění ledvinových a močových kamenů. O používání mořeny již vestarověku svědčí nálezy tkanin v hrobkách egyptských faraónů.
Je možné domnívat se, že červenébarvivo mořeny bylo použito pro barvení látek z rostlinných vláken i vIzraeli. Pravděpodobnější je však použití červeného barviva získávanéhoz vajíček červce, latinsky zvaného Coccus ilicis (kraličtí označují takovoulátku červec dvakrát barvený). Tento živočich se vyskytuje ve středomořskýchoblastech na určitém druhu stále zelených dubů (Quercus coccifera).
Ať již se používalo barvivorostlinné nebo živočišné, bude zajímavé se dozvědět, v jakých souvislostech seo zmiňovaných barvivech hovoří v Bibli.
Ve starozákonních kniháchnalezneme zmínky o látkách purpurově fialové, nachové a karmínové. Izraelcůmbylo doporučeno přinášet Hospodinu dary (oběť pozdvihování), mezi nimi izmiňované látky. (Ex 25, 3-4). Z těchto látek byly poté zhotoveny závěsydo stanu setkávání (Ex 26, 31), obětní roucha pro kněze v Hospodinově domě (Ex28, 5) a karmínová přikrývka na schránu svědectví (Nu 4, 8).
Karmínové barvivo bylo používánopři obřadu očišťování malomocných (Lv 14, 4)a také pro přípravu vody, kterou se očišťovali ti, kteří přišli do styku smrtvým (Nu 19, 6). Karmínový oděv byl znakem moci a bohatství. Izaiáš mluví o hříchu, který je jako purpur a šarlat. (Iz 1, 18) Pokud jenějaká látka obarvená, třeba na červeno, je téměř nemožné, aby její barva bylazměněna na bílou. Je-li tedy hřích člověka přirovnáván k této barvě, je na tomdotyčný hodně špatně a v lidských očích je nemožné jakkoliv to změnit. Protozní naprosto úžasně slovo, které pronáší nad takovými lidmi Hospodin. „Pojďte,projednáme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jak sníh, i kdybybyly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Hospodin slibuje tomu, kdo o tobude žádat a kdo o svých proviněních bude s Hospodinem hovořit, že z člověkatoto zbarvení sejme, že ho očistí. Proč této Hospodinovy nabídky nevyužít?
Pavla Friedrichová Sirůčková
Olympijské hry jako religióznídrama
Linz (KAP) Christian Zoidl,duchovní správce sportovců v linecké diecézi, označil olympijské hry zaslavnostní mši a religiózně nabité divadelní drama plné atletiky, etikya estetiky. Olympijské hry jsou kultickým dramatem, říká Zoidl, který se vyjadřuje pomocí symbolů, rituálů apravidel. K těm patří olympijská vlajka, hymna, přísaha i oheň. Toto všepoukazuje na archaické náboženské kořeny her. Dokonale mediálně inscenovanásportovní událost se zbožštěním svých hrdinů a s celosvětovou účastínevykazuje pouze mnoho náboženských znaků, ale je zároveň vedle popu a módyjednou z nejširších záchytných nádrží náboženských tužeb současného světa.Typická je modlitební mimika a gestikulace sportovců i fanoušků.
Olympijské hry jsou proto výzvoutradičním církvím a náboženských nabídkám. Sport a náboženství mají mnohospolečného. Obojí jsou společenské instituce s vysoce ritualizovanýchchováním. Obojí představují vytržení z každodenního života. Sport obsahujeve svých ritech i pseudoreligiózní prvky. Rituályslouží k tomu, aby se zvládaly problémové situace, získala se jistota a opora.Bible nehodnotí závody vždy negativně, podtrhuje Zoidl:„Výkonnost není od základu špatná, jak si ale s etickou stránkou za níporadí konkrétní špičkový sportovec, je dnes otázkou.“
Také linecký historik Roman Sandgruber poukazuje na to, že sport má stále více co dělats náboženstvím. Říká, že sport a náboženství byly v tradičníchkulturách úzce spojeny, v ceremoniálních soutěžích a rituálním boji.Moderní olympijské hry se ve své náboženské dimenzi příliš neliší od antických.Ukazuje se to na myticko-náboženském ceremoniálu, který se odvíjí téměř podleliturgických pravidel. Historik poukázal i na rok 1936, kdy nacisté zorganizovaliolympijské hry jako novopohanský svátek.
Vietnam: 100 000 katolíkůna pouti do mariánské svatyně
Hanoj(KAP) Více než 100 000 vietnamských katolíků se vydalona svátek Nanebevzetí Panny Marie na slavné mariánské poutní místo La Vang v diecézi Huev centrálním Vietnamu. Poutní svatyně byla založena roku 1798 na památkumariánských zjevení. Matka Boží se měla zjevit skupině katolických uprchlíků.Očitá svědectví těchto zjeveni jsou ztracena. Byla uložena v biskupskémarchivu v Hue, který byl však zničen připovstáních v letech 1833 a 1861. Od roku 1885 se v La Vang nachází zděný kostel, který je soustavně rozšiřován.V roce 1961 přislíbili jihovietnamští biskupové v očekávánísjednocení země a prosazení náboženské svobody, že zde vybudují velkou basiliku.Současně prohlásili La Vang za národní mariánskécentrum. Papež Jan XXIII. povýšil ve stejném roce kostel v La Vang na Basilicu minor.
Od roku 1961 se La Vang velmi rozrostlo; bylo vybudováno růžencové náměstí sesymbolickými 15 zastaveními růžence, domov pro poutníky, exerciční dům.V kostele byl vysvěcen drahocenný oltář. Během druhé vietnamské válkyv roce 1972 byly však všechny budovy zcela zničeny. Komunistický režimvelké pouti do La Vang neschvaluje. Slavnostiv La Vang jsou pro něj nevítané, protoževyvolávají vzpomínky na vrcholnou dobu vietnamského katolicismu. Napřelomu 18. a 19. století, za císaře Gialongaz Annamu, prožívala vietnamská církev doburozkvětu. Ta však byla vystřídána za jeho následovníka císaře Minhmenha (od 1820) opětovnou vlnou krvavého pronásledování.
Rusko: Šikana ze stranyúřadů
Moskva(KAP) Ruské úřady nadále znepříjemňují činnost katolické církve, tvrdí saratovský biskup Kliment Pickelv rozhovoru pro Rádio Vatikán. Všichni jeho kněží jsou cizinci. Všech 40jich přišlo především pomáhat lidem, kteří na kněze čekají. Podle nařízení musíkaždé tři měsíce vycestovat a opětovně žádat o vízum. To s sebou přináší jakfinanční, tak fyzické problémy, které ohrožují jejich zdraví. Často po pěti,šesti letech řeknou už to stačí, už dál nemohu. A pak se vrací do svých zemí,vyhnáni pouze byrokratickými potížemi.
Ochranný měsíc i pro otce
Vídeň(KAP) Katolické hnutí žen Rakouska požaduje také pro zaměstnané muže ochrannoudobu po narození dítěte. Tento krok by dopomohl k rozbití překonanýchpojetí životních rolí, posílil pocit odpovědnosti otce za dítě a podpořilpartnerské vztahy rodičů. Katolické hnutí žen již léta požaduje opatření, kteráby povzbudila muže k posílení jejich podílu na výchově a péči o děti.
Podle předsedkyně hnutí, Margit Hauftové, by ochrannýměsíc pro otce byl výtečným příkladem, který by byl k dobru celé rodiny,jak se ukázalo ve Francii a Skandinávii. Nyní využívají právo na delší ochranoudobu pro péči o děti jen dvě procenta otců. Měsíc po porodu by byl podle Hauftové dobrým milníkem pro změnu. Tak jako je běžnápřítomnost otců u porodu dítěte, měla by být brzo běžná i povinnost otcůpečovat o kojence.
Obtíže ekumenismuv Rusku
Stuttgart(KAP) Vztah mezi katolickou a pravoslavnou církví v Rusku je velmi komplikovaný.Ale jak řekl katolický moskevský biskup Tadeusz Kondrusiewicz, existují i pozitivní jevy. Tak např.v únoru vznikla smíšená komise pro řešení mezicírkevníchkonfliktů. Obě církve jsou konfrontovány se stejnými problémy:s předáváním víry a sociálními a charitativními otázkami. Spolupráce nássbližuje, řekl biskup Kondrusiewicz.
Katolická menšina v Ruskučítá podle jeho slov mezi 600 000 a 1,5 milionů lidí. Katoličtí biskupové Josif Werth (Novosibirsk) a KlimentPickel (Saratov) říkají, žepodle jejich zkušeností pravoslavná církev se dívá na jejich charitativní prácis nedůvěrou, protože se obává, že katolická církev tak vede kampaň nazískávání nových členů.
Rakouská Charita však má ze svéspolupráci s ruskou pravoslavnou církví jiné zkušenosti, např.z projektu stavby pekáren. Jak referoval Oliver Müller z německé Charity, je 80 ruských charitníchmíst a jejich 800 spolupracovníků zcela závislých na zahraniční pomoci. Tapochází především z Francie a Německa. V centru pomoci stojí děti a mládež.V Rusku je asi 700 000 sirotků a 150 000 dětí na ulici. Další projektje zaměřen na kvalifikaci lidí pro domácí ošetřování nemocných.
Nové právní problémyv případech zneužívání
Washington(KAP) Nejvyšší soud (Supreme Court)prohlásil, že žaloba proti arcidiecézi Milwaukeekvůli sexuálnímu zneužívání dětí knězem je oprávněná a možná. Nejvyšší soudzamítl odvolání arcidiecéze proti rozsudku kalifornského soudu. Zesnulý Siegfried Widera, bývalý knězarcidiecéze Milwaukee, byl podle rozsudku v roce1981 pro zneužívání dětí přeložen do diecéze Orangebez toho, že by byla poskytnuta informace o jeho minulosti. V roce 1985byl Widera z tamní diecéze propuštěn.V roce 2002 Widera uprchl po žalobách svýchobětí do Mexika, kde v roce 2003 spáchal sebevraždu. Arcidiecéze Milwaukee se zřekla odpovědnosti a odmítá právokalifornského soudu případ rozhodnout, což Nejvyšší soud ve Washingtonu zamítl.
Katolické ženy zadiakonát
Vídeň(KAP) Rakouské hnutí katolických žen se zasazuje pro připuštění ženk církevním úřadům spojeným se svěcením. Při příležitosti svátku sv. Petraa Pavla 29. července vyzvalo církevní vedení k povolání žen ke kněžskéslužbě. V 21. století se církev musí při spolehnutí se na vedení Duchasvatého s touto otázkou vypořádat. Bible dosvědčuje působnost jáhenek i apoštolek v prvních křesťanských obcích.Proto by jako první krok měl být umožněn každé ženě, která již působív pastoraci, přístup k stálému diakonátu.
Tradičně úzkostlivý postoj vůčiženám a diskriminující předpisy jsou v dnešní době již pro mnoho lidínepochopitelné a pouze ztěžují jejich přístup ke katolické církvi. Pokud bykatolická církev chtěla hodnověrně hlásat rovnocennost ženy i muže, neměl by sepodceňovat dialog a teologický výzkum o dalším rozšíření církevních úřadůzaložených na svěcení a spíše požadovat přezkoušení starých argumentů nazákladě nových poznatků.
Evangelická biskupka kritizuje dokument z Vatikánu
Berlín(KAP) Německá evangelická biskupka Margot Käßmannová ostřekritizovala nejnovější dokument vatikánské Kongregace pro nauku víry Spoluprácemuže a ženy v církvi a ve společnosti. Zdá se jí, že Vatikán zde mluví oženách a feminismu v samých klišé. Kässmannovávidí výtky Říma jako „prostou neplechu“, jako by feminismus chtěl odstranitrozdíly mezi mužem a ženou. Právě naopak odkrývá zvláštní nadání mužea ženy.
Vatikán nechápe, že feministickáteologie je obohacením a rozšířením často zúženého božího obrazu. Vatikánu dálevytýká nedostatek sebekritiky. V dokumentu se nenachází slovo o tom, žecírkev po staletí ženy utlačovala, nepustila je ke slovu a až do dneška jimupírá kněžství. Není zde rozvedena otázka pronásledování čarodějnic a vinacírkve. V dokumentu není vyjádřeno rozhořčení nad znásilňováním,ponižováním biblickou argumentaci, ženskou obřízkou trpěnou mnoha církvemi.