(Podle časopisu Wiez 20, 1977, č. 1)
Jakýsi zahraniční ekumenista prý řekl představitelům polských křesťanů:
„K úplnému sjednocení křesťanů dojde teprve na konci světa, a v Polsku o pár dní později..." Jízlivost to nemalá, ale přece nepostrádá opodstatnění. Skutečně, kde by se ideály sjednocení nesetkávaly s nějakým odporem? Možná jsme si onu jízlivost zasloužili jenom zčásti, ale zasloužili jsme si ji všichni. Všichni polští křesťané, představitelé všech církví. Kdybychom měli formulovat jakýsi ekumenický dekalog, museli bychom začít:
1 Všimni si též třísky ve svém oku - není-li trámem. Všimni si, zda i tvá církev nenese část viny.
2 Nejvíce požadujeme od církve, která v dané zemi nejvíce převládá. Tato výsadní situace ji silně zavazuje. Nezmění-li svůj postoj - a to konsekventně, od shora až dolů, od nejvyššího vedení až po nejzapadlejší zákoutí vzdálené od hlavního města - neprožije-li jako celek ekumenickou konverzi, pak to neudělají ani církve menšinové.
3 Současně nejvíce požaduj od vlastní církve. Každou křesťanskou obnovu lidských vztahů je třeba začínat - a to obzvlášť - od sebe. Od sebe také, od vlastní církve začínej teologickou obnovu.
4 Snaž se, abys nebyl sektářem. Teologickou obnovu začínej především zdůrazňováním základů víry, které jsou společné celému křesťanstvu. Nestavěj do popředí prvky, specifické pro tvé vyznání. Snaž se být především křesťanem, a pak teprve římským katolíkem, pravoslavným nebo adventistou sedmého dne.
5 Nepřipisuj sobě a své církvi monopol na porozumění bibli. Přijmi konečně, že v mnoha otázkách nedává Písmo svaté jasné odpovědi a neodsuzuj jako nebiblická ta stanoviska, která se neshodují s tvými vlastními.
6 Pamatuj, že existuje též Východ! Tuto připomínku adresuji evangelíkům:
Když hodnotí doktrínu církve římské, ať berou v úvahu stanovisku východních církví - v některých bodech se shodují se stanoviskem katolickým, nebo je dokonce radikálnější. Ale též katolíkům: Ať si stále uvědomí, že nejen protestanté, ale i východní církve, staré tak jako církev římská, neuznávají papežství a ať v každém případě zpochybňují dosavadní formu realizace primátu.
7 Měj pochopení pro avantgardu. Ať „hlavní síly" obecných církví chápou, že v každém hnutí musí být vpředu avantgarda. Bez těch, které současníci považovali za blázny nebo zrádce, nebylo by dnes již samozřejmých věcí, jako např. samotného ekumenického hnutí!
8 Avantgardo, ber ohled na hlavní síly. Uvědom si, že nejsi samostatnou armádou, že se nemůžeš odtrhávat od zbývající církve. A musíš dbát o její jednotu...
9 Nezneužívej vstřícné kroky avantgardy partnerské církve v prospěch zásad své vlastní víry a neříkej: .. . . však vidíte, někteří z vás už nám dávají za pravdu..."; raději napodobuj otevřenost avantgardy. A měj na mysli jednotu partnerské církve - jejím rozbíjením ji k jednotě nedovedeš.
10 Dbej toho, aby ekumenismus byl v tvé církvi záležitostí veliké důležitosti. Nikoli ve smyslu kvalitativním: Nejde ani o rozmnožení odpovídajících kontaktů a činností, jako o zachování té věci, jak o míry, kritéria hodnocení všech záležitostí církve. Jako závazek každého člena církve, především duchovního. Kdyby všichni kněží dobré vůle...