U příležitosti 125 let od narození a 40 let od úmrtí srbského pravoslavného teologa Justina Popoviće (1894–1979), po svatořečení známého též jako sv. Justin Nový Ćelijský, byla v Bělehradě v květnu tohoto roku uspořádána mezinárodní konference s názvem „Myšlení a mise sv. Justina Popoviće“. Institučně ji zaštítila Pravoslavná teologická fakulta a Institut pro filosofii a sociální teorii Univerzity v Bělehradě spolu s Centrem pro byzantsko-slovanská studia Univerzity v Niši. Jednalo se o pozoruhodný počin, a to především zásluhou organizátorů Vladimira Cvetkoviće a Bogdana Lubardiće. Jestliže bylo v recenzi na knihu prof. Lubardiće Justin Popović a Rusko (2009) napsáno, že zaplňuje důležité místo v mozaice křesťanské filozofie a teologie v Srbsku, protože „svítí jako lucerna v tmavém tunelu, a jelikož je osamocena, ještě jasněji ukazuje na hloubku tmy, která ji okružuje“ (Parrésia, 2015-2016), dobrou zprávou je, že už není osamocena. Dokonce můžeme mluvit o vzniku justinologie.
O Justinovi Popovićovi jsme na stránkách časopisu Getsemany už psali (únor 2018) a český čtenář má k dispozici i kratší překlady jeho spisů. Mnich, duchovní a svatý pravoslavné církve a profesor Univerzity v Bělehradě Justin Popović je všeobecně považován za jednoho z největších pravoslavných teologů dvacátého století. Celkově můžeme říci, že není snadné uvažovat o významu jeho díla, především z důvodu velké různosti výkladů jeho myšlenek. Na jedné straně byl kritizován, že je příliš přísný na moderní křesťanství, Evropu a západní kulturu, a byl považován za radikálního a konzervativního myslitele, možná dokonce i nacionalistického. Na druhé straně byl Justin za své myšlenky zbožňován, jeho neomylnost byla považována za nezpochybnitelnou a každý kritický komentář o jeho osobě byl chápán jako projev neuctivosti a pohrdání.
Během posledních deseti až patnácti let vzrostl zájem o osobu a dílo otce Justina, což naznačuje touhu srbských teologů lépe se seznámit s vlastním dědictvím. Avšak až do nedávné doby byl výzkum Justina v předkritické fázi a neexistovaly seriózní studie prosté emocí a ideologického zabarvení. O to více je pozoruhodná práce mladých srbských teologů naznačující, že nastala vhodná doba pro překonání náboženské rétoriky, která podceňuje vážnost a hloubku Justinových myšlenek. Určité aspekty jeho práce nicméně zůstávají buď nepovšimnuté, nebo představují příležitost k různým výkladům. Proto bylo cílem konference vyzdvihnout především ty aspekty práce Justina Popoviće, které nebyly dostatečně prozkoumány, neboť stále podléhají rozdílným a někdy protichůdným výkladům, a zhodnotit přínos jeho myšlení a spirituality (nejen) pro pravoslaví. V tomto smyslu byla konference fórem pro kritické ohlédnutí, pro formulování nových vědecko-metodologických přístupů a pro důkladnější interpretace odkazu Justina Popoviće, zejména s ohledem na jeho kritiku humanismu, katolictví a protestantismu. Konference se tak snažila najít způsoby, jak pečlivě rozlišovat mezi autentickou spiritualitou Justina Popoviće a její redukcí, instrumentalizací a ideologizací v rámci nekriticky nárokované politiky moci.
Nelze říct, že by výše uvedené cíle byly beze zbytku naplněny, ale to snad nikdo ani neočekával, zvláště ne na historicky první konferenci akademického charakteru, která se věnovala Justinovu dílu. Opakovaně bylo zdůrazňováno, a zde se vracím k názvu tohoto příspěvku, že se jedná o návrat Justina Popoviće na univerzitu, kde pracoval jako profesor teologie od roku 1934 do roku 1944, než byl komunistickým režimem odstraněn, vězněn a do smrti internován v malém ženském klášteře Ćelije. Odstraněn byl nejen fyzicky, protože jeho teologie nebyla vyučována, a dokonce byl popírán i akademický charakter jeho myšlenek, i když Justin až do smrti svá díla podepisoval jako „profesor Justin Popović“. O to významnější proto je, že na zahájení konference, které se konalo v nejslavnostnější aule univerzity, nebyli jenom zástupci Pravoslavné teologické fakulty (i když i to by bylo samo o sobě významným činem), ale že konferenci otevřela samotná rektorka univerzity, ne-teoložka. Tak došlo ke skutečné rehabilitaci Justina Popoviće na půdě univerzity. Jedním z důvodů, ale nikoliv jediným, bylo to, že se bělehradská univerzita jako jedna z mála může pochlubit skutečností, že má ve svých řadách i světce.
Na konferenci zaznělo 33 příspěvků, většinou se jednalo o domácí pravoslavné řečníky, ale nechyběli ani pravoslavní odborníci ze zahraničí (Francie, Švédsko, Řecko, Bulharsko), kteří aspoň částečně rozumí srbštině. Zvláštní rozměr konferenci dodali a znatelnou stopu zanechali ne-pravoslavní odborníci, především německý katolík prof. Thomas Bremer, který byl jistě nejznámějším účastníkem celého setkání, a protestantský teolog z Česka.
Faktem je, že nebylo možné vyhnut se nekritickým adoracím a eulogiím, resp. pokusům o vědecký příspěvek od osob patřících spíše k církevní hierarchii, čímž byl připomenut rozměr, kterému je nutné se jednoznačně vyhnout. Zajímavé je, že nynější největší obhájci nekritického přístupu k Justinovu dílu jsou vlastně těmi, kteří ho ještě nedávno zatracovali, ale to je spíše námět na článek o vztahu státu a církve v novodobých srbských dějinách. Na druhé straně bylo povzbudivé slyšet a vidět, že odborníci z různých oblastí a konfesí sdílejí podobný výklad Justinova díla, kritický a odborný a zároveň respektující a ohleduplný, ale především konstruktivní a nabádající k hlubšímu pátraní v díle, který nám sv. Justin zanechal. Vytvořila se tak skupina justinologů, která si vzájemně rozumí a která může inspirovat novou vlnu zájmu o recepci Justinova díla, tedy něco podobného, co se v nedávné době podařilo mladým rumunským pravoslavným teologům v souvislosti s dílem Dumitra Stăniloae.
Předpokladem širší recepce je existence překladů Justinova díla do světových jazyků, což je jedním z hlavních úkolů do následujících let. V současnosti se dokončuje překlad Justinovy trojsvazkové Dogmatiky do angličtiny a připravuje se překlad jeho vybraných článků do českého jazyka. Příspěvky z této konference, které postoupí přes recenzní řízení, budou ještě v tomto roce vydány jak v srbštině, tak v angličtině, a zásadně tak urychlí recepci Justinova odkazu, do které se významně zapojuje i Ekumenický institut Evangelické teologické fakulty UK.