Mystikové nemusí, a dnes možná ani nemohou, být odtržení od světa. Jezuita Boulad (narozen 1931 v Alexandrii) toho jako šéf charity pro severní Afriku a Střední východ ví o světě a jeho bolestech mnoho. Ale také mnoho o Duchu svatém a z Ducha svatého. Ze své egyptské perspektivy vidí některé věci jinak - například jej děsí obdiv jeho islámských fundamentalistických občanů k metodám Vatikánu. Jazyk církve vidí jako příliš komplikovaný a nesrozumitelný, nepomůže však založit pro tento problém novou komisi v Římě: .nová řeč může vzejít jen z návratu k živému evangeliu, ne z ledničky". Církev dostala podle Boulada strach. Z čeho? Strach z druhých, strach ze světa, strach z Ducha svatého. Proto je zablokovaná. Církev dala zpátečku, pomůže však jen jízda vpřed, směrem k Třetímu vatikánu. Je třeba vrhnout na svět optimistický pohled. Poslední koncil obrátil hierarchickou pyramidu vzhůru nohama, jak je to správně podle proroctví Joelova, citovaného Petrem v den letnic - ale i na papeže se něco z vanutí Ducha dostane. Kolegialita se netýká jen biskupů, ve východních církvích patří k právoplatnému ustanovení biskupa stále ještě uznání lidem (.axios"). Aby se církev nestala zkamenělinou, potřebuje proroky a charismatiky, instituci však také. Ta by měla proroky napomenout: .Mluv, ale ne tak rychle." Pokud kritizuji církev, je to z přílišné lásky, tvrdí Boulad. Kromě těchto prostořekých výroků píše Boulad i velmi čtené duchovní knihy. Napsal jich zatím devět a v pořadí třetí z nich - Všechno je milost - vyšla před nedávnem i česky.