41. mezinárodní konference IEF, Brighton, 22.-29. srpna 2011
Volbou tématu přátelství se Mezinárodní ekumenické společenství (IEF) vrátilo ke kořenům. Pokud existuje specifický dar, vlastnost odlišující IEF od jiných ekumenických organizací, je jím důraz na osobní vztahy, na radost ze setkání s druhými, ze společného diskutování a slavení. Centrálním biblickým textem, provázejícím celé setkání, byla pasáž z Ježíšovy řeči na rozloučenou z Janova evangelia, obsahující zřejmě nejcelistvější a nejhlubší křesťanskou teologii přátelství. Na pomoc pro zamýšlení, meditace a diskuse sestavili členové teologické komise IEF zajímavý sborníček textů - vedle rozboru biblického textu z J 15, 9-17 obsahoval také řadu úvah z jiných perspektiv. Vedle sebe se tak objevily myšlenky o přátelství z pera klasiků křesťanské tradice, zejména těch spojených s Anglií (Juliána z Norwiche, Aelred z Rievaulx), ale i pohled z perspektivy muslimské, buddhistické, nebo připomenutí ojedinělého projektu orchestru spojujícího hudebníky z Izraele a Palestiny. Velkou šíři témat přinesla také nabídka „workshopů" - od praktického využití Charty oecumeniky v realitě církevního života, přes osobnost významného ekumenika, chichesterského biskupa (a přítele Dietricha Bonhoeffera) George Bella, přátelství v mnišské tradici napříč konfesemi, až k přátelství v buddhistické tradici nebo v situaci tragického rozdělení mezi Izraelci a Palestinci. Vskutku globální, světový rozhled byl nepochybně dán také místem konání - z Velké Británie je vždy do světa jaksi blíže než ze zbytku Evropy, a jihoanglický přístav Brighton je zřejmě nejkosmopolitnějším a nejvíce „multi-" městem na Ostrovech. Právě tady vzniklo jedno z prvních center anglického buddhismu - bylo to v roce 1967, v témže roce, kdy spatřilo světlo světa IEF. Návštěva buddhistického centra byla v nabídce programu, a přinesla zajímavé setkání s variantou buddhismu přizpůsobenou životnímu stylu Evropanů, a misijně velmi úspěšnou - pozoruhodné bylo také to, že centrum, jež jsme navštívili, je zaměřené na práci s ženami, což mohlo u některých návštěvníků poněkud nabourat představu o holohlavých mniších v oranžovém.
Brighton je ale také nejduhovější město Británie. Gay a lesbická komunita tu má velmi silné zastoupení a výrazně se projevuje. Ani na ni organizátoři konference nezapomněli a zařadili do nabídky workshop, hledající odpovědi na otázku gay a lesbických přátelství v bibli. Toto téma, pro mnohé kontroverzní, vyvolalo již před konferencí spory, když zástupci z některých regionů (konkrétně především polští katolíci a rumunští pravoslavní) proti workshopu na toto téma (a na témata mezináboženská) protestovali. Při těchto zajímavých debatách se ukázalo, že dělící linie procházejí někdy více mezi kulturními (a národními) komunitami než mezi konfesemi.
Hlavní přednášku konference přednesla Mary Tanner, anglikánská teoložka, několik desetiletí aktivně činná ve Světové radě církví, v současnosti jedna z osmi předsedajících Světové rady. Základem přednášky byl výchozí text přijatý 9. shromážděním SRC v Porto Alegre (2006) pod názvem Povoláni být jednou církví (Called to be the One Church). Mary Tanner oslovila přímo IEF, pokusila se zachytit její základní charakteristiku a místo na současné ekumenické scéně, shrnout situaci ekumenického hnutí na prahu druhého ekumenického století, představit výzvy, které pro IEF přinášejí nové iniciativy (jako je Světové křesťanské fórum - Global Christian Forum či hnutí „ekumenismu přijetí", receptive ecumenism), i problémy a krizové momenty, jimž ekumenické hnutí dnes čelí. Hlavním záměrem textu ale bylo hledat odpověď na to, k jaké jednotě jsme vlastně jako křesťané povoláni. Podle Mary Tanner musí skutečná jednota vždy vycházet z osobních vztahů - vztahová, osobní rovina je důležitější než rovina instituční a strukturální. Bez skutečných přátelských vztahů, založených na vzájemném poznání, úctě k druhému a radosti z druhého, nemůže nikdy žádná forma institucionální jednoty vzniknout a přetrvat. Úkolem IEF bylo, je a zůstává tento základní fakt připomínat a dosvědčovat.
Liturgický program konference nabídl bohatou škálu slavností, od velmi úsporně pojaté pravoslavné panychidy, celebrované dvojicí řeckých kněží, přes slavnostní anglikánskou liturgii v katedrále v Chichesteru, s předsedajícím chichesterským biskupem a homilií koptského biskupa v Anglii, až po římskokatolickou liturgii v kapli („Meeting House") univerzitního kampusu v Brightonu, kde se konference konala, s velmi sympaticky civilním místním biskupem a homilií luteránské biskupky. V kapli, zvláštním prostoru kruhového tvaru prosvětleném řadou barevných oken, se konala také metodistická bohoslužba s Večeří Páně, a ranní „laserová liturgie světla". Tento liturgický experiment se ovšem příliš nevyvedl, protože spíš než liturgii připomínal komponované divadelně-filmové představení provázené efekty typu kouře prosvěcovaného laserovým paprskem nebo ambonu omotaného řetězem vánočních žárovek. Společně s přijímáním dostali účastníci plastikové tyčinky, které na závěr při společném ohnutí („lámání") začaly svítit. Méně by v tomto případě znamenalo více. Je to škoda, protože nápad více a nápaditěji liturgicky využít symboliku světla je zajímavý.
Jak se dalo očekávat, organizace konference ze strany britského regionu byla vynikající, program dobře složený a soustředěný na hlavní téma, zároveň ponechávající dostatek prostoru pro tu zřejmě nejdůležitější část všech akcí IEF - osobní rozhovory a setkávání. To samo o sobě je vhodnou pozvánkou pro ty, kdo by se s touto pozoruhodnou mezinárodní ekumenickou „partou" chtěli seznámit. Lákavou pozvánkou pro mnohé může být i to, že příští mezinárodní konference se bude konat za dva roky, 22.-29. července 2013 ve španělské Ávile, v moderním Mezinárodním centru tereziánské mystiky. Tématem konference budou „živé kameny Kristova chrámu" (1 Pt 2,5).
Mezi španělskými účastníky na konferenci v Brightonu byl i mladý teolog z jediného univerzitního pracoviště ekumenické teologie ve Španělsku (ve Valencii). Právě on, stejně jako mladá teoložka z Rumunska, které se zřejmě podaří husarský kousek vyučovat jako žena v pravoslavné zemi teologii na univerzitě, byli pro mne nejsilnějším důkazem toho, že IEF má budoucnost, a to budoucnost, která bude stát za to.