Poselství
Třetího evropského ekumenického shromáždění
My, křesťanští poutníci
z celé Evropy i mimo ni podáváme svědectví
o pozměňující síle tvého světla, které
je silnější než temnota a vyhlašujeme je za všeobjímající
naději pro své církve, pro celou Evropu a pro celý
svět.
Ve jménu trojjediného
Boha Otce, Syna i Ducha svatého jsme se shromáždili ve
městě Sibiu (4. až 9. září 2007). Toto Třetí
evropské ekumenické shromáždění bylo
obzvláště poznamenáno bohatstvím pravoslavné
spirituality a tradice. Připomínáme si a obnovujeme
závažné závazky, které jsme učinili již
v Basileji a Štýrském Hradci, a litujeme, že se
nám doposud nepodařilo některé z nich splnit.
Naše jistota o proměňující energii Kristova světla
je však silnější než ponurý svět rezignace,
fatalismu, strachu a lhostejnosti. Naše Třetí evropské
ekumenické shromáždění začalo v roce 2006
v Římě a pokračovalo v roce 2007 ve Wittenbergu. Tato
ekumenická poutní cesta zahrnovala mnohá
regionální setkání, včetně setkání
pravoslavných církví na ostrově Rhodos a
mládeže ve švýcarském St. Maurice. S radostí
vítáme závazek mládeže a příspěvek,
který přinesla tato shromáždění. S uvážením
podnětů dokumentu Charta Oecumenica pokračovalo naše
shromáždění v práci dřívějších
shromáždění a bylo příležitostí
k výměně darů a ke vzájemnému obohacení.
Na této poutní
cestě nejsme sami. S námi je Kristus, který se
nachází v mraku svědků (Žid 12, 1). Doprovázejí
nás mučedníci naší doby, svědectví
jejich života a smrti nás inspiruje jak jako jednotlivce tak
i jako společenství. Společně s nimi se zavazujeme, že
budeme dávat zářit světlu oslaveného Krista, a
to svým vlastním svědectvím, které je
hluboce zakořeněno v modlitbě a v lásce. To je
naše skromná odpověď na oběť jejich životů.
Kristovo světlo nás
vede k tomu, abychom žili pro jiné a ve společenství
jednoho s druhým. Naše svědectví o naději a
jednotě pro Evropu a svět může být věrohodné jenom
pokud budeme pokračovat ve své cestě k viditelné
jednotě. Jednota není uniformita. Velikou cenu má nově
prožívat koinonii a vyměňovat si duchovní
dary, které již od počátky dávaly podněty
ekumenickému hnutí.
V Sibiu jsme znovu pociťovali
bolestivou ránu rozdělení svých církví.
To se týká našeho chápání církve
a její jednoty. Rozdílné historické a
kulturní výboje ve východním a v západním
křesťanství přispěly k těmto rozdílům;
jejich pochopení vyžaduje naši naléhavou pozornost a
neustálý dialog. Jsme přesvědčeni o tom, že se celá
rodina křesťanů musí zabývat otázkami nauky a
snažit se o široký konsenzus v morálních
hodnotách, který vychází z evangelia,
jakož i o věrohodný křesťanský styl života, který
radostně přináší svědectví v našem
moderním světě výzev - v privátním
i veřejném životě. Naše křesťanská spiritualita
je drahocenným pokladem, když ho otvíráme,
objevujeme různorodost jeho bohatství a otvíráme
svá srdce kráse Kristovy tváře a síle
modlitby. Jenom když se ve svých srdcích dostaneme
blíže Kristu, můžeme se přiblížit i jeden
k druhému a prožívat pravou koinonii.
Nemůžeme činit nic jiného než se dělit o tato bohatství
se všemi muži a ženami, kteří na tomto kontinentu hledají
ono světlo. Duchovní lidé začínají se
svým vlastním obrácením, které pak
vede k obrácení světa. Naše svědectví o
Kristově světle je čestným závazkem, že budeme
událostem ve svých životech i v přijaté
naději, které nás ovlivnily v následování
Krista, naslouchat, podle nich žít a navzájem je
sdílet.
Doporučení I: Doporučujeme obnovit své poslání coby
jednotliví věřící i coby církve,
abychom světu hlásali Krista jako světlo a spasitele světa.
Doporučení II: Doporučujeme pokračovat v diskuzi o vzájemném
uznání křtu při zohlednění důležitých
dosažených výsledků, které v této
věci v mnoha zemích již existují a ve vědomí,
že tato otázka souvisí všeobecně s chápáním
eucharistie, úřadu a ekleziologie.
Doporučení III: Doporučujeme hledat cesty a zkušenosti, které by nás
přiváděly dohromady: modlitby jedněch za druhé a za
jednotu, ekumenické poutní cesty, teologické
vzdělávání a společné studium, sociální
a diakonické iniciativy, kulturní projekty, jakož i
podporu života ve společnosti na základě křesťanských
hodnot.
Doporučení IV: Doporučujeme úplné podílení se
celého božího lidu na životě našich církví
a bereme zvláště na tomto shromáždění na
vědomí výzvy mládeže, starších lidí,
etnických menšin a postižených.
Myslíme, že každý
člověk byl stvořen podle obrazu božího (Ge 1,27) a
zasluhuje si stejnou míru pozornosti a lásky přes
všechny rozdíly víry, kultury, věku, pohlaví
nebo původu. [1] Ve vědomí, že naše společné kořeny sahají
mnohem hlouběji než naše rozpolcení, a ve snaze o obnovení,
o jednotu a o roli církví v evropské
společnosti dneška jsme se soustředili na setkávání
se s lidmi jiných náboženství. Vzhledem
k našemu zvláštnímu vztahu k židovskému
národu jako lidu smlouvy odmítáme všechny formy
antisemitismu dnešní doby a požadujeme vytvoření
Evropy coby kontinentu bez násilí. V našich
evropských dějinách byly doby tvrdých
konfliktů, ale i periody mírového spolužití
mezi lidmi všech náboženství. V naší
době neexistuje žádná alternativa k dialogu -
a sice chápanému ne jako kompromis, nýbrž jako
dialog života, ve kterém v lásce můžeme říkat
pravdu. My všichni se musíme učit víc o
náboženstvích; doporučení Charta Oecumenica mají být dále rozvíjena. Vyzýváme
všechny spolukřesťany i všechny, kteří věří
v Boha, k tomu, aby respektovali práva národů
na svobodu náboženství a vyhlašujeme svoji solidaritu
s křesťanskými společenstvími na Blízkém
Východě, v Iráku i jinde na světě, kde žijí
jako náboženské menšiny a kde se cítí
být ohroženy ve své existenci.
Když potkáváme
Krista ve svých nouzí trpících sestrách
a bratřích (Mt 25, 44-45) a jsme společně osvětlováni
Kristovým světlem, pak se jako křesťané
zavazujeme k činění pokání za hříchy
vylučování, podle biblického napomenutí
k jednotě lidstva (Ge 1, 26-27), k prohlubování
svého chápání „být jiným",
k hájení důstojnosti a práv každého
člověka, k poskytování ochrany potřebným
a k dalšímu předávání Kristova
světla, které jiní přinášejí do
Evropy. Vyzýváme evropské státy, aby již
přistěhovalce nespravedlivě nezavíraly a podnikly veškeré
možné snahy přistěhovalectví zregulovat;
přistěhovalce, uprchlíky a hledatele azylu začleňovat;
dbát o spojení rodin a bojovat proti obchodu s lidmi
a vykořisťování obětí obchodu s lidmi.
Vyzýváme církve, aby posílily svoji
pastorační práci mezi zranitelnými
přistěhovalci.
Doporučení V: Doporučujeme, aby naše církve uznaly, že křesťanští
přistěhovalci nejsou jenom příjemci náboženské
péče, nýbrž také mohou hrát plnou a
aktivní roli v životě církve a společnosti, aby
vylepšily svoji pastorační práci pro přistěhovalce,
hledající azyl a uprchlíky a podporovaly práva
etnických menšin v Evropě, zvláště Romů.
Mnozí z nás jsou vděčni za to, že jsme v Evropě
zažili v posledních desetiletích tolik hluboce
jdoucích změn. Evropa je větší než Evropská
unie. Jako křesťané neseme spolu s ostatními
zodpovědnost za to, abychom Evropu utvářeli jako kontinent
míru, solidarity, podílení se a stálosti.
Oceňujeme angažovanost evropských institucí, mezi
nimi EU, Rady Evropy a Organizace pro bezpečnost a spolupráci
v Evropě za otevřený, transparentní a pravidelný
dialog s církvemi Evropy. Vysoce postavení
zástupci evropské politiky nás poctili svou
přítomností a tím ukázali svůj silný
zájem o naši práci. Nyní jsme žádáni
naplňovat tento dialog duchovní silou.
Původně byla Evropa
politickým plánem k zajištění míru,
nyní se musí stávat Evropou národů, což
je víc než společný hospodářský
prostor.
Doporučení VI: Doporučujeme další rozvíjení dokumentu
Charta Oecumenica coby podnětu a ukazatele na naší
ekumenické cestě v Evropě.
Boží slovo znepokojuje nás
i naši evropskou kulturu: ti, kteří žijí, nemají
žít sami pro sebe, nýbrž pro něho, jenž pro ně
zemřel a opět vstal z mrtvých. Křesťané mají
žít bez strachu a chamtivosti, která vede k tomu,
že se stáváme sobeckými, bezmocnými,
úzkoprsými a uzavřenými. Boží slovo nás
vyzývá, abychom nepromrhávali cenné
dědictví těch, kteří se v minulých
šedesáti letech zasazovali za mír a jednotu v Evropě.
Mír je velkolepým a cenným darem. Celé
země touží po míru; celá národy čekají
na to, aby byly osvobozeny od násilí a teroru.
S veškerým důrazem se zavazujeme k opětným
snahám o tento cíl. Odmítáme válku
jako nástroj pro řešení konfliktů, k urovnávání
konfliktů požadujeme volit nenásilné prostředky a
obáváme se opětného vojenského zbrojení.
Násilí a teror ve jménu náboženství
odporují náboženství. Kristovo světlo svítí
na „spravedlnost" a spojuje ji s božským
milosrdenstvím. Touto září nepřipouští
žádné dvojsmyslné nároky. Všude na
celém světě i v Evropě vede současný proces
radikální globalizace trhů k tomu, že se
zvětšuje dělení lidské společnosti na vítěze
a poražené, hodnota nespočetných lidí není
oceňována a ignorovány jsou i katastrofální
důsledky na životní prostředí, především
změna klimatu, což je neslučitelné se starostí o
budoucnost naší planety.
Doporučení VII: Vyzýváme
všechny evropské křesťany, aby všemi silami podporovali
rozvojové cíle OSN k začátku milénia
jako naléhavý praktický krok k potírání
chudoby.
Doporučení VIII: Doporučujeme, aby Evropská biskupská konference a
KEK společně s církvemi v Evropě a s církvemi
na jiných kontinentech začaly projednávat odpovědnost
Evropy za ekologickou spravedlnost tváři v tvář
změnám klimatu, za spravedlivý průběh globalizace,
za práva Romů a jiných etnických menšin.
Uznáváme dnes víc než kdy jindy, že Afrika
coby kontinent, který je úzce spojen s našimi
dějinami a budoucností, žije nyní v takové
chudobě, která by nás neměla nechávat
lhostejnými nebo pasivními. Rány Afriky se
dotkly srdcí našeho shromáždění.
Doporučení IX: Doporučujeme
podporu iniciativ k odpuštění dluhů a k podpoře
spravedlivého obchodu. Upřímným a objektivním
dialogem přispíváme k vytváření a
podporování obnovené Evropy, ve které
jako svědectví slouží neměnitelné křesťanské
zásady a morální hodnoty, které pocházejí
přímo z evangelia a které rovněž doprovázejí
naši zaangažovanost v evropské společnosti. Naším
úkolem je tyto zásady a hodnoty podporovat - nejenom
v privátním ale i ve veřejném životě.
Budeme spolupracovat s lidmi jiných náboženství,
kteří sdílejí naši starost o vytváření
Evropy hodnot, která by se mohla také vyvíjet
dále politicky i hospodářsky. V obavě o boží
stvoření se modlíme za více ohledů a
respektování jeho zázračné
mnohoforemnosti. Zasazujeme se proti nestoudnému
vykořisťování, protože „celé stvoření
očekává vykoupení" (Ř 8, 23) a zavazujeme se
k tomu, že budeme působit na smíření mezi
lidstvem a přírodou.
Doporučení X: Doporučujeme,
aby bylo období 1.9.-4.10. zasvěceno modlitbám za
ochranu stvoření a za podporu trvalého životního
stylu k zastavení změn klimatu.
Ceníme si všech, kteří
k této cestě přispěli, především mladé
ekumeně, která toto shromáždění
vyzvala k odvážnému životu podle evangelia a
modlíme se společně:
Kriste, ty pravé světlo, které
osvětluje a posvěcuje každého do tohoto světa narozeného
člověka, osvěcuj nás světlem své přítomnosti,
abychom v tom rozpoznali nepřibližitelné světlo a veď
naše kroky tak, abychom dodržovali tvá přikázání.
Zachraň nás a přiveď nás do svého věčného
království. Ty jsi naším stvořitelem,
pečovatelem a dárcem všeho dobrého. Naše naděje
spočívá v tobě a tobě vzdáváme
chválu nyní a na věky. Amen.
Z němčiny přeložil
Josef Koenig
[1] Na tomto místě byl při čtení poselství na
shromáždění vsunut ústně dodatek „od početí
až k přirozenému konci", který pak byl
překládán jako „od počátku života až
k jeho přirozenému konci". Obě formulace nejsou částí
oficiálního textu poselství.