Zpráva o budapešťském knězi Andrási Gromonovi, exkomunikovaném krátce před velikonocemi 1996.
Členové hnutí Kirche im Aufbruch a Evropské konference pro práva a svobody v církvi si mohou ještě pamatovat na Andráse Gromona z Bokoru, který přednášel na konferenci obou organisací v roce 1995 v Budapešti o prorocké teologii. Kardinál Dr. Lázsló Paskai mu 21. března předal písemné rozhodnutí o jeho exkomunikaci.
Jako příčina bylo uvedeno kacířství. „Podle svých ústních prohlášení jste přeložil knihu „Skutečný Ježíš" (Der wirkliche Jesus) od Karla Herbsta, a popíráte Ježíšovo zmrtvýchvstání a další podstatná učení katolické církve. ... Popření zmrtvýchvstání znamená podle Kodexu kanonického práva kacířství. ... Rozšiřujete knihu mimo jiné i v církvi. ... Rovněž rozšiřujete časopis „Érted Vagyok" („Jsem pro tebe"), v němž více článků odporuje katolické nauce," píše kardinál (zmíněný časopis je od Bokoru). Je zajímavé, že německý kněz, jehož kniha byla shledána kacířskou, sám nebyl církevně potrestán. Po kardinálově výzvě měl András opustit faru, on však vyhlásil ve své farnosti plebiscit. Téměř všichni (6 proti a 232 pro) hlasovali pro Andrásovo setrvání i za takových podmínek a on se zařídil podle hlasování Božího lidu. To však neznamenalo nic pro kardinála, který napsal: „V tom případě by už ani společenství věřících nebylo katolické". Podle kardinálova stanoviska by se měl jako kněz přihlásit ke katolické nauce a ji hlásat, jinak může být obviněn z dvojakosti. András ve své odpovědi kardinálovi uznal, že jeho postup odpovídá církevnímu právu, ne ale smířlivé lásce otce ztraceného syna, a ne Ježíšovu postoji, který neexkomunikoval ze svého společenství ani Petra, který ho zapřel, ani Jidáše, který ho zradil. Prosil kardinála, aby svá opatření odvolal.
András nedošel ke svým názorům náhle, jako by byl uhranut nebo očarován, jako řekl básník Robert Burns: „kněz políbil Cikánku, na ni pomyslel a falešně kázal," nýbrž hlubokým vypořádáním se s evangeliem, svým studiem a životní zkušeností.
Na myšlenkové rovině spočívá konflikt v různé interpretaci pojmu „katolicita". András souhlasí s Hansem Küngem, že pojem římsko-katolický si sám odporuje, protože „katolický" znamená všeobecný, naproti tomu „římský" znamená, že se týká jen církve pod římskou správou, tedy právě ne všeobecné. Pro mne „katolický" ale znamená zastávat skutečně všeobecné, totiž celého lidstva se týkající, pro všechny lidi platný souhrn myšlenek, protože Ježíš, náš Mistr hlásal jen něco takového. Pokud se považuji podle správného významu slova za katolíka, myslím si, že mám přirozené místo v církvi, která se sama nazývá katolická. (Gromon András: Jak lze být se smýšlením Bokoru katolickým knězem?)
Jak na to může reagovat Bokor, jehož většina nezastává Andrásovo učení, které bylo shledáno kacířským? V případě, že se od něj Bokor nedistancuje, existuje to reálné nebezpečí, že nabídne „oficiální" církvi možnost se s Bokorem, nacházejícím se na okraji církve, kvůli kacířství konečně vypořádat. Jestliže se ale Bokor ještě nestal žádnou oficiální církvi podobnou mašinérií, bude se starat o vyvrženého člověka, a ne o nevýhodnou posici své organisace, a zůstane věrný svým základním myšlenkám, jak vyjádřil na zmíněné konferenci György Bulányi: „Žádný člen společenství nemůže říci druhému: to si nesmíš myslet... ducha nesmí nikdo zabít... způsob učení neznamená zakazovat a exkomunikovat, nýbrž naslouchat druhému a s ohledem na jeho nároky".
Neměl by tedy člověk, místo upalování jinak smýšlejících na scéně světa, spíš spálit v sobě svoje vlastní zbožštěné iluse o předurčených závěrech, uzamčených myšlenkách, nesporných pravdách, o všeobecně platných zkušenostech a falešné pocity bezpečí, dané mašinérií organizace a odvážit se konečně jednou spatřit skutečnost? V podobném smyslu mohl jesuita Anthony de Mello vložit do úst Mistra jeho příběhů historku, jak tento chtěl upozornit své učedníky na nebezpečnost religiosity: „Jednoho dne uchopím pochodeň, a spálím nejen církev, ale i Pána." (Anthoni de Mello: Modlářství). To, co se skutečně děje, děje se uvnitř a ne venku.
Z článku Anny S. Deliné z Bokoru přeložil Ondřej Bastl