Podmínkou legálního provedení potratu je v Německu potvrzení o návštěvě akreditované poradny. Roli katolické církve jako jednoho z provozovatelů poraden zpochybnil nedávný spor s Vatikánem o možnosti taková potvrzení jako církev vydávat.
Předseda německé biskupské konference, mohučský biskup Karl Lehmann, a tři němečtí kardinálové, Joachim Meisner (Kolín n. Rýnem), Georg Sterzinsky (Berlín) a Friedrich Wetter (Mnichov-Freising) odjeli ve 15. 9. 1999 do Říma k pohovorům o problému těhotenských poraden. Pohovory se konaly v Castelgandolfo nejprve pouze za přítomnosti státního sekretáře kard. Angela Sodana a prefekta Kongregace pro věrouku kard. Josepha Ratzingera. Rozmluva s papežem následovala až po těchto jednáních. O slyšení požádal kard. Meisner, který nesouhlasil s rozhodnutím BK 22. 6. 1999 ve Würzburgu (69 biskupů), že do potvrzení o návštěvě poradny bude vsunuta věta „Toto potvrzení neopravňuje k beztrestnému vykonání potratu". Jediný biskup Johanes Dyba z Fuldy zakázal r. 1993 ve své diecézi církevní těhotenské poradny.
Apoštolský nuncius v Německu, arcibiskup Giovanni Lajolo, poslal 16. 6. 1999 biskupu Lehmannovi dopis, ve kterém ho ujišťuje, že Vatikán nic nemá proti řešení pomocí uvedené vsuvky do potvrzení.
Situace se vsak najednou změnila. Noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung otiskly dopis od kardinálů Sodana a Ratzingera biskupovi Lehmanovi, ve kterém stojí, že Vatikán najednou už nesouhlasí s červnovým řešením pomoci přídavné věty do potvrzení o návštěvě poradny. V dopise stojí, ze když se papež dozvěděl, že stát uvedenou doložku bude ignorovat a uznávat i nadále tato potvrzení jako zákonný doklad k beztrestnému potratu, tak červnové rozhodnutí německé BK okamžitě zamítl a připomněl, že stejně původně požadoval úplné zrušení vydávání takových potvrzení.
Biskup Lehmann byl vsak navzdory této porážce znovu zvolen předsedou německé BK. Po své volbě řekl, že problém těhotenských poraden musí nyní rozhodnout každý biskup ve své diecézi sám, papežské rozhodnutí však že se podle něho neuposlechnout nedá. Z toho plyne, že potvrzení v každém případě nadále vydávána být už nemohou. Laici v Bavorsku zareagovali iniciativou, že v poradnách budou pokračovat sami v případě, že by se biskupové rozhodli poradny zrušit. Předsedkyně SPD, paní Renata Schmidtová, se za iniciativu laiků v Mnichově postavila a vyzvala biskupy, aby učinili totéž.
Laická iniciativa spočívá na následující myšlence: Nejprve bude založeno sdružení Donum vitae, podporující ochranu lidského života. Nositelem sdružení nebude Centrální výbor německých katolíků, nýbrž katolické osobnosti z politiky a veřejného života. Sdružení bude sloužit jako základ nadace Donum vitae, bude to federální nadace, řídící se civilním právem.
Církevněprávně by bylo možné jen „volné spolčování věřících" bez jakéhokoliv církevního obsahu, a tudíž i bez jakékoliv církevní kontroly.
Ale aby se sdružení smělo nazývat „katolické", musí je povolit biskup, což ale v případě těhotenských poraden nejde, neboť by to bylo proti papeži. Čili laická iniciativa se ani „katolická" nazývat nesmí.
Mluvčí frakce FDP pro otázky rodiny, paní Ina Lenkeová, řekla, že za situace papežského zákazu vydávání potvrzení už stát nemůže katolické poradny finančně podporovat.
Šéfredaktor jezuitského časopisu Stimmen der Zeit (Hlasy doby), Martin Maier, píše, že současné oficiální církevní dokumenty prozrazují, že Řím považuje lokální církve za své pouhé filiálky. Ve svém článku Meier uvádí, že i oficiální teologie „stoji ve službách centralistické církevní politiky", což je proti II. vatikánskému koncilu. Kromě známého centralistického systému jmenováni biskupů diktuje teď Řím místním církvím i v oblasti řízení. Příkladem je konflikt německé BK s Římem v otázce těhotenských poraden, kdy Řím vystupuje jako ten, který věci rozumí lépe, než všichni němečtí biskupové dohromady. Martin Maier vidí východisko ve zvětšení pravomoci biskupské synody, v praxi partikulárních koncilů a v kontinentálních církevních shromážděních.
Kolínský kardinál Joachim Meisner varoval německé biskupy před pochybnými kompromisy v otázce poraden a zdůraznil, že potvrzení, která umožňují beztrestný potrat, se vydávat nesmí. Emeritovaný znalec církevního práva Heribert Schmitz (Mnichov) řekl Katolické tiskové agentuře KNA, že biskupům, kteří by se Římu postavili na odpor, hrozí nejen suspenze, ale v krajním případě i exkomunikace. Papež nejprve biskupa napomene, a když to nepomůže, tak suspenduje atd. Iniciativu laiků uvítal jako možnou cestu, ale nesmí to být církevní podnik a musí to být bez jakékoliv finanční podpory ze strany církve.
Na základě uvedeného se očekává, že někteří biskupové podají raději demisi, aby tak unikli hrozícím trestům od papeže, jestliže by jednali podle svého svědomí. Jiný znalec církevního práva, Klaus Luedicke (Münster) je však opačného názoru. Podle něho mohou biskupové s poradnami klidně pokračovat dál s odvoláním na svědomí. Biskupové se podle něho mají právo odvolat na svou kompetenci v lokální církvi, poněvadž papež se vyjádřil pouze z pozice disciplinární. Kromě toho se biskup může navíc odvolat na první vatikánský dopis, kde jsou potvrzení se vsuvkou schválena. Luedicke je přesvědčen, že se zde vůbec nejedná o záležitost právního charakteru.
Podzimní plenární zasedání BK 20.-23. 9. 1999 se usneslo, že vznikla nová situace, že se musí najít nové řešení, ale těhotenské poradny že zrušeny nebudou. Někteří biskupové byli proti potvrzení, jiní zase žádali, aby v Římě byla celá záležitost znovu prošetřena na základě přednesených pochybností jednotlivých biskupů. Hledání nového řešení vyžaduje v každém případě přechodné období, během něhož se bude v poradnách pokračovat jako obvykle. Laickou iniciativu vzala BK na vědomí, ale vyjádří se, až bude mít všechny potřebné informace. Biskup Lehmann prolomil své mlčení. Zcela bez obalu označil ne Vatikán, ale kardinála Meisnera za příčinu dosavadní krize, a řekl, že jestliže v Římě vyslechli Meisnera, tak teď ať také vyslechnou ty biskupy, kteří kvůli svědomí vyžadují přednést pochybnosti přímo papeži. Lehmann stojí za těmi biskupy, kteří odmítají si vzít na svědomí 5000 potratů ročně (tj. potraty, kterým poradny zabránily).
Lehmann se nezastavil se svou kritikou ani před papežem. Přiznal mu „historicky světový význam", ale „interně církevně to máme těžké", řekl. Také římský centralismus Lehmann napadl, poněvadž diktuje „místním církvím, co mají dělat". Podle provedené ankety 75 % německých občanů žádá se postavit proti papežskému rozhodnutí a 76 % katolíků žádá, aby se v poradnách pokračovalo.