Po invazi tabákových tramvají, pracích prášků, stupidních amerických filmů, mekdonaldů začínají přicházet i politruci vítězného kapitalismu. Mezi nimi M. Nowak a nedávno jistý páter A. Sirico, katolík, paulián a také prezident Actonova institutu pro studium náboženství a svobody a, světe drž se, člen prestižní Montpelerinské společnosti - spolu s prvním Čechem Václavem Klausem.
Usmívá se na mne jeho prosperující tvář z Respektu 46/1993. Abyste nebyli informováni zkresleně, přečtěte si tam .exkluzivní" rozhovor Bohatství není nemravné.
Nevadí mi, že se shlédnul v kapitalismu a tržní ekonomice. Jsme svobodní lidé a každý si myslí a zastává co chce. Vadí mi, že ideologizuje a tlačí skutečnosti tam, kde nejsou. Encyklika Centesimus annus není proti sociální úloze státu, ani proti odborům, ani nechválí nekriticky svobodný trh, jak by mohlo vyplývat z první otázky a odpovědi. A co je velmi slabé, je exegetická úroveň prestižního kapitalisty Sirica. Ježíš prý v evangeliu říká o bohatství pouze to, že .s sebou nese velké pokušení," jako prý ostatně všecko. Nejhezčí ovšem je exegeze pasáže o bohatém mladíkovi. Učednici se zděšené ptají po tom, co Ježíš řekl, že .bohatý těžko vejde do království nebeského" a že .snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do božího království" (Mt 19, 23-24), zda vůbec kdo může být tedy spasen. ležíš odpovídá: .U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko." (Mt 19,26). Sirico se domnívá, že je tam řečeno, že bohatý může s Boží pomocí počítat. A pak, i kdyby to ten Ježíš myslel vážné, .žil a mluvil v nevyvinuté společnosti, která neznala ani kapitalismus, ani svobodné podnikání. Většina tehdy zámožných zbohatla pouze díky vykořisťování. Dnes tomu tak většinou není," míní náš kapitalista. A k tomu ještě dál vykládá teorii podnikání u Ježíše z podobenství o hřivnách a uzavírá: .Ve skutečnosti tedy Ježíš odsuzuje právě ty, kteří nepodnikají. . . a oceňuje ty, kteří něco dělají, bohatství vytvářejí a rozmnožují". Pak nás Rev. Sirico ovšem nabádá nevytrhávat nic z kontextu.
Úchvatné jsou též Siricovy definice volného trhu. Je to prý .kombinace lidské inteligence a systému cen", což se ukáže, jestliže si například chcete koupit jablko (sic!), ale rozhodnete se jinak .když si nemůžete dovolit jablko". Nechtěné, ale perfektně vyjádřená výhoda tržního nadšenectví.
Hlubokomyslné jsou i variace na téma morální prázdnota a podnikatelé. Církev prý nic nemá proti těm, kteří .si chtějí materiálně přilepšit" (v češtině to má svůj specifický význam); a musíme také pochopit její někdy káravá slova na adresu bohatých, vždyť .můžete skončit na smrtelné posteli sám, bezmocný, odcizen. . ." A tak chápejte ty některé biskupy, kteří reagují .celkové negativně na vidinu úspěchu". .Nemusí to znamenat, že si nejsou vědomi pozitiv tržní ekonomiky. Jenom se pochopitelně nechtějí vzdát své morální vize," pochopte to přece. Dokonce se významný kapitalistický intelektuál domnívá, .že i bez morálky může společnost prosperovat," ale nebylo by to přeci jenom ono, kdyby společnost nebyla dobrá, mohlo by se zřejmé lecos stát i s naším blahobytem - a tak nechte tu církev, ať to trochu umravňuje. Kdo by pro nás pak pracoval, kupovat, sloužil? Ale co s takovým náročným a významným textem jako je sociální encyklika Centesimus annus? To už je víc, než kázání nějakých farářů či biskupů. Podle redaktora Respektu prý .není přesvědčivá, protože je vlastně bezbarvá jako každý kompromis" - a co víc, u nás se prý na ni odvolává .levicový politik Richard Sacher". Klausův společník z Montpelerinské společnosti je v koncích a omezuje se na svůj .hermeneutický princip", že nelze encykliku (jako předtím bibli) vytrhávat z kontextu.
Encyklika vyšla česky, každý si ji tedy může přečíst celou, nemusí nic vytrhávat z kontextu. Po přečtení pochopí, proč jsou zastánci kapitalismu nervózní a proč u nich církev začíná být něčím ne příliš žádoucím. Sirico je kněz a proto raději mlčí.
Soukromé vlastnictví ano, ale .není absolutním právem" (CA 30), soukromé podnikání ano, ale jeho smyslem je především tvůrčí hodnota lidské práce pro blaho ostatních. Svobodný trh ano, ale .ekonomika je dílčím odvětvím mnohostraného lidského konání a platí v něm. . . právo na svobodu a povinnost této svobody odpovědně využívat" (32). I dnes existuje nelidské vykořisťování .přes velké změny, které se odehrály v pokrokových společnostech, nejsou lidské špatnosti kapitalismu a z nich plynoucí vláda věcí nad lidmi překonány. Pro chudé přibyl k nedostatku hmotných statků i nedostatek vědění a vzdělání, které by jim umožnilo vymanit se ze své ponižující poroby" (33). .Zde se otevírá velké a plodné pole nasazení a boje ve jménu spravedlnosti pro odbory a další organizace dělníků. . . lze právem hovořit o boji proti hospodářskému systému chápanému jako metoda, která chce udržet absolutní nadvládu kapitálu, vlastnictví výrobních prostředků a půdy nad svobodnou subjektivitou práce. Pro boj proti takovému systému se jako alternativní model nehodí socialistický systém, který ve skutečnosti není ničím jiným, než státním kapitalismem. Alternativitou by mohlo být společenské zřízení svobodné práce, podnikání a účasti, které se naprosto nestaví proti trhu, nýbrž požaduje, aby byl přiměřeně usměrňován státem tak, aby bylo zaručeno uspokojování základních potřeb celé společnosti. . ." (35). Encyklika se zabývá otázkami třetího světa, těmi, jež .žijí nadále na okraji společnosti, hospodářský rozvoj jde mimo ně, nebo dokonce ještě více omezuje již beztak těsný prostor jejich tradičního získávání existenčních prostředků".
V podobných citacích bychom mohli dál pokračovat. Závěr úvah je však jednoznačné vyřčen: .Z toho je vidět, jak neudržitelné je tvrzení, že po porážce takzvaného reálného socialismu zbývá jako jediný hospodářský model kapitalismus" (35, český text str. 47-48).
Člověk, lidská důstojnost, lidská práva, solidarita, rodina, mezinárodní soužití, morální hodnoty, spravedlnost, nezisková angažovanost pro druhé. . . to jsou okruhy více vlastní křesťanské spiritualitě než prosperita, síla, trh, cena ap. Jistě i ty patří k reflexi, ale spíše v duchu prorocké kritiky. Nesmíme přehlížet, že jde i o velký mezinárodní zápas. Můžeme být rádi, že probíhá relativně bez válek, i když hrůzy v bývalé Jugoslávii nasvědčují opaku. Církev je mezinárodní i národní zároveň, její prorocký hlas musí být zřetelné slyšet. Není přece možné, aby hrstka mezinárodní ekonomickopolitické elity určovala běh světa podle svých zájmů. Země je Boží a všech, ne jejich. Budou-li Sirico a podobní tlumit prorocké slovo církve, staneme se brzy mukly na Gulagu zvaném Země.
V závěru rozhovoru pak nám Sirico dává radu, že je totiž .naprostým zastáncem restituce majetku, o který byla církev připravena," a varuje před závislostí na státu. Důsledný krok jeho .apoštolátu". Bude-li mít majetek, bude muset podnikat a. . . bude naše. Na straně bohatých a mocných, odcizena od obyčejných lidí, neschopná kritiky a prorockého slova. Ozdoba na party .architektů světa".
Od mládí jsem viděl křesťanský ideál spíše v chudobě než v bohatství, ve skromnosti spíš než v prosperitě, v pokoře spíš než v arogantním sebevědomí nabobů, moc uchvátivších zbohatlíků. Mluví-li se v církvi o .preferenční volbě pro chudé", pak to je církev, v níž žiji a v kterou (které) věřím.
Václav Podskalský