Prezidentu Billu Clintonovi a jeho ženě bylo 29. 3. 1998 v Sowetu v Jižní Africe podáno sv. přijímání, ačkoliv Clinton je baptista a jeho žena metodistka. Vatikánský biskup z Kongregace pro svátosti, Geraldo Agnelo, řekl americké tiskové agentuře CNS, že tímto aktem byl porušen církevní zákon, a že ani biskupská konference neměla právo to dovolit. Katolický církevní kodex umožňuje výjimku jen v případě „vážné nouze" a za předpokladu víry v Eucharistii, shodné s katolickou.
Během papežovy návštěvy v Africe, 28. března 1998 se kardinál státní sekretář Angelo Sodano v Lateránském paláci v Římě vyslovil pozitivně o práci švýcarského teologa Hanse Künga, emeritního profesora tübingenske univerzity. Podle londýnských Times se Sodano zmínil o amnestii pro katolické disidenty v rámci církevních oslav druhého milénia. K osobě prof. Künga řekl, že jeho spisy obsahují „nádherné pasáže věnované křesťanskému tajemství" a dále že Küng demonstroval „víru v řece dobroty a milosrdenství, solidarity a ochoty pomáhat, která vyvěrá z pramenů evangelia a teče dvěma tisíci let církevní historie." Sodano ovšem bránil autoritu papeže slovy „papežská autorita a církevní hierarchie zde není v sázce. . . Církev je shromáždění sjednocené kolem papeže." Küng na tato slova ihned reagoval a řekl, „samozřejmě, že jsem byl překvapen. . ." „Já jsem nikdy nebyl z Vatikánu moc chválen, jak jistě víte. Domnívám se, že je to příznak změny. . . přicházejících změn v celkovém klimatu církve". Küng dále ještě dodal „každá změna, která jde nazpět k 2. Vatikánu a otevření se církve světu, má bezprostřední následky pro mě, protože já jsem vždycky sledoval linii 2. vatikánského koncilu." Několik prvních pozitivních slov o Küngovi z papežova kabinetu, i když Küng kritizuje papežskou politiku jako rigidní, stagnující a despotickou v duchu inkvizice, není jistě maličkost a snad to je náznak svítání i pro naší getsemanskou tmu. Podle Thomase Reese SJ, který nedávno vydal knihu „Uvnitř Vatikánu: Politika a organizace katolické církve", tyto Sodanovy poznámky mohou být interpretovány jako „pokus Vatikánu o smíření s teologickým světem", a to dokonce ještě za tohoto papeže, protože .do určité míry to dělá Sodano diplomaticky tak, že jmenuje jednoho člověka, který je ale trnem v oku nynějšímu papeži". Tyto Sodanovy poznámky jsou zvlášť překvapující, protože jeho reputace není nijak valná. Když sloužil v 80. letech v Chile jako nuncius, byl znám svou loyalitou vůči papeži, odporoval opozici tamnější hierarchie proti represivní vojenské diktatuře generála Pinocheta a dohlížel na to, aby biskupská místa byla obsazována lidmi z řad konzervativních kněží.