Volkmar Sigusch, německý sexuolog, bývalý stálý poradce Spolkového sněmu, mezi depresí a zuřivostí
Je nepřehlédnutelné, že se stal zamyšlenějším, než jej známe z jeho dřívějších spisů. Náš rozhovor se stočil na nedávné strašlivé případy zneužívání dětí a detaily z procesů s viníky nejen ve Frankách. Ptám se, zda si to dokáže vysvětlit. Ne, říká váhavě, buď je to všechno hysterie, nebo jsou všichni obžalovaní duševně těžce narušení, a ani jednu variantu si nedovede představit. Ale co pak? Pak, říká, je možné, že jde o .první příznaky zkázy lidí v gigantickém měřítku".
Pro svá pozorování si Sigusch vynašel termín .zvěcnění" (Verstofflichung) a náhle začne chrlit jeho příklady: Reklama propaguje .sympatické pivo", stavební spořitelna nás vyzývá, abychom .byli fér ke svému domu", a naopak vinzerátech se někdo označuje jako .blond koňská hříva". Věci se stávají živými a lidé mrtvými - a pak se snad někdy přiblíží okamžik, kdy člověk začne i svlastními dětmi jednat jako svěcí bez vůle, užitečnou kukojení vlastního sexuálního pudu.
Snad toto zvěcnění souvisí i s tím, že už lidé spolu nedokážou promluvit, že nesnesou blízkost milovaného člověka, a proto se pak musí vzrušovat v umělých světech počítačového sexu nebo v plně automatizovaném telefonním sexu. Úplně nejhorší je, říká, televize; žasne, když vidí .nestydatost pana Fringse" v jeho pořadu, který se jmenuje Láska hřích. Nestydatost? Nebyl jste to vy, pane profesore, kdo před 25 lety brojil proti pruderii, hájil povolení pornografie? Ano, ano, ale to nemá na mysli. Nedávno, říká, viděl v jedné z těch talk-show s Meiserem nebo Ilonou Christenovou muže, který hrdě oznamoval, že po celý svůj život klamal svou ženu. Byl dotázán, zda o tom jeho žena ví. Ne, řekl, teď to ví. Na tomto místě našeho rozhovoru není Volkmar Sigusch depresivní ani patetický, ale pořádně vzteklý.
Süddeutsche Zeitung/Magazin, 19. 5. 1995 přel. jv