5. 12. 1992 se konal ve sboru CČSH v Praze - Zbraslavi "liturgický den", pořádaný skupinou farářů a diakonů z řad CČSH a ČCE. Jako jediný katolický účastník jsem byl příjemně překvapen atmosférou setkání i úrovní příspěvků. Musel jsem korigovat dojmy, které jsem si vytvořil o CČSH na základě jednání mezi jejími nejvyššími představiteli a ekumenickou komisí katolické biskupské konference. Na zbraslavském setkání se sešli lidé mladí, vzdělaní, zapálení pro věc ekumenismu. Lidé, jejichž liturgické snahy bývají jejich vlastními církvemi označovány, ne příliš lichotivě, za "katolizující" či "charismaticky zabarvené". Lidé, kteří jsou dle mého názoru svoji vírou i liturgickou praxí mnohem "katoličtější" než mnohý katolický kněz, který z neznalosti či pohodlnosti nerespektuje ani to minimum, jež mu rubriky vlastní církve ukládají. Ukazuje se, že opravdový praktický ekumenismus nemá na růžích ustláno v žádné z církví. O to je cennější průkopnická snaha skupiny pořadatelů. Přednesená sdělení vycházející i z osobní zkušenosti byla věnována ortodoxní a anglikánské liturgii. Diskuze se dotkla i otázek bezprostředně s liturgií nesouvisejících, jako je uvažovaná ordinace žen v anglikánské církvi. Byly předneseny příspěvky k liturgické výchově sborů, neboť u sborů s převážně kalvínskou tradicí byl liturgický život silně potlačen. Katolická církev bude těmto snahám bratří z jiných církví vstřícná tím, že bude sama sebe neustále obnovovat. Že bude opouštět úpadkové formy vzešlé z teologie dnes již překonané a zapadlé a bude hledat z bohatého pokladu různých tradic formy nové, které akceptují požadavky konstituce II. vat. sněmu Sacrosanctum concilium. Je to zejména důraz na aktivní účast celé obce jak na eucharistii, tak na liturgii ostatních svátostí, či důraz na centrální místo Božího slova. Je zapotřebí využívat všechny možnosti, které dává Instructio generalis pro přijímání pod obojí a současně jednoznačně preferovat účast na stolu Páně před adorací, výstavem apod. Důrazně respektovat ustanovení, že při přijímání se používá eucharistický chléb užitý při dané liturgii a nikoli ze zásoby - ten slouží pro nemocné. Před bratry jiných církví máme velkou výhodu, že liturgický život místní církve je řízen biskupem. To umožňuje, za předpokladu, že se biskup těmto otázkám věnuje, zamezit svévoli, která jinde často bývá na hranici zdravého křesťanského učení a tradice. Účastníci setkání poskytli důležité podněty a rady pro činnost našeho ekumenického nakladatelství a vydavatelství SÍŤ. Další setkání budou následovat.
Pavel