Zprávy

Vraždy biskupů

Před nedávnou dobou byli na dvou místech světa zavražděni dva biskupové. Provinili se tím, že se odvážili svědčit o míru v zemích, kde vládne násilí. Tento jejich postoj nebyl jen směšný, ale šokoval lidi, kteří žili okolo nich.  Odhaluje absurdnost náboženských a etnických konfliktů, kterých v dnešní době neubývá.

„Bojoval jsem za dialog a přátelství mezi lidmi, kulturami a náboženstvími.  To vše bude zřejmě odměněno mou smrtí. Jsem připraven, abych toto riziko na sebe přijal. Byl by to dokonce projev mé oddanosti vůči Bohu, v nějž věřím", řekl Pierre Claverie na pohřbu dvou řeholníků zavražděných v Alžírsku v r. 1994. 1. srpna 1996 byl spolu se svým řidičem zavražděn bombou ukrytou v jeho automobilu.

„Není ani Tutsi, ani Hutu, ale všem je nám Otcem", říkali obyvatelé Burundi, když mluvili o Msgr. Ruhunovi. V červenci 1996 po pohřbu 304 obětí kmene Tutsi vyzval obě znepřátelené strany ke složení zbraní, k uzavření míru a ke smíření. Toto jeho vystoupení nebylo přijato a stalo se příčinou jeho zavraždění 9. září 1996.

Scénář a cíl obou těchto atentátů byl stejný - umlčet hlas, který ruší, odstranit morální autoritu. Hlas, který vyzývá ke smíření a svědčí o absurditě konfliktů. Není to znamení svědčící o důležitosti „hlasu volajícího na poušti" více než spory o církevní majetek?

Kardinál vikář Camillo Ruini řekl na tiskové konferenci v Perugii, že se uvažuje o přiznání viny církve za upálení Giordana Bruna (1548 - 1600).  Církev však i nadále neuznává jeho učení (panteismus, popírání Nejsvětější Trojice, odmítání dvou přirozeností Kristových: božské a lidské).  Papež jmenoval Msgr. Dario Castrillona Hoyose proprefektem Kongregace kleriků, Msgr. Jorge Arturo Medina Estevez členem Kongregace pro biskupy, a proprefektem Kongregace pro božský kult a disciplínu svátostí. Msgr.  Pasquale Macchi byl jmenován členem Pontifikální rady pro sociální komunikaci.

„Biskupové v Německu konstatují stagnaci kněžských povolání. Teologové se nechtějí nechat světit," řekl generální vikář pasovské diecéze Lorenz Hüttner. Důvod vidí ve strachu mladých kandidátů z vývoje v církvi, které se musí navždy zavázat, podobně jako v manželství. Časově omezené kněžství je stejně tak nemožné, jako časově omezené manželství. Velkou roli hraje také diskuse o zdobrovolnění celibátu. Zavázat se k celibátu, který třeba zítra nebude zapotřebí?

3.  11. 1996 řekl kardinál Ratzinger v německém rozhlasu Südwestfunk, že německá církev se zabývá jen sama sebou, když se domnívá, že zdobrovolnění celibátu nebo svěcení žen církev oživí nebo učiní autentickou. Naopak, jen se více rozbije, míní Ratzinger. Pomůže jen věrnost Kristově zvěsti.  Ratzinger radil teologům, aby více mluvili o „věčném životě a Božím soudu"‚ jinak prý lidem chybí motivace nelhat a nepáchat násilí. Jako příklad uvedl stalinismus, německý nacismus a současné masakry v Africe. Toto se děje prý proto, že lidé nepovažují Boha za měřítko hodnot.  Do Říma se 21. 10. 1996 dostavilo 20 biskupů z Indie k audienci „ad liminam".

Došlo přitom k rozhovorům na Kongregaci pro nauku víry. Pařížská\informační kancelář pro zahraniční misie ,Eglises d‘Asie‚ zveřejnila 5. 11. 1996, že byla ustanovena zvláštní mezinárodní komise pro dozor nad vyučováním v indických seminářích a teologických fakultách. V Indii se totiž rozvíjí teologie, která dělá Římu velké starosti, neboť Kristus prý není uznáván jako jediný univerzální prostředník v plánu spásy. Podle citace z této teologie .historický Ježíš sám nevyčerpává celé božské „logos"," nýbrž i když hraje Ježíš jedinečnou roli, patří k Božímu plánu spásy i jiné velké náboženské osobnosti jako Buddha, Krišna a další. Další pro Řím neakceptovatelný požadavek této teologie je neobracet lidi z jiných náboženství na katolickou víru, t.j. nepožadovat křest, protože se mohou spasit ve svém náboženství.  Biskupové se brání, že tato teologie není šířena mezi věřícím lidem, nýbrž je tolerována jenom ve vědeckých kruzích, a že to patří do svobody výzkumu.  Řím biskupy vyzval, aby teology poučili. Další pře se vede o otázku zavádění orientálního ritu namísto latinského. Tento vývoj podporuje Sdružení katolických biskupských konferencí Asie, jejímiž členy jsou také zástupci této teologie.

Ve čtvrtek 14. 11. 96 zemřel na rakovinu americký kardinál Joseph Bernardin (68), arcibiskup v Chicagu. Nad jeho smrtí truchlí nejen papež, ale především katolíci v USA a i president Clinton s rodinou. Zemřelý kardinál má pověst svatého. Ale i mimo USA a dokonce i mimo církev byl Bernardin vysoce ceněn. Vyznamenala ho Hebrejská universita v Jerusalémě titulem „Honorary Fellowship" a ocenila jej rovněž Národní rada církví v USA (anglikáni, protestanté a ortodoxní). Narodil se 2. 4. 1928 v americké italské rodině v Columbii ve státě South Carolina. Studium medicíny, pak teologie, vysvěcen na kněze 1952, na biskupa 1966, 1972 arcibiskupem v Cincinnati, 1982 v Chicagu, 1983 kardinálem. Jeho matka ho přežila a má 91 let.  V listopadu 96 byl Ratzinger (69) znovu pověřen vedením Kongregace víry na dalších 5 let, kterou vede od 25. 11. 1981. Papež ho prosil, aby zůstal provizorně ve funkci, takže není jisté, že zůstane plných 5 let. Tak se kardinál Ratzinger o tom vyjádřil v Mnichově.

V neděli 10. 11. 96 daroval u příležitosti svého zlatého kněžského jubilea papež kardinálům první exempláře své autobiografie. Píše tam o svém dětství ve věřící rodině, o deportaci do Německa k nuceným pracím v kamenolomu, ze kterého mohl být každou chvíli odvezen do koncentráku, o svém povolání ke kněžství (ne proto, že by se k ničemu jinému nehodil, zajímala ho literatura a divadlo), ke kterému se rozhodl po zážitku zla za války.  Papež hodlá pozvat v r. 2000 všechny křesťanské církve do Jeruzaléma.