Londýnský deník „Daily Telegraph" otiskl zprávu o tajném zasedání 24. anglikánských církevních zástupců, mezi nimiž byli i 3 biskupové. Sešli se, aby se radili o 900 farnostech, které se staví proti svěcení žen. Hrozí nebezpečí odpadu ke katolické církvi. Shromáždění se sice usneslo, že se námitkami bude zabývat, ale od svěcení žen v žádném případě upustit nechce. Vedení církve je toho názoru, že když se někdo se svěcením žen smířit nemůže, tak udělá nejlépe, když z církve vystoupí.
V Dánské luterské církvi jsou ženy ordinovány už 50 let. První tři teoložky byly ordinovány v dubnu 1948 navzdory protestům a demonstracím. Dnes třetinu duchovenstva tvoří pastorky, a tendence je rostoucí. Během příštích deseti let se očekává, že pastorky budou tvořit většinu. Podle teologa Hanse Rauna Iversena .ženy dokázaly, že mají lepší schopnosti komunikovat, jsou schopnější vcítění, náboženských citů, a dokáží se lidem více přiblížit".
Pákistánský katolický biskup John Joseph (65) z Faisalabadu se na protest proti diskriminaci křesťanů před soudní budovou zastřelil ranou do šíje. Chtěl se především postavit proti popravě katolíka Ayuba Maisha (25), odsouzeného k smrti údajně za blasfémii. Udal ho jeho soused, že se prý zastával také k smrti za blasfémii odsouzeného spisovatele Salmana Rushdieho, autora Satanských veršů, který žije v úkrytu. Pravým důvodem udání však byl spor o pozemek.
Biskup John, bývalý profesor a rektor teologické fakulty, známý bojovník za lidská práva, se zasazoval v první řadě za jednotu muslimů a křesťanů. V islámské republice Pákistán je 132 milionů obyvatel, a z toho 2 miliony křesťanů. Stát vydal proti křesťanům zákony diskriminačního charakteru, které jsou navíc podporovány atentáty na ty, kteří se provinili rouháním proti Koránu nebo kteří takové vezmou v ochranu.
Smrt biskupa nebyla zbytečná, rozsudek smrti proti Ayubu Maishovi byl zrušen.
Brněnské nakladatelství CDK, tentokrát ve spolupráci s pražským Vyšehradem, vydalo druhý díl třísvazkové Systematické teologie, uspořádané F. S. Fiorenzou a J. P. Galvinem. Témata druhého dílu jsou: Ježíš Kristus; Církev; Hřích a milost; Svatí a Marie. Standardní učebnici římskokatolické systematické teologie na soudobé úrovni můžeme jen doporučit každému, kdo nechce v této oblasti zůstat u katechismu.
Bunluen Mansap: .Musíme se zbavit svého komplexu nadřazenosti"
V revui vydávané Konfederací asijských biskupských konferencí se objevila výzva, kterou podal Michael Bunluen Mansap, biskup z Ubonu v severovýchodním Thajsku:
V roce 1974 po prvním zasedání asijské konference jsme zdůraznili, že by evangelizace měla být prováděna místními církvemi, asijskou církví, a nikoli církví z Říma. Chápeme evangelizaci jako úsilí a misii, při níž má být realizováno Boží království, a nikoli jako viditelné rozšiřování římské katolické církve v Asii.
V Thajsku je nás katolíků 280 tisíc a pohlíží se na nás jako na cizí a menšinovou církev. Jsem přesvědčen, že budeme ve stejném postavení ještě v roce 3000, pokud neuděláme drastické změny. (. . .) Naslouchejte nám. My chceme dojít s evangeliem ke všem lidem.
Především bychom se měli řídit myšlenkou pokory, což znamená neevangelizovat tak, že budeme stále rozšiřovat území naší viditelné církve, ale že dáme svůj život za plnější život lidí, zejména chudých a těch, kdo jsou na okraji. Tak to vyjádřilo naše první generální shromáždění: „Musíme pracovat, trpět a doprovázet lidi, být s nimi v jejich problémech, v jejich práci, v jejich boji za lidštější život a v jejich hledání smyslu lidského života a pokroku."
Dalším aspektem církve je to, že je bohatá, má velké školy, krásné kostely, má všechny prostředky k evangelizaci, auta, moderní vybavení. „Neměli bychom toto bohatství využívat pouze pro službu chudým, ale rovněž jednat jako hlas těch, kdo žádný hlas nemají. K tomu dojdeme tak, že budeme mluvit, pracovat a trpět s chudými. Máme mezinárodní kontakty, a proto bychom měli zvednout náš hlas za ty, kdo žádný hlas nemají."