Zprávy

Polsko: Masová návštěvnost pravoslavné pouti

Varšava (KAP) Na sto tisíc věřících se letos účastnilo srpnové pouti ve východopolském městě Grabarka u příležitosti pravoslavného svátku Proměnění Páně. Grabarka s Křížovou horou, poutním chrámem a ženským klášterem bývá často označována jako „pravoslavná Čen­stochová" a je nejvýznamnějším polským pravoslavným poutním místem.

Ve svém kázání formuloval pravoslavný teolog Pawel Sterlingow apel k znovuobjevení lásky k bližnímu. V dnešní době sekularizace podle něj upadly v zapomnění důležité pojmy jako sestra, bratr, bližní, láska, úcta. Mnohé, co bylo dříve běžné, je dnes vytlačováno na okraj.Hlavním celebrantem liturgie byl metropolita Sáva (Hrycuniak) z Varšavy, nejvyšší před­sta­vený polské pravoslavné církve. Přítomni byli všichni polští pravoslavní biskupové, ale také reprezentanti sesterských církví z Ruska a Běloruska.

Pouť na svatou horu v Grabarce je charakteristická dřevěnými votivními kříži, které sem přinášejí poutníci. Svatá hora je dnes již pokrytá lesem křížů, které sem přinášely celé generace poutníků a které jsou „důkazem neustále trvající tradice ortodoxní víry," jak řekl metropolita Sáva. Tradice pouti sahá až do roku 1710: jistý obyvatel tehdy měl vidění, že všichni, kteří sem budou putovat, budou zachráněni před tehdy zuřící morovou epidemií. Kostel padl roku 1990 za oběť žhářskému útoku, byl však roku 1998 opět obnoven. Místo roku 1998 navštívil i ekumenický patriarcha Bartoloměj I. Mniši z hory Athos u příležitosti svatého roku 2000 poutnímu místu darovali kopii slavné mariánské ikony z kláštera Iverion.

Sekty: Teď se děti starají o své rodiče

Štýrský Hradec (KAP) „Dřív hledali rodiče radu, protože jejich děti se dostaly do nějaké sekty, a teď volají čím dál častěji děti kvůli svým rodičům." To vyplývá z nyní zveřejněné výroční zprávy štýrského zemského pověřence pro otázky sekt, Romana Schweidlenky. Podle ní si stále více mladých lidí dělá starosti o své rodiče, kteří se stávají členy sektářských náboženských nebo esoterických uskupení.

„Esoterika se stala společenskou normou, a podařilo se jí proniknout do oblasti péče o tělesnou kondici a zdraví," říká Schweidlenka. U dospělých se podle něj projevuje stále více tendence hledat smysl života v sektách a esoterických kroužcích. Obvykle se jedná o situace po rozvodu nebo rozchodu, zdůraznil pověřenec. „Rodič, většinou to bývá matka, potom hledá oporu, zajištění a novou orientaci." Pseudonáboženské a esoterické skupiny však ztěžují komunikaci s okolím, i s vlastní rodinou. Rodič se pak snaží do sekty zapojit i děti. „Mladí lidé však jsou dnes velmi emancipovaní a volají k nám, aby se poradili," informuje Schweidlenka.

Za citlivé téma považuje Schweidlenka esoteriku. Je stále těžší ji kritizovat. Kritika esoterických tvrzení se už téměř stala tabu. Lidé podle něho podléhají téměř „závislosti na esoterice," která je vede k tomu, aby hledali pomoc v horoskopech či u věštců a kartářů. Schweidlenka rovněž varoval před esoterickými ideologiemi, které lidem radí například aby se rozešli s dlouholetými partnery a hledali místo nich „partnery na jeden úsek života".

Již loni štýrský odborník na sekty upozorňoval na nebezpečí šířící se hudby typu black metal, která podle něho vykazuje tíhnutí k nacismu a přitom vytváří aktivní mezinárodní hudební scénu. Schweidlenka upozornil například na polskou skupinu Graveland, jejíž písně obsahují výroky typu „Osvětim pořád čeká na dny své obnovené slávy".

Rok od vraždy bratra Rogera

Paříž (KAP) První výročí smrti převora ekumenické komunity v Taizé připomenula bohoslužba před zcela zaplněným Chrámem smíření. Nový převor, bratr Alois Löser, v modlitbě poděkoval za svědectví svého před­chůdce a modlil se za mír ve světě. V Taizé se při této příležitosti shromáždilo na šest tisíc převážně mladých poutníků. Oslavy se účastnila i devětadevadesátiletá Rogerova sestra Genevieve, poslední žijící z devíti sourozenců.

Před bohoslužbami se bratři tiše shromáždili na hrobě bratra Rogera a potom šli průvodem do kostela. V kněžišti byla pak vystavena koptská ikona zobrazující Ježíše s otcem mniš­ství svatým Antonínem, které si zesnulý převor obzvláště cenil.

Po přečtení Blahoslavenství v řadě jazyků se bratr Alois obrátil na shromážděné a poukázal na boží slitování, které je bez mezí. „Na zemi se má rozhostit mír, mír srdcí, který náš bratr Roger přál každému člověku." Jeho modlitba stejně jako části jiných textů byly překládány i do rumunštiny, protože Taizé v té době navštívilo několik set mladých lidí z Rumunska.

Bratra Rogera loni 16. srpna při večerních modlitbách nožem zabila pravděpodobně duševně vyšinutá žena z Rumunska, Luminita Ravaillescu Solcan. Vražedkyně se stále nachází v ženské věznici v Dijonu ve vyšetřovací vazbě. Francouzští vyšetřovatelé v současnosti pátrají i v jejím zázemí v Rumunsku.

Výročí Rogerovy smrti bylo připomínáno i na jiných místech. Papež Benedikt XVI. označil ve své promluvě k poutníkům bratra Rogera za vynikajícího svědka křesťanské víry a ekumenického dialogu. Bratr Roger podle papeže vydal cenné svědectví celým generacím mladých lidí, řekl papež při generální audienci v Castel Gandolfo. „Prosme Boha, aby oběť jeho života přispěla k tomu, aby se lidé, kterým leží na srdci osud lidstva, stále více zasazovali za mír a solidaritu," prohlásil poté Benedikt XVI.

Konference o Brestské unii

Lvov (KAP) V západoukrajinském Lvově se konala třetí konference o brestské unii pořádaná římskou katolickou orga­nizací Pro Oriente. Tato unie znamenala, že na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století většina pravoslavných biskupů a opatů na území tehdejší polsko-litevské republiky (zahrnující i dnešní Ukrajinu a Bělorusko) uznala primát římského papeže. Tak se zrodila dnešní řeckokatolická církev. Brestská unie byla v ruské části záboru Polska během 19. století zlikvidována a diecéze přičleněny k moskevskému patriarchátu. V Rakouskem zabrané Haliči uniaté přežili a jejich církev dokonce prošla obdobím rozkvětu. Po druhé světové válce však bylo území přičleněno k Sovětskému svazu a na Stalinův příkaz byla uniatská cír­kev „znovusjednocena" s pravoslavím. Pod­zemní uniaté tak mohli opět vystoupit na veřejnost až po pádu komunistického režimu.

Téma brestské unie je dodnes silně kontro­verzní a představuje vážný problém v římskokatolicko-pravoslavném dialogu. Přesto se konference, konané pod vedením vídeňského teologa Ernsta Christopha Suttnera, účastnili také zástupci moskevského patriarchátu.

Náboženští představitelé o minulosti Güntera Grasse

Berlín (KAP) Německý nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass se po šedesáti letech přiznal, že v roce 1944 jako sedmnáctiletý vstoupil do nacistických elitních bojových jednotek Waffen SS. Mnozí komentátoři zdůraznili, že svým dlouholetým mlčením o své minulosti tak spisovatel ztratil své postavení morální instance.

Kardinál Karl Lehmann však varoval před zostouzením spisovatele a morálními odsudky. Zároveň však ve svém článku pro mohučský diecézní časopis Glaube und Leben připomenul, že Grass si nechal uniknout mnoho dobrých příležitostí, kdy se mohl přiznat ke své minulosti. Navíc Grass útočil na řadu vůdčích německých křesťanskodemokratických politiků jako Konrad Adenauer, Franz Josef Strauß či Kurt Georg Kiesinger pro jejich činnost v dobách nacismu. Lehmann tak nepřímo na spisovatele apeloval, aby se za své tvrdé úsudky o jiných omluvil. Hluboce Grassovo doznání pohnulo hamburským arcibiskupem Wernerem Thissenem. „Neotřásl mnou fakt, že Grass byl u Waffen SS - otřáslo mnou, že potřeboval víc než šest desetiletí k tomu, aby se otevřel," řekl. Současně vyslovil respekt před tím, že Grass to „nyní, ve vysokém stáří, dokázal. ... Byl bych si přál, kdyby Grass tuto pravdu svého života přiznal mnohem dříve." Přiznání sice přichází pozdě, „ale nikdy není pozdě na to, když člověk chce dát svůj život do pořádku," dodal Thissen.

Ústřední rada židů v Německu vyhlásila, že „pozdní doznání" krátce před uveřejněním Grassovy nové knihy „zavdává důvod k domněnce, že jde o reklamní tah, který má knihu prodat." Předsedkyně Ústřední rady Charlotte Knoblochová řekla novinám Bild, že Grass vždy „vystupoval jako přísný hlasatel morálky". Jeho letité mlčení o vlastní esesácké minulosti nyní jeho předchozí řeči o morálce podle ní dovádí ad absurdum.

Waffen SS často sloužily jako personál koncentračních táborů a podílely se i na řadě masakrů civilního obyvatelstva. Grassova divize Frundsberg však byla začleněna do regulérního vojska. Koncem války bylo u Waffen SS asi 910 000 lidí, tedy každý desátý německý voják.