Stará irská požehnání

V pokoncilní době došlo k oslabení smyslu pro obřady žehnání. V současnosti se zájem o žehnání vrací, a objevuje se i v církvích, kde obřady spojené s žehnáním nemají tradici. Tento obnovený zájem není třeba hodnotit jako nostalgii po „starých dobrých časech". Nejde totiž o obnovu toho, co bylo, a co bylo často v lidové zbožnosti chápáno i magicky. Naopak, jde o krok vpřed, protože v žehnáních, jak se (v návaznosti na katolickou obnovu těchto obřadů) s nimi dnes setkáváme v široké ekuméně, hrají závažnou roli dva záměry koncilu: Především v nových požehnáních hrají významnou roli texty Písma, a tím jsou součástí úsilí o významnější místo Písma sv. v liturgii.  Po vlně spíše racionálního přístupu k biblickému textu mnozí s vděčností objevují nový přístup, který existenciálně spojuje text Písma s životní situací jednotlivce nebo společenství, a to nejen církevního. I druhý důvod obnoveného zájmu dobře zapadá do pokoncilní obnovy církve: Požehnání jsou mnohým lidem blízká proto, že se v nich překonává propast mezi náboženským životem a životem ve světě: žehnání jsou zbožností zasazenou do života světa.

Několik let již trvá zájem speciálně o stará irská žehnání. Snad tento zájem nějak souvisí i s vlnou současné keltománie, v tomto případě však nejde o odbyt podřadného zboží, ale o objev skutečné perly. Irská požehnání jsou odrazem keltské křesťanské spirituality, pro niž byla typická na jedné straně dominantní role kláštera a mnichů, na druhé straně však klášterní život nebyl prožíván jako odchod ze světa, ale mnišská komunita byla součástí obce. To vedlo k neobvyklému propojení hluboké zbožnosti s nejvšednějšími lidskými starostmi. Čteme-li texty požehnání a dalších modliteb z této duchovní tradice, zjistíme, že nic není dost malé či nedůstojné, aby to nemohlo být předmětem požehnání. Irská tradice nám předává obraz Boha, „jehož radostí je být s lidskými syny", lidumilného (filanthropos, čelověkoljubivyj) Boha Ježíše Krista, který se raduje s radujícími a pláče s plačícími. I lidé, kteří stojí na okraji církve, jsou nečekaně zasahováni v hlubinách svého srdce touto Boží láskou.

V požehnáních se často objevují archetypické obrazy, například obraz světla, ohně, svící, častý je i motiv cesty:

Požehnání buď s tebou,
požehnání zářícího světla,
světlo kolem tebe
i uvnitř tvého srdce.
Ať ti září svit slunce
a zahřívá tvé srdce,
až začne hořet
jako velký oheň z rašeliny
a cizinec přistoupí k tobě, aby se od něj ohřál.
Ať z tvých očí září požehnané světlo
jako dvě svíce
v oknech tvého domu,
které zvou poutníka,
aby uvnitř hledal ochranu
před bouřlivou nocí.
Kohokoli potkáš,
až půjdeš cestou,
ať ho zasáhne
tvůj laskavý pohled.

Motiv pohledu je v irských požehnáních častý. Může to sice být pozůstatek jakési magické představy, ale i dnešní člověk si najednou uvědomí, jak i bez magického chápání je lidský pohled významný, může povzbudit, napřímit, ale i ublížit či zabít.

Kéž Bůh žehná zemi, na níž teď stojím,
kéž Bůh žehná cestě, po níž teď jdu,
kéž Bůh žehná cíli, pro nějž teď žiji.
Ty věčný, vždy přítomný,
požehnej mi také, když odpočívám.
Požehnej, co hledá má vůle,
požehnej, co potřebuje moje láska,
požehnej to, na čem spočívá má naděje.
Králi králů, požehnej můj pohled.

Irská požehnání jsou svědectvím zbožnosti, která je poetická:

Ať je na tvých rtech mírnost,
laskavá a vlahá jako letní večer,
který se pomalu snáší do listů horských jasanů.
Ať je laskavost v tvých očích,
půvabná a ryzí jako slunce,
které vystupuje z mlhy a ohřívá klidné jezero.
Ať se na dně tvého srdce zrcadlí čistota,
veselá a jasná jako pramen svatého Brendana,
v němž holubice spatřuje svůj obraz.
Ať každý tvůj čin vzejde z moudrosti,
nádherný a vysoký jako pšenice v dobrém, požehnaném roce, bez červů, bez hrabošů.
Některá požehnání jsou docela stručná:
Kéž vám Bůh dá na vaší cestě, abyste narazili na dobré možnosti!
Kéž tě Bůh nikdy nenechá zchudnout jako žebráka!
Kéž ti Bůh dá nalézt dobrého muže (dobrou ženu)!
Kéž nikdy nespadne střecha tvého domu, a ti, kdo pod ní žijí, ať se nehádají!

Požehnání knězi:

Kéž ti Bůh ponechá roucho Kristovo. Zjevení Krista ať je na tvém plášti!
Kéž Bůh vyslyší i tu nejmenší ze tvých modliteb!
Kéž tě Bůh drží ve své ruce, ale ať ji nikdy nestiskne pevně v pěst!
Kéž v studený večer nalezneš teplá slova,
úplněk v temné noci a klidnou ulici na cestě domů!
Kéž Bůh nenechá nikdy ztvrdnout tvé srdce!
Kéž Bůh, Maria a svatá rodina vidí, že se ti dobře daří!
Kéž tvá duše přijde do nebe!
Kéž by nám Bůh nikdy nedal větší důvod ke smutku než je tento!
Kéž naše hříchy nejsou příliš velké, a kéž naše lítost nepřijde příliš pozdě!

Jemný humor irských požehnání dovoluje mluvit i o smrti:

Požehnání země,
dobré, bohaté země,
buď pro tebe zde!
Kéž je ti země měkká,
když na ní odpočíváš
unaven na konci dne
a lehce ať spočívá země na tobě
na konci života,
abys ji mohl snadno setřást
a vyskočit a odejít
na své cestě k Bohu!

Nebo:

Kéž Bůh s tebou odpočívá na tvém polštáři
a chrání tě ve své dlani.
Kéž tě tvé cesty vedou vzhůru
a mírné počasí doprovází tvůj krok.
Vítr ať tě posiluje v zádech -
a kéž už jsi dávno v nebi,
než si ďábel všimne, že už jsi pryč.

Nebo zcela stručně:

V hodinu tvé smrti ať je pro tebe v nebi připraven slamník!
Kéž Bůh nenalezne tvou duši nepřipravenou!
Dlouhý život a blahobyt tobě, a na konci království Boží!
Kéž ti Bůh dá dožít se stovky, pak jeden rok pokání a věčný život v nebi!
Své místo v požehnáních má i Kristův kříž, například:
Kristův kříž buď mezi mnou a nepřítelem mé duše a mého těla.
Kéž mě zachrání kříž ukřižování!

(Všimněme si v předchozím požehnání jednoty duše a těla...) Závěrem ještě několik požehnání - přání zahrnujících celek životní cesty, a prozrazujících hodnoty, jež jsou důležité pro toho, kdo žehná:

Kéž máš vždy práci,
kéž tvé ruce vždy mají co dělat.
Vždy nějaké peníze v kapse,
minci či dvě
Má římsu tvého okna
ať vždy dopadá sluneční paprsek,
a v tvém srdci ať je jistota,
že po dešti přijde duha.
Kéž ti je vždy nablízku
dobrá ruka přítele,
a Bůh ať naplní tvé srdce
a povzbudí tě radostí.
Kéž ve svém srdci
vděčně uchováš
množství bohatých dnů života.
S léty ať roste každý dar, který ti
Bůh kdy propůjčil -
abys všechny, které miluješ,
naplnil radostí.
V každou hodinu
v radosti i bolesti
se ti vstříc
usmívá Ten, který se stal člověkem -
zůstaň v jeho blízkosti.