Psycholožka varuje: Pomůže jen vyznat vinu a přijmout odpuštění
Před pokusem vyřešit problém agentů Státní bezpečnosti zapomněním varuje v rozhovoru pro hamburský Der Spiegel 33/95 Ursula Plogová, psychoterapeutka, která je předsedkyní senátu pro zneužívání psychiatrie státní bezpečností NDR a současně má mezi svými pacienty některé agenty východoněmecké StB. Psychické poškození, které zanechala na agentech spolupráce s tajnou policií, je obdobné jako u členů sekt - i metody StB byly ostatně obdobné: Závazek spolupráce dával agentovi pocit, že patří k jakési elitě a že má oporu v mocné organizaci. K rituálům vytváření závislosti patřilo např. předání telefonního čísla, na němž byl řídící důstojník vždy dosažitelný, přísahy věrnosti a mlčení, důvěrná atmosféra, s níž člověk tajně odjížděl k tajnému konspirativnímu bytu k setkání s důstojníkem, kterého nikdo nezná, psychologicky promyšlené chování důstojníka, který dovedl hrát mentora, trochu disidenta, otcovského přítele - podle toho, co bylo třeba, naslouchat, akceptovat pocity a pochybnosti, podržet v těžkých chvílích, chválit, trestat, vychovávat - to vše vytvořilo stav závislosti, který některé agenty dodnes nutí udržovat se svým řídícím důstojníkem pravidelné kontakty. Jiným brání obava ze ztráty identity uznat svou vinu, obecně přiznávají jen to, co už se prozradilo, a brání se tím, že nikomu neuškodili. Potlačování vědomí viny vede u některých k těžkým onemocněním. Součástí identity agenta byl ostatně strach z prozrazení a následné ostudy, který zpětně deformoval jeho vztah k lidem a dodnes mu brání v otevřenosti. Jediné řešení vidí psycholožka Plogová v tom, že člověk bez přikrašlování přizná svou vinu a někdo z těch, jimž škodil, mu odpustí. K tomu je třeba vytvořit odpovídající společenské klima, kde se vina nejen odsuzuje nebo bagatelizuje. Dokážeme vytvořit takové klima aspoň v církvi pro těch deset procent duchovních a nemálo laiků, kterých se to týká? (zprac. -jv-)